ClintEastwood

Nečekaně nabitá podívaná. Digitální opice vypadají jako živé, triky jsou skvělé, hudba výborná, děj ani na vteřinku nenudí a příběh je i přes jistou předvídatelnost povedený. Zapomněl jsem na něco? Jistě, na herce. James Franco je výborný. Je to další z mladých zástupců herecké kategorie, kterým bude brzy Hollywood ležet u nohou. I přes jeho herecké nadání a sympatický projev, je on, stejně jako ostatní herecký tým, během filmu upozaděn za zástupem inteligentních digitálních šimpanzů, vedených - Caesarem. Ten když poprvé promluví, divák zažije filmovou extázi. Ve filmu je použito několik odkazů na původní Planetu opic z roku 1968, ať už jde o jména opic (Maurice, Cornelie), let do kosmu, film s Hestonem promítaný opicím či přímo doslovnou hlášku (Nesahej na mě, opice jedna špinavá!), kterou samozřejmě v originálním filmu nepoužil nikdo jiný, než sám Taylor (Heston). Aneb, jak se z výzkumu léku na Alzheimerovu nemoc, může vyklubat krvavá (r)evoluce. I díky závěrečné akční půlhodině, musím dát vysoké hodnocení, protože tento zážitek si ho zaslouží. Těším se na dvojku, doufám, že přijde. Hail Caesar.

Je opravdu obdivuhodné, že Tarantula vznikla v roce 1955. Po trikové stránce má totiž co nabídnout i dnes, téměř šedesát let od svého natočení. Příběh je sice klasický - typické, hororové béčko z 50. let, ale béčko zábavné a kvalitní. Tarantula je docela napínavá (líbí se mi hlavně scéna, kdy se obří pavouk dívá oknem do ložnice mladé ženy), triky jsou opravdu povedené (v žádném případě úsměvné), herci jsou sympatičtí a díky krátké stopáži snímek rychle uteče a nestačí nudit. Perličkou (pro mě ne nezajímavou) je, že roli mladého pilota, který v závěru filmu zachraňuje město před pavoučím terorem si střihl Clint Eastwood. No jo, už v 50. letech to byl sakra frajer...

Mám nějakou slabost pro tahle stará béčka. Čím béčkovější a kýčovitější, tím lepší. Fakt vypnout mozek, usadit se a hodinku a čtvrt se kochat šíleným, brutálním příběhem z budoucnosti (dnes už vlastně minulosti). Zaprvé nechápu, jak někdo může vůbec vymyslet takový příběh. Přejíždění lidí autem za účelem obodování, to je opravdu úchylka první kategorie. Zadruhé nechápu, že se to někdo pokusil zfilmovat, protože to je opravdu námět hodný génia. A zatřetí, že tomu dávám čtyři hvězdy. Ale já jsem se opravdu bavil a mladý Sylvester Stallone se svým kamenným výrazem a spoustou hlášek neměl chybu a správně okořenil tento film.

Friedkinův remake, který je určitě o něco svižnější, než francouzský originál z roku 1953. Seznámení s postavami tentokrát proběhne rychleji a je nám naservírováno poněkud akčnější a tudíž zábavnější formou. Prostředí nehostinné džungle přidává slušnou atmosféru a je zde také několik scén, které se určitě vryjí divákovi do paměti (např. přejíždění náklaďáku přes most, výbuch první posádky). Chybí sice atmosféra původního filmu, ale skvělý výkon Roye Scheidera to na čtyři hvězdy v pohodě vytáhne.

Bezpáteřní Mario, zbabělý Jo, charakterní Bimbo a sympatický Luigi. To jsou členové dvou posádek nákladních vozů, kteří mají velmi nebezpečný úkol. Jejich charaktery se během dlouhé cesty mění a to je, společně s atmosférou, asi to nejcennější na tomto časem prověřeném filmu. Moje hvězdy jsou především za napínavou druhou polovinu snímku, skvělou kameru a hlavně za scénu u ropného jezírka či velmi nečekaný a zajímavý závěr. Poctivá klasika.

Ač nejsem vůbec fanouškem Roberta Rodrigueze a jeho tvorba mě nechává chladným, tak Fakultu jsem si vychutnal. Je plná klišé, nepříliš povedených triků, očekávaných lekaček, ale - má atmosféru. A toho já si na filmech opravdu vážím. Už úvodní skladba The Kids Aren´t Alright od Offspring, mě navnadila na 104 minut dlouhou jízdu, mezi upocené fotbalisty, krásné slečny a slizký pedagogický sbor, který se jaksi nakazil neznámým virem a začíná si nárokovat ovládnutí lidstva. Naštěstí je zde parta odvážných studentů, odhodlaných postavit se neznámému zlu. Z herců potěšili hlavně Clea DuVall, Josh Hartnett a Elijah Wood. Režisér Rodriguez se zde nechává očividně inspirovat staršími sci-fi snímky, jako Invaze lupičů těl (1956 - Don Siegel) a Věc (1982 - John Carpenter). Zejména na Carpenterův horor zde nechává silně vzpomenout výbornou šňupací scénou, která evidentně připomíná sekvenci, kdy Kurt Russel provádí na polárnících krevní test. Fakulta se mi líbila. Na nic si nehraje, baví, vyleká a také vzdává hold snímku, který mám tak rád.

Podle mého úsudku velký propadák. Očekávání kvalitní sci-fi nebyla vůbec naplněna, naopak jsem měl velké problémy tento film dokoukat. Pokukování po hodinkách bylo tak časté, jako srdceryvné projevy hlavních protagonistů o tom, kdo komu nechtěl ublížit a koho co mrzí. Začátek byl přitom slušný. Po několika minutách však film začne nudit, protože pořád jen naznačuje, nic neukáže, neřekne a snaží se být tajemný, což se mu ale paradoxně vůbec nedaří. Téměř všechny scény, ve kterých se aspoň něco děje a mají potenciál jisté napínavosti, jsou natočeny výhradně v noci. Jsou pak strašně tmavé, nepřehledné a zběsilý střih a rychlá kamera zajistí, že divák nemá ani ponětí, co se na plátně (obrazovce) děje. Závěrečná půlhodina je pak obyčejnou střílečkou, kdy se pořádá hon na mimozemšťana (ukáže se až v úplném závěru). Jediným, ale opravdu velkým plusem je krásný soundtrack. Říkal jsem si, že je docela škoda použít takhle hezkou a chytlavou melodii na tak slabý snímek. Fakt škoda.

Herecké legendy Redford a Freeman, poprvé od snímku Brubaker (1980), společně v jednom filmu. Lasse Hallström natočil krásný příběh plný nádherných záběrů z nespoutané americké přírody, o stárnoucím rančerovi Einarovi (Redford), který už žije pouze ze svých vzpomínek, stará se o pár zvířat a dávného přítele - zmrzačeného Mitche (Freeman), který je nucem po útoku medvěda prakticky neopouštět lůžko. V okamžiku, kdy na ranč dorazí Einarova snacha Jean (Jennifer Lopez) se svou dcerou, pronásledovaná vyšinutým násilníkem, obrátí se život starých rančerů naruby. Einar Jean viní ze smrti svého syna a na ranči jí nechce, ovšem jeho malá vnučka, kterou poznává až po jedenácti letech, mu dává nový smysl života a vnáší to pravé osvěžení do jeho stereotypních dnů. Robert Redford v tomto filmu naprosto září. Hraje přesně tak jak má, jako by na tuto roli čekal celý život. Starý, protivný rančer, který má ovšem zlaté srdce - mu skutečně sednul. Morgan Freeman je zde sice trochu upozaděn, ale i on potvrzuje své mistrovské herectví. Ale - ještě jednou, toto je film Roberta Redforda. A nesmím zapomenout zmínit výbornou hudbu. Úžasný film, velice lidský příběh.

Moderní sci-fi verze Tance s vlky. Boom, který byl v roce 2009 kvůli Avataru po celém světě rozpoután, je naprosto oprávněný. Technicky i emocionálně se totiž tento snímek řadí mezi absolutní špičku a bude ho v budoucnu velmi složité překonat. Při jeho sledování si budete připadat, jako, když si vezmete nějakou drogu a vydáte se do jiného světa. James Cameron je inovativní Bůh, jehož představivost nezná hranic. Po tolika letech, kdy Avatar chystal - vyslal do světa omračující sci-fi, která bude minimálně v následují dekádě měřítkem kvality ostatních zástupců tohoto žánru a mně už odteď budou všechny ostatní filmy připadat tak nějak všední. P.S. Po více než pěti letech jsem si dopřál opakovanou projekci (tentokrát na Blu-ray) a musím potvrdit, že další filmová revoluce byla skutečně započata. Mám novou lásku (a nemyslím tím jen herečku Zoe Saldana).

Ač nejsem přímo vyznavačem romantických komedií, tak tato mě opravdu potěšila, rozesmála, zaujala, překvapila a ve svém žánru se v mém osobním žebříčku řadí skutečně vysoko. Snímek je rozdělen na několik příběhů rozehraných před očima diváků, podpořených vynikajícími hereckými výkony a trefnou, přesně padnoucí hudbou v krásném vánočním balení. Několik scén je opravdu nezapomenutelných, dostaví se skutečně i slušná dávka humoru (hlavně stárnoucí rocker Nighy je kapitola sama pro sebe) a film celkově je velice nabitý a ani na vteřinu nenudí. Doporučuji na nějaký příjemný sobotní večer, když máte po ruce dobré pití a po boku někoho, koho máte rádi.