eye candy

Z jako většiny Quentinových filmů, i z Džanga je patrná Tarantinova láska k řemeslu a tentokrát i odvaha postavit se v Americe poměrně citlivému tématu. Celkem trefně to popsal na jedné konferenci. Jedna věc je napsat příběh, ve kterém černoši pracují na plantážích a chodí v okovech, něco jiného je ale takové scény skutečně natočit. Jak známo, USA jsou mnohem úspěšnější v opečovávání světa než při řešení vlastních problémů, takže pár kostlivců ve skříni bychom jim určitě našli. Tarantino jednoho takového ze skříně vysypal a způsobem sobě vlastním amíkům připoměl společného strašáka. Oproti jeho předešlému filmu je ale Džango o dost roztahanější, nudnější a neobsahuje tak vyhrocené a napínavé scény. Inglourious Basterds nabízí v podstatě to samé v mnohem kompaktnější a zábanější podobě a Quentin toho ze sebe bude příště muset vymáčknout o dost víc aby je překonal.

Saša Gervasi si možná ve snech během natáčení představoval jak před aplaudujícím publikem přebírá sošku za životopisné drama o Alfredu Hitchcockovi a vzniku Psycha. Bohužel realita často nebývá příliš velkorysá k naším tajným snům a přáním a tak místo zajímavého životopisného snímku o Hičovi, přináší Gervasi jen roztomilou podzimní romantiku pro diváky 50+. Je tu pár dobrých nápadů, jako Hičova fantaskní konverzace s E.Geinem (skutečný vrah podle kterého byla vytvořena postava N.Batese), bohužel se jim ale snímek příliš nevěnuje. Přitom by tyto Hičovy oživlé představy, interpretující jeho tvůrčí proces, mohly klidně být hlavní výplní filmu. Také mě zklamalo, že se snímek nevěnuje víc samotnému natáčení Psycha a stále sklouzává ke vztahu mezi Hičem a jeho ženou, která prožívá manželskou krizi (trpí nedostatkem pozornosti a uznání, proto se uchyluje k nevěře). Gervasi se navíc ani neobtěžuje čitelně zvýraznit souvislosti mezi Hičovými decimujícími pocity a chováním se na place ke štábu, hercům a hlavním postavám Psycha. Jinak z hereckého projevu Hopkinse jsem měl trochu rozporuplné pocity. Zdálo se mi, že Hitchcocka spíš imituje než "inhabituje". Hezky gestikuluje, zírá a frázuje, ale že by na plátně ožil Alfred, to bych rozhodně neřekl. Nejvíc mně vyrazil dech James D'Arcy, coby A.Perkins/N.Bates. Celkově vzato je to docela příjemná romantika, s několika vtipnými scénkami (Hičův taneček při prvním promítání Psycha). Nic dramatického ani podstatného ale nečekejte.

Baví-li vás dlouhé hodiny řešit partnerské problémy vašich bližních, Blue Valentine si určitě zamilujete. Zvídaví diváci (čti voyeuři) budou nejspíš z této intimní sondy do cizího vztahu mokří blahem. Já měl pocit, jako bych trávil dvě hodiny na otravném místě s otravnými lidmi. Ani nevím, co přesně bylo záměrem tvůrců. Jablko nepadá daleko od stromu? Další střípek z rozpadlé mozaiky amerického snu? Nevím, já v tom nic zábavného ani zajímavého (snad kromě kamery a hereckého dialogu Goslinga s Williams) nenašel. Příště jak v prvních minutách filmu nezačne vztah opravou trubek v kuchyni nebo dovážkou pizzy jdu od toho.

The Grey je dobrodružné akční béčko, zajímavé hlavně prostředím Aljašky a skvělým Neesonem (i když pravda, nemá příliš konkurenci). Možná by bylo nejlepší, kdyby to tvůrci buď celé odpálili nějakou over-the-top bestií (/neviditelným zlem) a nebo zůstali nohama na zemi v realistickém survivalu a nepouštěli se do vlků velikosti mikrobusu a keců o doupěti, alfa/omega samci, pomstě, atd. Uvítal bych raději to druhé, kde by špinavou práci vykanala krutá zima, příroda a pochybné lidské vlastnosti. Rozvést do hloubky víc než dvě postavy, by taky nebylo na škodu. Bohužel Carnahan to posadil přesně někam mezi. U většiny scén s vlky jsem si připadal, že koukám na nezáživné béčko. U velké čáti toho ostatního, na solidní dobrodružný thriller. Celkově to zas tak špatné nebylo, příště si ale raději dám The Edge.

Žádný z 10 pilotů nedokázal na simulátoru za daných okolností s letadlem přistát a zachránit posádku. Nedokázali to protože nebyli dostatečně "kreativní". To kapitán Whip (fakt povedený jméno) při prudkém klesání otočil svůj stroj vzhůru nohama. S pomocí boží a ohnivé vody se mu tak povedlo odvrátit katastrofu a minimalizovat ztráty na životech. Vyšetřování se však dává do pohybu a Zemeckis odkrývá morální a soudní spor, jehož podstata tkví v otázce, zda-li je tento muž hrdina, když dokázal zázračně přistát, či nese-li zodpovědnost za smrt několika pasažérů, protože byl při práci pod vlivem alkoholu a drog. Abych ale hned zkraje ubezpečil všechny přítomné alkoholiky, tvůrci se nakonec drží při zemi a nepouští se do žádných složitých morálních dilemat ze soudního prostředí. Většinu své pozornosti a důvtipu věnují nejrozšířenějšímu sportu na světě (za který se někdy milně označuje kopaná). Alkoholismus má bezesporu mnoho předností oproti jiným sportům (např. se dá hrát kdekoli). Jakožto dlouholetý příležitostný hráč jsem se docela bavil zápalem pro hru hlavního hrdiny, který nám amatérům názorně ukazuje, že chcete-li v tomto oboru něco dokázat, musíte mu obětovat práci, rodinu a všechen volný čas. Ze střízlivého pohledu je ale celý film v podstatě jenom o tom jestli Whip přestane chlastat nebo ne. A v podání Zemeckise, je opravdu těžké odhadnout jak to celé asi dopande.

Prvních pár minut se dá říct, že film někam spěje. Pak se ale všechny podstatné myšlenkové nitky přetrhají, švy se rozjedou a obsah se rozteče do všech stran. Následuje jakási těžko definovatelná omáčka uplácaná ze všech možných žánrů (komedie, drama, horor, fantasy), nápadů a scének, co dohromady zní asi tak harmonicky a sladěně, jako špatně zařazený kvalt. Jinak Depp je ok, bez něj by to nejspíš bylo o třídu horší. Stejně tak H.B.Carter, díky které jsem se u filmu alespoň párkrát zasmál. Za zmínku také stojí pubertální dcera v podání Grace Moretz. Přiznám se, že pár filmů ve mě dokázalo zasét semínko pochybností, nejsem-li náhodou pedofil, tento to ale rozhodně není. Nevím no, některé scénky a situace byly docela fajn, jako celek ale Temné stíny nefungují. Možná by měl Burton přestat infantilnět a natočit pro změnu nějaký vážný temný snímek s dobrým scénářem.

"We accept the love we think we deserve"

Rozhodně bych nedoporučoval přistupovat k Super 8 jako k modernímu scifi, chystáte-li se na další Válku světů nebo Cloverfield, předem se připravte na pořádnýho 80kovýho facana. Nejvíc se vám film odmění, pokud jste vyrůstali na klasikách jako Goonies, E.T., Stand by me, atd. Abrams zbytečně neexperimentuje, pod slupku akce a dobrodružství ukrývá nefunkční vztah mezi dětmi (které touží být pochopeny) a dospělými (kteří na ně dlabou), což je ve správných rukách, téměř vždy sázka na jistotu (u rodinných filmů). Velký plus taky za fantastickej casting. Klobou dolů, malí nerdi si mě fakt získali. Každopádně, víc než cokoli jiného, je Super 8 sympatická připomínka toho, že se dají natočit i pěkné filmy z pohledu party dětí. A mohlo by se tak stávat častěji, třeba na úkor spousty přitroublých animáků.

V jednoduchosti je krása. Gavin O'Connor se spolu s Edgertonem a Hardym ponořili na několik měsíců do světa mixed martial artu, aby nám připoměli, že se stále ještě točí vynikající sportovní dramata. Vytvořili přes 2 hodiny dlouhý film, který netrpí zbytečnostmi, představuje autentické charaktery, které se divákovi rychle dostanou pod kůži a ve vrcholných momentech dokáže vypumpovat adrenalin a emoce na absolutní maximum. Několikrát jsem se přistihl, že mám chuť vyskočit a zařvat si vamos :). Jo a vidět Nicka Nolteho po dlouhé době v tak nádherné roli, to je dárek. Jasných 5* no-brainer. "Look at me! Look at me! Why are we here, Brendan? Why are we here? Are we here to win this fight? You tell me, 'cause if we're not, I'll throw in the towel right now. We'll get Tess and we will go home. You don't knock him out, you lose the fight. Understand me? You don't knock him out, you don't have a home."

Tak si to rozebereme. / Akční - akce Loopera je lehce zkostnatělá a neduživá, chvílemi jsem přemýšlel jestli se nevracím v čase někam na počátek 90.let, při pohledu na lehce zdědkovatělého Bruce se ale divák rychle ocitne znova v přítomnosti (bohužel). / Scifi - Looper se rozhodně logikou příliš nezatěžuje a nesnaží se ani vytvořit žádný futuristický gadgety natožpak svět. Hodně času se odehrává na farmě uprostřed kukuřičného pole a jako zbraň hlavnímu hrdinovi slouží trubice od vysavače, technologickým vrcholem jsou pak žabí pagery. / Thriller - v tomto směru naštěstí Looper celkem srdnatě bojuje. Že by bylo příliš mnoho filmů, ve kterých je třeba zabít malého fakana, to se říct nedá. Takže plusové body za odvahu a připomínku T2. Nejvíc jsem se ale asi bavil sledováním JGL a jeho celkem zdařilou imitací klasických Willisových úšklebků a gest. Překvapením pro mě je i E.Blunt, pěkná a talentovaná, žádná laciná silikonová výplň. A nakonec i ten malej xman byl věrohodnej. Je to tak někde na půl cesty mezi 2 a 3*, takže průměr.