GMVajgl

Je poznat, že se všichni při natáčení dobře bavili. To se v dnešní době smrtelně vážných dramat a thrillerů váží zlatem.

"Mladý hrdino, jsi jedinečný a máš jedinečné schopnosti a potřebujeme tě!" "Ne, tomu nevěřím. Jsem přece divnej a nemám kamarády. Radši si půjdu po svých" "Úplnou náhodou jsi zachránil svět! Všichni tě milují, i ta nejhezčí holka na škole!" "Jé, tak jo. Jsem jedinečný a najednou jsem i sebevědomý"

Homosexuální dekadentní propaganda. Hned v prvních vteřinách si dva muži lízají bradavky. Tenhle film nešetří obscénnostmi, zdlouhavými výjevy hnusu a hněvu. Možná jsou herci kabrňáci, ale - i kdyby Van Gogh maloval vagíny a penisy fekáliemi na záchodové dveře benzínky - bude to řemeslně zdatné, ale stejnak shit. MFFKV 2014

Autorovi se podařilo natočit tak umělecké dílo, až se na to nedá koukat. Jedná se v podstatě o slideshow. Člověk tam může hledat nějakou myšlenku či hlubší význam, ale smysl to dává asi jen tvůrci - Benu Riversovi. 16 mm kamera + nepochopený autor = festivalová pochoutka - MFFKV 2014

Tento film má obrovský party-potenciál. Šokuje a ohromuje - vnitřnosti vedlejších postav létají vzduchem. Doporučuji.

Sean Connery to v jednom rozhovoru dobře vystihnul - zatímco Seanův Bond se držel reality a humor byl jen vedlejším produktem, Rogerův Bond obětoval pro trochu humoru jak realitu, tak důstojnost. V tomhle díle se Roger Moore jako Bond naprosto odrovnal, když vyjebal s tím klukem, co mu významně pomohl v honičce na lodích. Tam ukázal, že Mooreův Bond nedrží slovo ("A man is only as good as his word"). Jinak je to typicky Mooreovský díl. James Bond to tu má až moc lehký. Záporáci se s ním baví, hostí ho - to už se rovnou před ním můžou předklonit a roztáhnout půlky!

Film trpí všemi neduhy moderního Hollywoodu - patos, načančaný souboje, politická korektnost, na postavy neplatí Newtonovy pohybové zákony. Celkově nedává smysl, není celistvý. Je to stokrát nastavovaná kaše, přidali tam od všeho trochu: drama, bitky, láska, komedie, tragédie a zůstala po něm hnusná pachuť.

Show Jana Krause je kopie původních Late night talk show (třeba s Lettermanem). Stejně tak Partička je kopií původního Who´s Line Is It Anyway - ale spíše rádoby. Nedosahuje ani zdaleka jejích kvalit.

Filmařské Béčko + hudba Roy Ayers + nahý kozy každou chvíli

Příběhem pošlapal poselství prvního filmu: Smích je přece mocnější, než křik.