Helmutek

Důstojnej nástupce první série - jak v tom dobrym, tak v tom "špatnym". Vysloveně špatnýho na tom samozřejmě neni nic, jen mně osobně ani druhá série nepřijde tak dokonalá jako očividně všem okolo... Pro mě je to pořád "jen" nadstandardní, zato ale skvěle atmosférická, polomysteriózní náladovka. (POZOR, TROLEJ) Bohužel ani ve druhý sérii si tvůrci neodpustili otevřený ne zadní vrátka, ale přímo vrata - jako alibi a takovej něžnej teaser pro další série. Škoda je, že to tam působí trochu násilně - "tak, teď nám to všechno tak hezky končí, tak tam zase narvem něco, co ty lidi zase trochu napne a kvůli čemu bude točit další sérku, ne?": Bylo to v první sérii a je to bohužel i v sérii druhý. Za mě je to mezi 3 a 4* a tentokrát bych se spíš klonil k těm 4*, za ten sedmej WTF díl ale dám jen ty 3* - ten se totiž fakt nepoved, a to nemyslím "jen" tu jeho šroubovanost na ostatní příběh a to, že by se to bez tohodle dílu fakt obešlo (důvody typu "bylo třeba ukázat, že se Jedenáctka musela pro něco rozhodnout a tomudle jejímu dilematu nebo rozpolcení se věnovat víc", to moc neberu, dalo by se to totiž udělat jinak), ale timhle failem myslim i to, že ten díl svym vyzněním, ale i provedením nepůsobí vůbec uvěřitelně, a extrémně nesympatický jsou tam dokonce i postavy - samozřejmě s tou její "sestrou" v čele (přemoudřelá, životní moudra rozsévající třináctka Kali včetně celý tý její badass partičky plný skvělejch lidiček, i když kdysi vyvrhelů, která najednou Jedenáctku bez jakejchkoli skrupulí přijme jak jejich dlouholetou známou od piva/kakaa). K tomu si musim přičíst na rok 2017 trochu nedotažený efekty stran obludky (hlavně ještě za časů v teráriu, ještě než vyrostla), pak třeba afektovaně přehrávající zrzku Max, která byla na facku už od první scény, nepřesvědčivý chování a herectví Jedenáctky v roli jiný než psycho-tajemný-neznámý-asexuální-divnoholky, nekonzistentnost reakcí "chobotnice" na vnější vjemy (aspoň co se týče projevů na Willovi - nejdřív tam tu příšeru šerif a spol. pálej pochodněma a Willovi je to celkem egál, při další scéně s ohněm o něco pozdějc se z toho už ale může zesrat - i když tady mi KNTRFKT vysvětlil, že to je vlastně zvyšující se propojeností Willa s tím dobrým stvořením z jiného světa, takže dejme tomu); další scénou odpovídající spíš filmům pro děti je ale třeba deset střílejících policajtů a tajnejch agentů na obyčejnej van, aniž by byli schopný prostřelit aspoň pneumatiky anebo se do čehokoli/kohokoli trefit, zatímco pasažéři vevnitř si dál seděj u okýnek, jako kdyby seděli v Panduru na vejletě k Mácháči... Ona obecně ta schopnost desetiletejch dětí naněkolikrát zachraňovat svět a vůbec komplexně řešit životní situace všeho druhu je trochu přitažená za vlasy, ale tak co už. Vyzdvihnout naopak musim herce-kluky (jak jejich výběr, tak jejich výkony), Winonu i šerifa Harboura, a nakonec i toho Seana Astina, kterej je prostě sympaťák k sežrání i tehdy, kdy člověk od začátku tuší, že hraje epizodní roli odsouzenou k nějakýmu efektnímu a vnitřnosti obsahujícímu konci. A třeba nalákání důvěřivejch oveček-kamarádů do pasti uvnitř chobotnice bylo fakt skvělý, a to po všech stránkách - scénářem, režií a tim, jak se s tim kluci (Will!) poprali. Tohle všechno pro mě prostě nejsou důvody, proč by ST podle mě byly špatný, ale proč pro mě nejsou životní nebo kultovní, a přestože se u sledování bavim a líbí se mi to, tak označit to za nejlepší věc evr by mě nenapadlo ani náhodou.

Uznávám, že to je z velký části kvůli pro mě přesvědčivýmu a bezprostřednímu Hollandovi, ale mně ten film sednul parádně. Má to lehkost i vtip (přesně jak píše Ombak▼Penari), a moje očekávání předčil i scénář. Oproti ostatním Marvelovkám mi Homecaming přijde takovej až roztomilej - tou vší urputnou (a většinou marnou) snahou Parkra dostat se do společnosti těch "opravdovejch" a "dospělech" hrdinů, ale i tim, jak ten jeho boj a vymezování se probíhá i prakticky ještě pořád na tý hlavně ideový rovině (typu záchrany nebo aspoň rady starý babce atd.) dospívajícího kluka, což ostatně píše už Wysch. Interakce Holland-Downey je ale skvělá a bavila mě tak, že už jen kvůli ní si film rozhodně jednou pustim znova - a díky ní se o to víc těšim na další Avangery.

Jasně, ten vizuál i všechny ty koncepčně-vizuální nápady s deformacema času atd. jsou pěkný a zajímavý, to ne že ne, ale film jsem viděl doma a ne v kině. Vzhledem k tomu, jak moc to někteří opěvujou, tak si řikám, jestli bych neřikal něco jinýho, kdybych na tom v kině byl, ale ono i kdyby jo, tak by to nejspíš bylo jen kvůli tomu vizuálu, a jen ten zase ze špatnýho filmu dobrej neudělá. Mě tam všeho přišlo prostě moc: Moc snahy o gagy, moc efektů, přílišný soustředění na úžasnost Cumberbatche, moc překombinovanej děj, moc mystiky, moc křečovitá snaha o nadhled... a přišlo mi to tak moc rádoby efektní, tak moc šroubovaný a splácaný dohromady, že mě to vlastně vůbec nechytlo a proto ve výsledku ani moc nebavilo; naopak mě jak děj, tak jednání jednotlivejch postav spíš rozčilovalo. Neřikám o tom, že to nějakej odpad - pořád tam je dost fajn věcí (právě ten vizuál, scéna s Thorem a pivem nebo dialog s Mikkelsenem, závěrečná časová smyčka - to byl pro mě asi nejlepší moment filmu...), ale jedna z nejslabších marvelovek je to (aspoň teda pro mě) rozhodně.

Tak tohle byla jízda - za mě naprosto srovnatelná se skvělou jedničkou; osobně váhám nad 5*, ale to asi nechám na druhý zhlídnutí. Trochu jsem se bál, aby Waititi Thorovi nepředal jen ten svůj punc trapno-absurdno-divna, ale pokud možno hlavně ty originální nápady a netradiční smysl pro humor (protože v jinejch věcech, který od něj znám, to dycky bylo tak půl na půl), ale díky Bohu jsem v Ragnaroku tu první kategorii scén v podstatě nezaznamenal. Film je natřískanej skvělejma hercema, skvělejma replikama, skvělou kamerou, režií i střihem, skvělejma nápadama (střet Thora s Hulkem, Thorovo (ne)kladivo - "Jsi snad bohem kladiv?", Hela i Odin), spoustou promyšlenejch odkazů na starší marveláky (třeba Hulkovo třískání vo zem Thorem) a skvělý je nakonec i to vybroušení z celýho toho Ragnaroku, na který jsem byl fakt zvědavej, jak se s tim poperou - a ono, světe div se, to zvládli mnohem líp, než bych si vůbec troufal věřit. Vlastně asi nejlpí, jak to zvládnout mohli. Takže za mě paráda, nejradši bych tomu dal pět a těšim se, až se na to kouknu znova - a pak tomu těch pět klidně i dám, jestli ten dojem z toho budu mít pořád stejnej.

Tak trochu netradiční marvelovka v tom, že Scott žádnym superhrdinou nejen bejt nechtěl (což je, pravda, i případ třeba Hulka), ale hlavně taky žádnym superhrdinou vlastně ani neni. Polovina zábavy je teda spojená s tim, že vlastně úplně obyčejnej nýmand bez zvláštních vlastností nebo schopností začne (díky okolnostem) na sebe brát úlohu, která se k němu vlastně vůbec nehodí, a on to samozřejmě moc dobře ví... Douglas jako gentor (=geront/mentor, to jsem teď vymyslel), k tomu sympaťák-klaďas Rudd a sympaťák-záporák Stoll nebo Peña v roli dobráckýho a užitečnýho blbečka - a je z toho mnohem lepší film, než jsem předpokládal. Vim, že spousta lidí na nový marvelovky nadává, mně ten film ale přišel (až na pár scén - divadelně brečící Hope, některý mikroskopicky hmyzí záběry/scény atd.) fakt dobrej. Jo a Lily je sice hezká ženská, která se mi libí už z dob Lostů, tady jí ale tu hlavu zprznili strašlivě.

Rozhodně to není film o podovdu typu Podraz (ať už z těch starších) nebo třeba Podfuck (z těch novějších), ani to neni badassácká komedie typu Nice Guys nebo podobně, ale přesto to má od všeho trochu a ještě něco navíc. Neni to typickej film, jakej by člověk možná čekal, mě to ale bavilo od začátku do konce - i když na začátku úplně jinak než právě na konci. Postavy jsou tragédi a zoufalci, nebo to tak aspoň skoro celej film vypadá, přesto si troufnou na loupežnickej majstrštyk, kterej jim, zdá se, navzdory zdravýmu úsudku a vší myslistelný pravděpodobnosti vychází, a divák si tak řiká, v čem že je teda vlastně ten háček... A to, že to je všechno trochu jinak, se ukáže právě až na konci. Jenže je to všechno udělaný tak přirozeně a nenásilně, a to včetně toho závěrečnýho obratu (jak toho prvního u Jimmiho/Tatuma, tak ten druhej při poslední scéně s agentkou v baru), že je až obdivuhodný, jak nakonec ten film drží pohromadě - přestože díky pozvolnějšímu rozjezdu, netradiční struktuře filmu, ale i samotnejm postavám nebo díky některejm až groteskně-bizarním momentům se to ze začátku nemuselo zdát. Soderbergh to totiž servíruje po částech, postupně vrství jeden charakter na druhej, jednu scénu tragickejch dementů za druhou, jeden bizár za dalšim... - bez toho, aniž by to na začátku dávalo nějakej okamžitej smysl, až z toho na konci vyleze ne dort Pejska a Kočičky, ale překvapivě promyšlenej a chytrej příběh. A to s naprosto skvělejma hercema - jak samozvanej lídr Tatum, tak jeho jednorukej brácha Driver (ty jeho retardovaný pohledy, když něco nchápe, nebo když "Květák" nebo cokoliv dalšího, ty jsou naprosto nepopsatelný), tak ty dva mentálové - bratři Craiga, tak i Craig samotnej. Ten film je podle mě nejen svéráznej, ale za mě i dotaženej a víc než zajímavej - celkově směrem možná třeba spíš k Andersonovkám nebo Coenovkám než právě k Ritchieho Podfucku, to je ale za mě jedině výhoda. A jak je příhodný, že mračna se nakonec začnou stahovat kolem toho jedinýho, kdo věřil na to Loganovic prokletí, co?... WTF moments: V tom dobrym slova smyslu polovina filmu - za všechny ale třeba "předávací scéna" s medvědem v lese, nefunkční bomba z gumovejch medvídků kvůli přílišnýmu utažení igelitovýho pytlíku (sic!), scéna u vysátí umělý ruky vysavačem odpadků... // Vystihující a super komentář má podle mě Matty.

Takový to, jak Roberto Benigni nakládá ovečce a povídá si o tom s knězem - to prostě chceš vidět. Hrozně příjemnej film, formou něco typu třeba Tří pokojů (kde byl spojovacim prvkem hotelovej poslíček, v Noci na zemi jsou to taxikáři v různejch městech světa), kterej mě sice nevodpálil někam do astrálu, ale kterej pro mě je o to sympatičtější právě pro to jeho pozvolný tempo, nenucenost, atmosféru - atmosféru noci, tmy, skoro jako kdyby neexistovali žádný jiný lidi kromě aktérů, jako kdyby celej okolní svět, to všechno kolem byly jen kulisy scény, jen předměty tvořící křoví - skoro nikde se nesvítí v oknech, na ulicích je prázdno - když jsem si tohle sám pro sebe začal řikat, uvědomil jsem si, jak by to znělo hezky, kdyby to byla pravda, ale ono že to tak vlastně úplně neni; svět kolem aktérů povídek samozřejmě žije a funguje dál, na mě ale celej film působil tak, jako kdyby nic kromě hlavních postav skutečně neexistovalo, a to tomu všemu dává takovej zvláštní punc... Je tam povídka divná (Paříž), roztomilá (s taxikářem-přistěhovalcem z východu v New Yorku, tahle povídka mě bavila asi nejvíc), morbidně groteskní (Řím s Benignim), povídka s poselstvím (pro rejpaly to jsou možná všechny, ale nejvíc to čumí z Los Angeles)... Takže ten záběr je parádní a člověk u toho stráví fakt příjemnej večer, i když se tam nestřílí nebo neděje žádná jiná velká akce, ale jen se vypráví a popisuje obraz vždycky jedný dvacetiminutovky v jednom taxíku v jednom městě na jedný Zemi. Tak, jak je na to u Jarmushe člověk už asi trochu zvyklej. Jo a Winona by nemusela tak afektovaně přežvykovat, ale zase je mladá, a to je dobře. Asi.

Taková kanálnější Futurama, spíš směrem třeba k South Parku - samozřejmě většinou v tom dobrym slova smyslu. Na to ale, v jakym je to hajpu a jak to téměř každej vynáší do nebes, tak mně osobně to teda zas tak dokonalý nepřijde - je to sranda a taky je sympatický, že se tvůrci s ničim moc neserou a daj si tam nejspíš téměř všechno, co chtěj nebo co je napadne, pro mě to ale celý hrozně nevyvážený. Jsou tam díly naprosto skvělý (třeba Rixty Minutes), pak ale ty jen průměrný (za mě třeba Anatomy Park), a obecně jeden skvělej frk kompenzuje dalších pět průměrnejch nebo přehnanejch. Takže za mě (zatim za s01) sice sranda dobrá, ale zdaleka ne všechno, a třeba Futurama je pro mě furt větší srdcovka.

A nemám daleko k pěti - ty bych asi dal možná nebejt toho, že je to vyhnaný do až trochu absurdního extrému (jaká náhoda, že za nějaký dvě hodiny v průběhu jednoho večera na každýho vypadne nějakej kostlivec, a někdy nejeden), chápu ale, že jde spíš o nástřel, nápad, jak by to bejvalo bylo mohlo asi vypadat, kdyby... A jako konverzační experiment se to za mě teda povedlo parádně. Já to řikám pořád, že komunikační technologie dokážou dneska tim svym neomezenym dosahem lidi od sebe spíš oddalovat (Disconnect; Men, Women and Children) - a jasně, neni to vina technologií, ale nás, lidí dementů, co nejsme schopný držet si odstup od věcí, který se můžou stát spíš našima pánama než jen sluhama, a jasně, lidi jsou furt stejný svině, jen maj v průběhu dějin různý možnosti, jak a kde se to může projevovat. Kažodpádně v Cizincích se toho za jeden večer, kdy realizovali ten zajímavej, ale sebevražednej nápad se zpřístupněnim svý elektronický komunikace, projevilo požehnaně - film tak dvojnásob svym poselstvím podtrhuje myšlenku, že bysme měli bejt kurva opatrný na to, co si přejeme o svym okolí vědět, protože pak bysme se to třeba taky mohli dozvědět. Na tom všem je ale podle mě nejzajímavější ten pohled, že během toho večera se projevily jen ty už existující věci, nic novýho nebo jinýho vlastně nevzniklo, a že vlastně skoro idylickou přátelsky-partnerskou situaci od totálního rozkladu v podstatě všech vztahů na všech úrovních dělí vlastně jen to, jestli o tý situaci vědí i právě ti moji nejbližší. Jestli vědí o tý situaci, která je daná a neměnná, ať už o ní někdo ví nebo ne - takže člověk je tim samym člověkem před "odhalením" i po něm. A tady je právě pro mě to jádro filmu - na čem přesně jsou vlastně naše vztahy postavený? Na čem stojej a na čem padaj? Je smysluplný snažit se udržovat něco, co může přežít jedině tehdy, kdy nevim všechno? Je to vůbec špatně? A může to bejt vůbec jinak? Každopádně reakce na chudáka kamaráda gaye byly fakt mrazivý, to mi ho bylo fakt líto a je hnus, když si člověk uvědomí, že takhle může reagovat a reaguje leckterá společnost zcela jistě i v mym okolí, kdyby k něčemu takovýmu někdy došlo; a třeba ten čmoud (to jeho vyhnání pak bylo docela silný) nebo ten chlap od tý holky bez kalhotek byli fakt pokrytecký lidský odpadi. Ve finále jedinej, kdo žádnýho kostlivce neměl, byl ten mažel hostujícího páru (to, že neřek manželce o terapii, na kterou chodí, aby vztah ze svý strany co nejlíp držel, to se počítat nedá). Všichni ostatní v lepším případě lhali (gay - to se dá pochopit, flirtující holka bez kalhotek...), v horšim lhali a podváděli a v nejhoršim podváděli s kamarádem, se kterym pak seděli u jednoho stolu. A nakonec (jako na konci filmu - při scénáři, kdy by se na ten nápad s mobilama vysrali) byli všichni schopný se zase pokrytecky přátelsky rozloučit, pokrytecky se tvářit, že je všechno v pořádku, pokrytecky dál vyžadovali věrnost u svýho protějšku a šli si dál žít ty svoje pokrytecky dvojí životy. Takže za mě paráda - skvělá a inteligentní konverzačka s až nepříjemně aktuálníma myšlenkama.

Mně to teda nijak slabý nepřišlo - jasně, nejlepší marvelovka to rozhodně neni, ale mě to bavilo (rozhodně o ligu víc než třeba takovej Hulk) a svoje opodstatněný místo ten film prostě podle mě má. Taková ta trochu animovaně-vintage animace a atmosféra mi přišla docela zajímavá (snad to teda nebylo releasem, hahaha) a rozhodně sympatická tim směrem, že se nesnažila zastírat přehnanost a určitou "pohádkovost". Skvělej byl rozjezd, všechny ty zoufalý pokusy nerdovitýho a rachitickýho ťulpase Rogerse dostat se do armády, bavila mě ale i ta pokročilejší pasáž, kdy už jako prověřenej (a státem certifikovanej) vzor hrdiny dělá náborovou showbyznysovou prostituci... až se nakonec přerodí i v toho sktuečnýho geroje bojujícho s bedesem Hugo červenoksichtem. Některý ty bitky a scény v závěru mi přišly trošku ve stylu Fantomasů - všechny možný lítající a hybridní a kdovíjak fantaskní dopravní, bojový a únikový prostředky společně se vzájemnym pronásledovánim fakt jak někde v nějakym animáku, ale co už - mně to nevadilo, film mě bavil a popcornová zábava je to skvělá.