Caszidy

Vpravdě legenda legend. Monumentální dílo, které "udělalo" Al Pacina, stejně jako režiséra Coppolu. Producent prvního Supermana Ilya Salkind prohlásil, že Marlon Brando byl po uvedení Kmotra největší filmovou hvězdou na světě. Nemohu než souhlasit, jelikož ač mu bylo v té době 48 let a za sebou měl bezpočet diváky milovaných a kritikou opěvovaných filmů, pro naprostou většinu lidí byl od roku 1972 už navždy prostě donem Vitem Corleonem. Snímek můžeme označit za takřka dokonalý, neboť v něm opravdu funguje vše tak, jak má. Od příběhu podle puzovy předlohy, přes herecké výkony, hudbu, výpravu až po coppolovu režii. Pokud se vůbec dá o nějakém filmu napsat, že už nešel natočit lépe, pak je to jednoznačně Kmotr.

Na začátek se musím dopustit jednoho kacířského prohlášení, totiž že pro mne byl TRON: Legacy o mnoho větším audiovizuálním zážitkem a potěšením, než Avatar. Ano, samozřejmě, že na audiovizuálních orgiích je vlastně celý snímek postaven, avšak pokračování taktéž revolučního filmu z roku 1982 bylo po obrazovozvukové stránce tak jiné, nové a neotřelé, než cokoliv jiného, co jsem doposud viděl, že jsem s klidným svědomím ochoten na tuto hru přistoupit a nechat se omámit zevnějškem. Musím také naprosto souhlasit s názorem, jenž jsem si přečetl v zde publikovaném rozhovoru s Jeffem Bridgesem, totiž že na film má velice kladný vliv architektonická profesní minulost režiséra Josepha Kosinskiho. Za takřka oscarovou bych pak označil hudební složku o níž se postaralo duo Daft Punk. Zvlášť při scéně útěku z "baru" "výtahem" jsem měl pocit že opravdu letím spolu s hlavními hrdiny. Příběh je jednoduchý, ale přiznejme si, že takový byl i původní film. Možná by ale jeho daleko větší propracování a přidání vedlejších linek projekt posunulo na vyšší úroveň a pak by TRONu slušelo i rozdělení na dva filmy. To už ale trochu fantazíruji. Zpátky do reality. Ta je taková, že Jeff Bridges je jako vždy výborný(a jeho digitální omládnutí pro roli CLU, bude nejspíše znamenat v kinematografii menší technologický převrat), Garrett Hedlund příjemný a neokoukaný a Olivia Wilde nebezpečně sexy. Ve výsledku jsem spokojen, avšak dojem, že to mohlo být ještě lepší, určitě cítí všichni. Mimochodem, také Vám ZUSE(Michaela Sheena) připomínal Jokera?

Hodně slabé dvě hvězdy, stejně jako u Supermana IV. Zde jsou za pěknou tvářičku Helen Slater a ztvárnění čarodějnice Faye Dunaway. Ta mimochodem musela být stejně jako Peter O´Toole nejspíše zlákána hodně tučným šekem, jelikož jinak si jejich účast na téhle hloupoučké pohádce nedovedu vysvětlit. Kdo by chtěl argumentovat, že je to dětinské kvůli komiksové předloze, pak uráží komiksovou tvorbu. Ne, tohle je prostě selhání tvůrců a producentské rodiny Salkindů, kteří chtěli ještě honem, honem ze supermanova, v té době již zmírajícího, fenoménu vyždímat nějaké prostředky. Za vcelku fungující bych označil s přimhouřenýma očima poslední čtvrtinu filmu.

Solidní, přímočará, drsná kriminálka s hereckým bardem Jeanem Gabinem. Zajímavá je především zobrazením tehdejších technických postupů a vybavení francouzské policie. Mám ovšem výtku k dabingu - naprosto nechápu, proč je původní francouzská hudba a zpěv Serge Gainsbourga nahrazena českými písničkami? Přiznám se, že to jsem opravdu ještě nikde neviděl, respektive neslyšel.

Jedna hvězda za obsazení starých známých a druhá za to, že je to Superman. Více opravdu dát nemohu a to jsem fanoušek! Na samotném snímku je už od prvních sekund patrný neuvěřitelně okleštěný rozpočet oproti předchozím dílům. Titulky, v donnerově prvním dílu naprosto převratné a dosud neviděné, zde střídají opět nevídané, avšak tentokrát svou laciností. Scény Supermanova letu proti kameře pak vypadají přímo otřesně. Celkově jsou triky a speciální efekty výrazně nepovedené. Ve scéně kdy Nuclear Man proráží stropy v Daily Planet je dokonce v jednom záběru vidět lano, které ho táhne vzhůru! Tohle všechno mne přivádí na myšlenku proč vlastně tvůrci pokračovali v duchu prvních tří dílů? Nemohli se pokusit vyprávět civilnější a komornější příběh? Další věc, s kterou mám problém je supermanův protivník Nuclear Man, jenž se dá při nejlepší vůli označit za neuvěřitelně otravného a jednostraného. V Supermanově mytologii je nepřeberné množství zajímavých protivníků, avšak tvůrci filmu "museli" použít zrovna Nuclear Mana. Když už jsme u mytologie, tak dalším problémem jsou logické díry ve fungování "supermanovské" fyziky. Jsem ochoten s trochou fantazie připustit, že průlet atmosférou mohla Lacy Warfield přečkat díky supermanově plášti, či podobné vysvětlení, ale aby ve volném vesmíru dýchala? CO? Pokud pak něteré scény nekazí triková složka a efekty, pak je pro změnu ničí přehnaná dávka patosu. Jediné co tak ve filmu jakž takž vzdáleně funguje, je milostný trojúhelník/čtyřúhelník mezi Lois, Supermanem/Clarkem Kentem a Lacy Warfield. Nyní na konci svého komentáře vcelku váhám, zda to vůbec je na ony dvě hvězdičky. Ale budiž.

Povedená conneryho(byl i producentem) detektivka z netradičního prostředí, s velice dobře budovaným napětím a atmosférou. Knižní předlohu jsem nečetl, tudíž nemohu srovnávat. Doby, kdy Snipes ještě točil kvalitní filmy a Connery vůbec točil, jsou bohužel zřejmě nenávratně pryč. O to více si pak můžete Vycházející slunce vychutnat. Zvlášť když výtečné ústřední duo doplňuje skvěle úlisný Harvey Keitel, či v takřka cameo roličce Steve Buscemi.

Vše klape a je v pořádku v příjemné uvolněné atmosféře až zhruba do poloviny filmu. Pak se odjede na riviéru začne to být celé takové podivné(obzvláště scéna na lodi je vskutku šílená). Gabin je jako obvykle výborný, Serge Gainsbourg sympatický a jeho hudba přesně padnoucí, ztřeštěná Liselotte Pulver nijak neruší, ale vzhledem k oné druhé polovině nemohu dát více než 3*.

Cesta Eddieho Felsena v podání skvělého Paula Newmana za slávou, uznáním a penězi je lemována tragickou láskou, jednou tvrdou porážkou, zlámanými končetinami a vypočítavým lichvářem. Dobovou atmosféru dokresluje příjemná jazzová hudba.

Steve McQueen tentokrát v roli dokonale elegantního znuděného milionáře. Nutno podotknout, že mu tahle póza sedí vskutku skvěle. Faye Dunaway je nebezpečně svůdná a hračky i kratochvíle Thomase Crowna by si zajisté rád vyzkoušel snad každý z nás. Za naprosto geniální lze bez váhání označit scénu, v níž McQueen a Dunaway hrají šachy.

Marná sláva, Marlon Brando byl prostě frajer nad frajery! Snímek má spád a napětí, načež musím konstatovat, že jsem se ani minutu nenudil. Brandovo ztvárnění rebelství a nespoutanosti je brilantní.