lineker

Hora se zhruba po půl hodině vytvořila mezi mnou a reálnosti celého příběhu. Hora, kterou jsem i přes mojí úpornou snahu v hlavě eliminovat všechno to co tito dva novodobý Meresjevové dokázali se stále veselým labradorem přetrpět nedokázal překonat. Nevím proč, ale ani vzájemná náklonost obou hlavním postav, která se během příběhu začala tvořit ve mne nic zásadního nevyvolala. Takže v ústech pachuť, která nedokázala být osvěžena ani nádhernou kanadskou přírodou.

První díl bych pasoval spíše na štědrovečerní pohádku s propůjčenými historickými postavami. Romantická linie, nepřející lásce dvou mladých šlechticů občas střižená nějakou tou státní záležitostí. Druhý díl o dost lepší, více se odvíjející od skutečné historie. I když film zachycuje poměrně krátké období panování pozdější císařovny, myslím, že to podstatné zachyceno bylo. Silné nacionální smyšlení, které v kombinaci s ženským půvabem,city a odhodláním dokázalo Marii Terezii dotlačit až na císařský trůn. Skvostná výprava, exteriéry a interiéry.

Oproti sérii jedna je The Next Chapter přímočařejší a důslednější. Komunita pěstounské rodiny dokázala s příběhem dělat doslova divy. Kdyby jen trochu opadlo to věčné bilancování, osobní výkyvy k bohu a zase od něj na úkor akce (protože ta pokud k ní dojde je na vysoké úrovni ) považoval bych druhou sérii Exorcisty za seriálový počin roku.

Jakýkoliv pokus o zfilmování Kingových knih je těžká řehole, ale z předešlých pokusů si nevybavuji nic, co by z mého pohledu dopadlo lépe. Ty dvě hodiny utekly nebývale rychle, a ani jednou mne hlavou neproběhla myšlenka "to je teda pěkná blbost". A to je co říci. Zpočátku se It tváří spíše jako dramatický kousek o jedné typické dětské americké partě. Strachu a nějakého strašení tam moc nepohledáte. Sotva je však personální nastavení dokončeno.A my již víme, kdo je kdo, co má za problém, obavy, začnou se dít slušné hororové věci. Tempo se stupňuje a graduje ve slušném hardděsivém módu. A navíc...lodička v kanále také byla. Mne tedy nic nechybělo.

Na první pohled žánrová slátanina. Na ten druhý, důkladnější se dá konstatovat, že i přes absenci nějaké nosné hlubší myšlenky ten film známky určitého znepokojení nese. Především druhá polovina, když do hry vstoupí "milující" babička dokáže parádně strhnout.

Jedna setsakra hluboká sonda jedné převeliké lásky, která se jak již to někdy bývá postupem času trochu zvrtne. Žádná příčina, nebo objektivní důvod. Jen reálně podané velké herectví Ryana a Michelle v příběhu, který může potkat každého, kdo jednou silně miloval.

Krev není voda. Ovce smyslem života.

Kdo toužil po Svěrákově něžném, pohlazení okořeněném trochou toho lidského humoru, tak ho dostal. Je pochopitelné, že z důvodu čitelného rukopisu "otcovskosynovské" spolupráce může vše působit lehce ohraně, vyčichle. Pro mne je to však plusem. Do kina se chodí prostě na Svěráky. To jediné, co se z mého pohledu dá vytknout je obsazení vedlejších dětských rolí. Alois Grec byl naopak skvělý. Potěšily Slavonice.

Ego génia v ČERNOBÍLE bublině matematiky jako fádní, nudné vědy. Chorá mysl, sociopatické chování agrese vůči všemu přirozeně lidskému. A do toho všeho vzorec, který vás má přivézt blíže k bohu. Nevím, co z toho bylo či nebylo Aronofského záměrem. Jisté je pouze to, že jsou zde jasné záblesky filmařského mistrovství.

Bohužel jsem viděl s dabingem a ten byl příšerný. Dál však už pouze superlativy. Neobyčejně technicky vymazlený kousek o životě na lidské skládce v srdci Ria de Janeira, kde lidský život nedisponuje žádnou hodnotou. Denní boj o přežití na který je však každý obyvatel Cidade de Deus od mala připravován. Vraždy, drogy, násilí, korupce to vše je nám předkládáno s mrazící samozřejmostí. Autentické a vnitřně šokující. Někdy se člověk nedokázal ani nadechnout.