Marci

Když jsem tenhle film viděla před cca 16 lety (1991), tak mě okouzlil. Když jsem jej viděla o tři roky později tak se mi sice celkem líbil ale připadal mi kýčovitý a nechápala jsem, co jsem na něm tehdy viděla. A dnes dávám pět hvězd. Všechno tam funguje jak má u muzikálu fungovat, Julie Andrews a Christopher Plummer jsou pro sebe jako stvořeni, hudba, zpěv, herecké výkony, kamera, scenérie, scény humorné střídající dojemné - jedním slovem vynikající.

Tenhle dokument na mě hodně emotivně zapůsobil. A vlastně jsem si uvědomila, že Beneše mi nikdy líto nebylo. Háchy však vždycky. Navíc v Háchových projevech (zejména v době, kdy už to byl zlomený a rezignovaný člověk nebylo důležité, CO říkal, ale JAK to říkal, jakým hlasem, dikcí atd. - tam šlo číst mezi řádky). Je dobře, že tu bylo zmíněno i to, že pomohl velké většině zajatých vysokoškolských studentů z koncentračních táborů. Prostě - Hácha nebyl hrdina. Nebyl to ale ani kolaborant a takový konec, jaký ho potkal po osvobození, si opravdu nezasloužil.

Tyhle dva páry by se asi nesetkaly a nezkřížily si cestu, kdyby nedošlo k nehodě. Jejich život by plynul úplně jinak. Napadají mě ale otázky - byl by idyličtější? Nevyhnuli by se i tak nějaké krizi - sice jindy a jinak, ale přesto? Je náš osud nevyhnutelný? Film je o lidech, kteří jsou vlastně všichni sympatičtí, ale nějkým způsobem jeden druhého zranili, aniž by chtěli a musejí se s tím nějak vypořádat. Další ze severských povedených dramat.

Je to marné. Ať chce člověk nebo ne, aspidistra (v tomhle případě mj. symbol daného řádu) vždycky zvítězí nad touhou žít absolutně po svém a nedělat kompromisy. Moc dobře jsem se bavila, svěží, vtipné, brilantní.

Další adaptace Wilkie Collinse vypráví o tom, jak se z chlapce stane muž. Sice to nebylo tak tajemné a napínavé jako Žena v bílém, ale filmu nechyběla správná atmosféra ani dobře napsaný příběh.

Potkali se dva. A když spolu začali hrát a zpívat, znělo to jako nádherně zazpívaná báseň. A tak plynul celý film. Moc, moc příjemný a pozitivní. Kdo má depky, ať si naordinuje Once.

Bravo, Donalde Sutherlande!

Před vánočními svátky během sychravého počasí a mezi nákupním šílenstvím, úklidem a pečením ideální film. Takových sice už bylo natočeno mraky, ale tenhle patří k tomu lepšímu, co jsem viděla. 70 %.

Už dlouho, dlouho jsem neviděla film, na který jsem se dívala se zatajeným dechem až do konce a tak se mi vryl pod kůži. Vynikající Mads Mikkelsen a můj oblíbenec Rolf Lassgard. 100 %.

Jednoduše nádhera. Zeffirelli je kouzelník a já se na jeho výtvor opakovaně ráda dívám - a pokaždé s němým úžasem. Jednotlivé scény filmu mi připomínají Monetovy obrazy, nálada příběhu je tu vystižena dokonale. O hercích-pěvcích ani nemluvím, ti byli úžasní - Violetta (Teresa Stratas), Alfredo Germont (Plácido Domingo), Giorgio Germont (Cornell MacNeil).