ClintEastwood

Scorseseho atmosferický snímek plný zvratů, podmanivé hudby, výborných hereckých výkonů, s dobře našroubovanou pointou. Nádherně natočený žánrový miš-maš.

Podobně, jako v průběhu filmu hlásí zprávy na GCN, tak i já zvolám - BATMAN se vrátil! Christopher Nolan tímto temným a epickým spektáklem dokonale završil jednu z nejlepších trilogií moderního Hollywoodu. Temný rytíř povstal, je stoprocentně profesionální filmařina a z první řady kolínského kina i jeden z mých největších filmových zážitků posledních let. Tady opravdu nic nechybí ani nepřebývá a pokud je třetí díl trilogie považován za nejkomiksovější, tak si stále udržuje svou realistickou podobu z prvních dvou částí. Tohle nesmíte minout, protože TDKR je mistrnou ukázkou umu Christophera Nolana a skvělá volba pro všechny fanoušky opravdového filmového umění. Jedna z nejlepších komiksových adaptací vůbec.

Pokud je tento snímek, společně s Markétou Lazarovou, považován za úplnou špičku československé kinematografie, pak jednoznačně zvedám ruku pro Obchod na korze. Mrazivý, tragikomický snímek odehrávající se během druhé světové války, v době, kdy sílila nacistická agrese, natočený podle skutečného příběhu. Jozef Kroner a Ida Kamińská, kteří zde předvádí naprosto dokonalé herecké výkony (neuvěřitelná přesvědčivost a naléhavost), mi pod taktovkou Elmara Klose a Jána Kadára a za doprovodu hudby Zdeňka Lišky - připravili dvě dobře (i když trošku těžce) strávené hodiny u skutečně mistrovského filmu, který si svá ocenění určitě zaslouží.

Stanley Kubrick a jeho žánrová odbočka od většinou mnohem vážnějších témat. I když - Dr. Divnoláska je také vážný film. Avšak s velikou nadsázkou a černohumornou, až mrazivou satirou. Peter Sellers je kapitola sama pro sebe a popisovat zde jeho herecký koncert v bláznivé trojroli, by zabralo spoustu času a popsaných stránek. To se prostě musí vidět. Zdatně mu však konkuruje George C. Scott, který je taktéž dokonalý a svého až psychopatického důstojníka, s přílišnou averzí k ruskému velvyslanci, ztvárnil na jedničku s hvězdičkou a některé jeho grimasy, by si zasloužily vytesat do kamene. Dr. Divnoláska je zvláštní snímek. Chytře vtipný a vtipně chytrý, s nepříjemným podtextem a strašákem jaderné války. Rozhodně stojí za zhlédnutí je to tzv. nadčasový film.

Zvětšenina je velice matoucí, žánrově těžko zařaditelná podívaná, která pokládá spoustu otázek, na které musí hledat odpověď sám divák. Mysteriózní příběh o fotografovi, který přestává vnímat realitu a čím dál víc se odcizuje lidem okolo sebe. Duchovní útěchu získává focením momentek, které sbírá kvůli své knize. Jednoho dne však vyfotí cosi, co vypadá jako vražda. Mám rád tyto typy filmů, které jsou lyrické, předností je výborná kamera a obrazové kompozice a divák je vhozen do mlýnku, ze kterého mu jde hlava kolem, přičemž nemůže oči odtrhnout od obrazovky snažíc se sebevíc. Velice zajímavá je scéna v klubu. V době, kdy se ve Velké Británii začal naplno rozjíždět big-beat a získával čím dál více příznivců. Publikum nehybné, jako socha, strmě pozorující rockovou kapelu, bez jakéhokoliv náznaku emocí. Bouře nadšení propukne až ve chvíli, kdy jeden z hudebníků rozmlátí kytaru a hodí jí do davu. Vše pak podtrhuje závěr na tenisových kurtech s partou mimů, předvádějících utkání s asistencí hlavního hrdiny (fotografa) - to se musí vidět. Výpověď doby, mrazivá výpověď 60. let.

Toto je přesně ten typ filmu, který mi v české kinematografii chyběl. Alois Nebel, pečlivě připravovaný několik let, je do posledního detailu vypilované dílo, které chytí za srdce a díky fantastické vizuální stránce, budete hltat každý jeho záběr, který vypadá jako samostatný obraz namalovaný špičkovým umělcem. Optimismus od snímku určitě nečekejte. Nejde o to, že děj je neveselý, ale především o to, že všichni herci jsou téměř neustále zachmuření, počasí je sychravé a mlhavé a na diváka dýchá těžkost doby a tragikomičnost postav. Miroslav Krobot v hlavní úloze, je jedinečný a příliš za ním nezaostává ani Leoš Noha a jeho otec (ve filmu - fotr) Alois Švehlík. Okolo těchto třech postav (plus Karel Roden) se točí veškeré dění. Ve filmu zazní i krásná skladba Půlnoční (i když neúplná) od Václava Neckáře, která loňský rok (a hlavně o Vánocích) válcovala všechny naše rozhlasové stanice. Díky za tuto blýskavou perlu.

Tři roky po dobové Výměně, přichází režisér Clint Eastwood s dalším retro filmem, který se tentokráte nezabývá zmizením a následnou záměnou malého chlapce za jiného, ale životem jednoho z nejmocnějších mužů Spojených států. J. Edgar Hoover - zakladatel FBI a kontroverzní postava amerických dějin. Eastwood opět stylově vytvořil dobovou atmosféru snímku, použil několik zajímavých autentických záběrů a dokázal trefně vystihnout ponurost doby, obětí i nadšenců, v čele s Edgarem, kteří se rozhodli vybudovat nejmocnější vyšetřovací instituci na světě. První polovina filmu má pomalejší tempo a blíže nám představuje hlavní postavy, střídajíc při tom tzv. současnost (60. - 70. léta) a mládí hlavního hrdiny (1919 - zhruba 1940) v podobě jakýchsi flashbacků. Budování organizace od prostého zavedení karet s otisky prstů, až po mocnou a nebezpečnou zbraň, před kterou se skloní prakticky kdokoli - je zde vykresleno velmi působivě. Druhá polovina filmu pak nabírá na obrátkách (hlavně nečekejte nějakou akci, je to komorní drama) a připraví divákům několik silných scén. Mě nejvíce zaujal telefonát Robertu Kennedymu a Hooverovo strohé oznámení o smrti prezidenta JFK, diktování výhružného dopisu, který je určen Martinu Lutheru Kingovi či Nixonova reakce na Edgarovu smrt. Clint Eastwood se trefil do černého s výběrem herců a hlavně Leonardo DiCaprio mě zde opět utvrzuje v tom, že je film od filmu lepší, definitivně se zařazuje mezi nejuznávanější herce Hollywoodu a stále silněji buší na mou desítku oblíbených herců. Povedené jsou i masky (hlavně starý Hoover vypadá opravdu realisticky, i když tomu hodně přidává herectví a grimasy DiCapria), Eastwoodův melancholický hudební doprovod, který by se dal nazvat podprahovým a skutečně zdařilá retro atmosféra. Hoover obětoval svému dítěti jménem FBI prakticky celý svůj život a můj názor je ten, že Eastwood chce americkým občanům říci, že podobných lidí by si měli vážit, i když často nejednali přesně podle zákona a porušovali jisté hranice etikety. To bude hlavní myšlenka snímku. Poctivá filmařina a další zářez na Eastwoodově pažbě silných dramat.

John McClane se nám po dlouhých letech odpočinku vrátil do akce. Nevím, proč je v názvu ta desetinná čárka, ale to je vedlejší. Tohle nemá se Smrtonosnou pastí vyjma názvu už mnoho společného. Willis už zde prakticky nehláškuje, nekouří, nenadává (šášulu a parchanta neberu) a znovu je tak nějak nepřirozeně nesmrtelný. Navíc už není tak bystrý a dokonce dostane kung-fu lekci od holky. Záporák je také nejslabší z celé série. Co mi na filmu však nejvíce vadilo, byl někdy až zběsilý střih a díky němu nepřehlednost většiny akčních scén, kterých je zde opravdu dost. Nejvíce u mě zabodoval pád vrtulníku a akce ve výtahu - scény, které McCleana snad přitahují. Už to ale prostě nějak není ono, Bruce Willis a song u závěrečných titulků jsou největším plusem filmu. S prvními třemi díly absolutně neporovnatelné, to je úplně jiná liga. Kouzlo je pryč.

Z celé série Lethal Weapon je čtvrtý díl nejslabší, ale v rámci žánru se stále jedná o nadprůměrnou podívanou plnou výbuchů, akce a výborných hlášek, které chrlí dva staří známí Mel Gibson a Danny Glover. Tento díl je trochu upovídanější, není už tak drsný a záporák tentokrát nepatří mezi zloduchy na které se bude ve filmovém světě vzpomínat, ale solidní snímek to bezesporu je. Už úvodní scéna s plamenometem dává tušit, že Richard Donner má divákům stále co nabídnout a to se také během filmu potvrdí. Tři a půl hvězdy.

Už úvodní titulky slibují možnost nevšedního zážitku, což se nakonec potvrdilo. Sam Peckinpah natočil netradiční válečný snímek, který nešetří brutalitou a drsnými scénami a ukazuje nám spoustu silných pasáží v provedení, které si nedovolí každý režisér. Přítomnost Jamese Coburna je velkým tahákem a jeho četař Steiner opravdu patří k ozdobám filmu, stejně jako Max Schell, coby kapitán Stransky, prahnoucí po cenném vyznamenání. Železný kříž je dnes již klasický válečný film, plný nezapomenutelných scén, hereckých výkonů a s vynikajícím závěrem, který má svou hloubku a mrazivý potitulkový doslov.