eye candy

Magnús Scheving - producent, spisovatel a profesionální sportovec (gymnastika) zabývající se zdravou výživou ve vztahu k dětem. Vzheledem k tomu, že Lazytown není primárně určen zde hodnotícím uživatelům (pokud hodnotilo a psalo komentář pětileté dítě pak se mu omlouvám), lze pochopit tak negativní hodnocení. Mně osobně se to líbí i jako oficiálně dospělému a věřím že malí skřítci tuto barevnou islandskou skákanici ocení dvakrát tolik. Nicméně, mé hodnocení je čistě subjektivně infantilní takže ho berte s rezervou

Je sympatické, že se tvůrci nevykašlali na lidi zajímající se o problematiku chudoby a autoritativních režimů v Africe a elegantně do příběhu zakomponovali občanskou válku a zároveň i desetimetrového - dvacetimetrového - třímetrového lidožravého krokodýla Gustava tak, že to celkově nepůsobí ani trochu komicky. Jediné co mi chybělo ke štěstí byl přežvýkaný Bono na hromádce kostí po boku kameraman Stevena, který (protože to byl sympaťák) měl tu čest jít dovnitř i ven vcelku. Akce sama o sobě je dost nepřehledná a agilní Gustav kromě toho že se umí hodit do hidu a je to přespolní běžec žádný extra kousky taky nepředvádí, takže se vlastně člověk musí většinu času spokojit s pěknými barevnými záběry na africkou přírodu a debilními dialogy založenými na debilním uvažování hlavních hrdinů. Dominic Purcell je otravnej. Určitou úroveň to ale má, lepší 2*

Říct o Dangerous Waters že je to "chytrý a napínavý" thriller (imdb) může jen divák kterému už mašinérie nízkorozpočtových TV pokladů podobného zrna zešrotovala vkus na hromádku. Ono už pro samotné označení (TV film) jsou slova jako iritující, stupidní a smrtelně nudný často univerzální recenzí a někdy je rozumné se raději pokřižovat a vzít nohy na ramena, dřív než člověka zasáhne úder blbosti. Ukázkovým příkladem je tento film, který se dá označit za hodně mizernou kombinaci Cliffhangera a River Wild s tím že mu chybí bohužel jedna podstatná složka a tou je napětí. Jednu hvězdičku ze snahu a za uječenou Saru, která byla fakt gold.. Bobe přidej, Bobe neflákej se, Bobe vlevo, Bobe pádluj

Audrey Hepburn = všechna pozitiva filmu

Škoda jen že Luc nakonec všechnu tu něhu a poetiku filmu utopil v klasické (a ke konci opravdu chvílema trošku patetické) love story. Jestli se o nějakým filmu dá říct že má těžkopádnej konec (doslova) tak to je bohužel právě tento připad.

Bruce Huntovi se povedlo navzdory zákonům pravděpodobnosti vylovit z hlubokých vod béčkového pacifiku snad úplně nejnecharismatičtější možnou sestavu herců, což lze bezpochyby označit za druh talentu. Fakt že bych víc sympatizoval i s maketou Horsta Fuchse, zákonitě vedl k tomu že jsem po chvíli začal fandit druhýmu týmu (alienů) (v jeskyni pod opatstvím) (v rumunsku), který sice není tak ošklivý, ale bohužel ho stejně nakonec slizký humani intelektuálně přechčijou nějakou sviňárnou aby si zachránili krk. Tragédie, nuda a ztráta času. Velmi blízko odpadu

Teda nic proti ale Nikki Reed byla vzrušující a smyslná asi jako faktura za plyn, hlavně její elegantní chůzi na podpatcích bych na stupnici anti-afrodiziak zařadil přibližně někam mezi studenou sprchu a hemeroidy. Čímž pádem odpadla veškerá radost ze hry ukáže/neukáže a žádný jiný hlubší smysl jsem v tomto barevným výplodu Gutheovi fantazie také bohužel nenašel, i když tam očividně (podle Mininých blábologů o nových výzvách -např. stát se kurvičkou a vyspat se s nevlastním otcem) někde schován byl. Btw některým hercům fakt chybí soudnost.

Komediální dávka Yes Mana není tak smrtelná jako je tomu u Zohana a obvykle bych spíš preferoval víc srandy na úkor klasického romantického klišé, v tomto případě mně to kupodivu příliš nevadilo. Mezi Carreym a Zooey to docela funguje a celý film má správně pozitivní energii. Člověk má až chuť vyběhnout do ulic, rozdat peníze (což by byl velmi krátký proces) začít si užívat života a říkat YES všem výzvám co život přináší. Btw co mě ale přišlo slabý, byli Carlovi super uvědomělí kamarádi. Pochybuji, že by to tak neškodně probíhalo. (---Oholíš si obočí??--- YESSS)

První a zároveň obsahově asi nejzajímavěší kraťas Morgana, ve kterém voyeurským způsobem odhalujeme vpodstatě velmi dojímavý a melancholický příběh osamělého muže, hledajícího způsob jakým oživit dávno zapadlé vzpomínky. "Vtip" spočívá v tom, že v dojímavých momentech, kdy by si obvykle člověk povzdechnul a uronil slzu, sedí znechucen v křečích s tváří přivařenou k monitoru a žaludkem na pochodu. Anyway.. pro mě rozhodně nejlepší Morganův počin

Někdy mně příjde, že má kapitán Morgan trochu narušené duševní zdraví