eye candy

Gangsterka z období prohibice, z prostředí amerického jihu plného potu, tvrdého chlastu, rednecků, doutníků, starých fordů, kšand, krátkých kalhot a komických účesů. Souběžně se zde dávají do pohybu dvě příběhové roviny, jedna se věnuje hlavnímu hrdinovi, který je na stupnici tvrdosti těsně za vařeným vajíčkem, zatímco ta druhá jeho staršímu bratrovi Forrestovi. Ten je naopak tvrdej jako kámen a místními vidláky (a zřejmě i sám sebou) považovánej za neporazitelného. Není úplně patrné, jaký příběh tvůrci vlastně chtějí vyprávět, jestli ten LaBeoufův, který je bohužel celkem nudný, otravný a nedotažený, či ten Hardyho, díky němuž naopak film obsahuje ze pár výborných scén (fantastická scéna v noci u auta). To mi připomíná, nebylo mi úplně jasné, proč tvůrci nevyužili zrovna tento moment jako rozbušku, která vede k finálnímu střetu a místo toho raději (SPOILER) nastartovali závěrečnou přestřelku smrtí Cricketa, vedlejší a poměrně nedůležité postavy. Jinak Guy Pearce a Gary Oldman jako záporáci potěší, dejte Garymu do ruky lopatu a dokáže vyčarovat zázraky.

JCVD a DL zde účinkují ve vedlejších rolích a jenom krátce. První zmíněný navíc vypadá jako by se potřeboval pořádně vyspat. Zajímavé vzkříšení série, celé je to takové bizarní, halucinogenní, podivné, chvílemi otravné, chvílemi překvapivě zábavné.

Sourozenci Wachowští se po letech přichází skromně pochlubit, že spirituálně povyrostli a po Descartovi se tentokrát jali znásilňovat koncepty hinduismu. Činí tak popkornově, megalomansky, no.. nejlépe tuto obávanou strategii vystihují slova klasika jako "útok pod rouškou denního světla přes minové pole". Samozřejmě, proč ne. Celkem oprávněně se lze domnívat, že těmto -lidský život přesahujícím- tématům, může epická výprava a hvězdné (hvězdně namíchané) obsazení jenom prospět. Voní to rozhodně pěkně, horší už to je s chutí. Když už se někdo odváží do poklidných vysokorozpočtových main streamových vod vnést trochu bouřlivých vírů na místo chcánek, potom je o to smutnější, vznikne-li překombinovaná směsice neoriginálních sub-plotů, s maximálně zjednodušenými charaktery a absencí nějakého pořádného konfliktu. Navíc s pořád dokola opakujícím se hudebním motivem, který je ke konci už dosti otravný. Žádná sláva, jen neoriginální pokus o originální film.

Film který si absurdním způsobem v závěru podkopává nohy a v konečném součtu tak působí dojmem přehnaně ambiciózního pitomečka. A přitom taková parádní herecká sestava a tak vděčnej námět. Něco vám prozradím, opravdu jsem měl tušení že to Cortés v závěru podělá. Asi jsem senzibil, nemá to smysl dál zapírat.

Říká se sice, že lze z hovna uplést bič, člověk ale zřejmě musí mít i trochu toho pověstného českého štěstíčka, aby na tak způsobilé hovno narazil. Proto je občas zarážející, když si někdo čtyřikrát zasviní paprče tak řidkým sviňským gulášem a stejně se pustí do pátého pokračování s nadějí, že si zašvihá. Paul W.S. Anderson je ale zřejmě velký optimista nebo jen notorický béčkař, jehož určitě ve snech nejvíc straší, že má na konzoli pouze tahové strategie. Přesto všechno se u pátého pokračování této nekonečné série o Mille Jovovich (a špatných hereckých výkonech obecně) dá celkem zabavit. Jednoduše proto, že se tu moc nekecá a od začátku do konce se servíruje docela dobře natočená akce. Takže pokud se dokážete nějakým způsobem přenést přes to, že se tu nebude plést z klokaní kůže nýbrž recyklovat, pak lze Retribution jakožto béčkovou oddychovku doporučit.

Ač se jedná o Lorenzovu prvotinu, jde o mimořádně vyspělý režijní počin. Kdyby pod filmem nebyl podepsaný on, klidně bych věřil, že jde o další nadprůměrný snímek Clinta Eastwooda. Ten zde tentokrát hraje "jen" jednu z hlavních postav, vysloužilého a permanentně napruzeného hledače talentů. I když je Clint už starý chlap, pořád má obrovské charisma a moc pěkně se na něj kouká. Matthew Lillard v roli ústředního filmového hováda, který neuznává klasické metody živého scoutingu a chce vyštípat starého pána ze hry, je také výbornej (jako stvořenej pro podobné role). Jediný kdo mi trochu vadil byl Justin Timberlake, v kladných rolích sympaťáků mi moc nevyhovuje. Ono se ze začátku může zdát, že hlavní výplní filmu bude Clintovo vypořádávání se se stárnutím a neschoplností plně fungovat. Postupně se ale ukazuje, že ústředním příběhem je spíš komplikovaný a neurovnaný vztah mezi otcem a dcerou. Každopádně jde o pohodovou žánrovku, která je sice předvídatelná a ničím výrazně nepřekvapí, ale fandy Eastwooda určitě potěší. (Curveball je styl baseballového nadhozu, kdy se míček díky spinu rychle stáčí směrem dolů).

Woodyho Půlnoc mi přišla dost šablonovitá a bez šťávy. Nevadí mi typický Allenovy trademarky, trochu neurotický hlavní hrdina (Owen Wilson byl skvělej, působil civilně), samozvaný otravný intelektuál, co svádí jeho dívku,..vlastně je mám celkem rád, škoda ale že film není ani komedií ani romantikou a když už nevyniká příběhem (jako většina filmů WA) nenabízí tentokrát ani mnoho zajímavých dialogů a chytrých Allenových postřehů o tom jak zbytečný a nepříjemný lidský život je. Některé momenty byly ale celkem fajn (rozhovor v galerii u Picassova obrazu, většina interakcí mezi Gilem a tatínkem, scéna s chápajícími surrealisty). Midnight in Paris určitě stojí za vidění, je to příjemný nevzrušivý film, zajímavý halvně námětem. "The artist's job is not to succumb to despair but to find an antidote for the emptiness of existence." - In this case, Woody did not deliver

LvT pod záminkou kreativního procesu znovu otevřel ventil a mnozí jeho věrní fandové (zejména ti, které si získal antikristem) začali asi samým štěstím padat do mdlob, zvlášť poté co zjistili, že Melancholie není apokalyptický snímek v pravém hollywoodském slova smyslu, ale intimní dvouhodinová zpověď o hlubokých depresích autora. Je asi jasné, že na papíře to pro většinu z nás, konzumnějších diváků, kteří si pod slovem metafora představí výrazový slovník, nezní jako extrémně přitažlivé téma. O to překvapivější je, že jde o docela přístupný snímek. Vezmeme-li v úvahu od koho a hlavně o čem ve skutečnosti je. Funguje totiž, aniž byste si museli vykládat symboliku 19.jamky, mostku, který nelze překročit, atd. Melancholii si lze totiž interpretovat mnoha způsoby, podstatné ale je, že obstojí i jako komorní drama odehrávající se v "mírně" depresivní a apokalyptické atmosféře (konec veškerého života ve vesmíru) a jako sonda do chování lidí ve vyhrocených situacích. Po vizuální stránce jde o fascinující podívanou, možná to Trier trochu přehání s close-upy (hand-held) a neustálým zaostřováním/rozostřováním, vynahrazují to ale některé záběry, které jsou pro oko extrémně přitažlivé a navozují skoro až fyzicky nepříjemné pocity beznaděje. Vážně jde o velmi optimistický film.

Transformers: Dark of the Moon jsou v podstatě nejsnesitelnějším dílem celé trilogie (quadrilogie, ságy, w/e). Ze dvou prostých důvodů. 1. Bay se poučil a klade větší důraz na hlavní lidské postavy. 2. Mnohem lepší a přehlednější akce než v předešlých dvou filmech. Abych se přiznal, Bay si to u mně trochu vyžehlil, po minulých transformerech jsem ho chtěl coby režiséra pomalu odepsat. Nepovažuji se za náročného diváka, kdybych si ale musel vybrat jestli se do smrti budu dívat jen na intelektuální snímky od Tarkovského, Bergmana etc. nebo na dnešní popkorvnovou filmovou zábavu, kterou Bay do jisté míry definuje, zvolím si první možnost a raději budu po zbytek života marně dřít kolečka nad tím co tím chtěl autor vlastně říct, než se nechat pozvolna připravit o zbytek rozumu takto vysoce "sofistikovanou" formou zábavy. Ani vlastně nevím, jestli to mohu mít Bayovi za zlý. Je to prostě režisér, který už bude zřejmě točit jenom filmy s velkým rozpočtem, umělé a od počátku koncipované pro co nejširší publikum. Snímky, které mají produkční společnosti nejraději. Dokáží hodně vydělat a zároveň mají jepičí život, takže je lze po pár letech znovu zrecyklovat. Bay je beze sporu je jedním z těch, kteří dotáhli celou tuto mašinérii k dokonalosti. Pracuje sice s médiem jehož prostřednictvím se dá sdělit neuvěřitelná spousta lidských výrazů a myšlenek, on se ovšem zarputile snaží dvě a půl hodiny bavit diváky a nezdělit přitom vůbec nic. Zkrátka, pokud jde o film, asi jsem dostárnul k názoru, že když jsou na prvním místě prachy, skoro vždy je nejrozumnějším řešením výsledek co nejrychleji spláchnout do hajzlu kam patří.

Wes se tímto filmem definitivně zařadil mezi mé nejoblíbenější režiséry. Sledování jeho filmů mně přináší radost