Marci

Melodramatické s vtipnými momenty. Když je ta správná nálada, tak příjemná podívaná.

Film jsem viděla poprvé někdy v roce 1990, kdy měl premiéru v našich kinech. Nejen Čapkem ve strhujícím podání Josefa Abrháma, ale i Olgou Scheinpflugovou Hany Maciuchové jsem doslova žila. Zachycení doby první republiky, ale i dusných dní roku 1938 bylo hodně sugestivní. Vím, že by se snímku dalo vyčítat, že byl až příliš čítankový, že nezobrazil i rozporuplnější stránky Čapkova života (vztah se Scheinpflugovou, ale i se sourozenci). Jak už ale z názvu vypovídá, tenhle film se spíš chtěl zabývat jeho bojem proti zlu, v tomto případě nacismu.

Přestože filmové podoby klasické literatury jako je tahle pro mě jsou obvykle problém, protože mi tam vždycky něco chybí, tak si myslím, že tvůrci si v tomhle případě poradili skvěle. Do opravdu omezené stopáže (108 minut) dali vše podstatné. Samantha Morton v titulní roli Jany exceluje a je to pro mě asi nejlepší Jana, jakou jsem kdy viděla. Na první pohled nehezká, ale má v sobě půvab, něhu a moudrost, díky níž se do ní Rochester zamiloval. Trochu problém mám s Rochesterem Ciarána Hindse. Co se týká vzhledu, obsazen byl naprosto věrně. V některých okamžicích byl na mě ale až moc cholerický a zlostný. Přesto i on měl ve filmu krásné momenty. Za pozornost také stojí paní Fairfaxová v podání Gemmy Jones (po trochu ztřeštěné mamince z Deníku Bridget Jones zde není ani památky). V jejím podání jde o chápající, obětavou a laskavou duši domu. Tenhle film, byť není dokonalý, si mě získal a zařadil se mezi mé oblíbené verze.

Slabší tři *. Nějak jsem tomuhle příběhu nepřišla na chuť. Není to pohádka jak ji známe my, i když nadpřirozeno (létající mnich) a nadpřirozené postavy (čarodějky) se tu vyskytují, klasický romantický příběh to taky není - je to něco mezi tím. Navíc tu princ nebojuje o Isabellu, nýbrž ona o něj - ale vzhledem k tomu, že on se zrovna nechová moc ukázkově, tak nevím, zda bylo o co bojovat. Zkrátka tenhle styl vyprávění není můj šálek čaje.

Celkem dobře se na to dívalo, ale film na mě působí tak nějak nedotaženě. Ať už se jedná o vztahy hlavní hrdinky ke kamarádkám ale i oběma mužům, nebo i téma rasismu. Všechno to tak nějak klouže po povrchu a nejde do hloubky. Prostě jsem čekala víc. Slabší tři *.

Film byl natočen podle divadelní hry Leonarda Gershea - "divadelnost" je sice znát, ale neruší . Ústředním tématem je svoboda, láska, odpovědnost a tolerance. Protože byl film natáčen začátkem 70. let, je tu krásně zachycena atmosféra hippies. Herecké výkony všech tří postav jsou skvělé - Goldie Hawn v roli Jill předvedla další postavu ala Kaktusový květ, Edward Albert byl přesvědčivý v roli citlivého Dona a Eileen Heckart dostala naprosto zaslouženě Oscara za roli Donovy matky. Ještě krátká poznámka - tuto hru pod názvem Motýli uvedla a má na repertoáru Komorní Fidlovačka.

Miluju tenhle film. Připomíná koktejl, kde je všeho namícháno tak akorát, nic nechybí, nic nepřebývá a po jeho vypití máte ještě dlouho příjemný pocit. Už jenom hudba - titulní píseň i úryvky z Pucciniho Bohémy navodí tu správnou atmosféru. A pohled do života jedné newyorské italské rodiny mi trochu připomíná jinou komedii - Moje tlustá řecká svatba. V roli ústřední dvojice byli super vybraní Cher a Nicolas Cage jako Loretta a Ronny a nesmím zapomenout na vynikající Olympii Dukakis (Lorettina maminka Rose).

Kdysi jako malé holce se mi tenhle film o lyžařích v hlavní roli s Gustavo Thoenim moc líbil. Dnes vůbec nevím, jak by obstál. Docela bych ho znovu ráda viděla.

A líbilo se mi to. Vzhledem ke komentářům na CSFD jsem od filmu raději nic nečekala, ale o to víc mě potěšil. Jedničkou filmu byl pro mě Ivan Trojan a jeho závěrečný proslov ke kamarádům mě fakt dostal.

Dlouho jsem se na tuhle novou adaptaci těšila. Do jisté míry mě hodně potěšila - je více filmová, zajímavé jsou retrospektivy, scenáristka se hodně snažila o svůj osobní pohled - a to bylo podle mého názoru v některých případech ku prospěchu věci, v některých už méně. Abych byla konkrétní, hodně mi vadilo to, co zase spoustu fanynek možná nalákalo, a sice třeba "postelová" scéna, kdy Jana odchází a vůbec všechny scény, které jsou oproti knížce až moc otevřeně sexuální a celý příběh tak posunují jinam. Aby bylo jasno - nejsem puritán, pokud taková scéna do filmu patří, vítám ji, ale tady jsem měla pocit i po přivření obou očí, že to není ono. Už jenom proto, že knížka jakkoliv na svou dobu boří tabu, uchovává i určitá tajemství. Abych ale jen nekritizovala - herecké obsazení bylo vynikající Ruth Wilson je podle mého názoru jedna z nejlepších Jan, které znám, Toby Stephens jako Rochester mohl sice působit mladě, ale jeho skutečný věk odpovídá a postavě dal potřebné charisma. Celkově hodnoceno jako zdařilá adaptace k jejíž dokonalosti ale něco chybí.