Una111

Celý život jsem slyšela či četla diskuze o tom, jestli byl atentát na Heydricha nutný a potřebný či ne, zda tato akce řízená z Anglie byla v českém zájmu či nikoliv, zda atentát nebyl příliš draze zaplacen krví českých lidí apod. (Stejně tak i všechny ty diskuze o kapitulaci po Mnichovu, která údajně zachránila Prahu před vybombardováním, před srovnáním se zemi... Vždycky si na tyto úvahy vzpomínám, když se na tu naši Stověžatou dívám. Je Praha skutečně naší nejvyšší hodnotou, kterou je potřeba chránit i za cenu újmy na charakteru a morálce národa? Nevím.) Když se ale rozhlédneme po tehdejší Evropě, mnohé národy na tom nebyly s morálkou o moc lépe, ba co víc, některé se otevřeně přidaly na stranu Hitlerova Německa ve snaze zajistit své zemi mír a bezpečí - morálka nemorálka! - Za sebe mohu říci, že jsem hrdá na český protifašistický odboj, který alespoň částečně vyvrací názor, že Češi jsou tak pragmatičtí, že za každého režimu jen mlčí, dokáží se přizpůsobit - a tak jakžtakž přežívají! Díky za tento dokument, který nechává promluvit dosud žijící pamětníky a připomíná jména všech těch statečných lidí, kteří si uvědomovali, že bez obětí se boj proti okupantům neobejde a dobrovolně riskovali a ve většině případů i položili za svobodu své životy. Jaká obdivuhodná statečnost!

Na filmu je patrné, že vznikl podle divadelní hry. Má svižný spád, vtipné dialogy a humorné scénky se střídají s lyrickými pasážemi. Úvodní scéna s donáškou ranního pečiva do zámku - no, to mne tedy dostalo! - - - Film byl pro mne nečekané, ale o to ještě víc milé překvapení!

Film z doby, kdy se ještě nepodsouvalo divákovi, že za všechno může bílý, heterosexuální muž, a nikdo se tudíž nemusel cítit provinile, že nefandí Indiánům. - - - Ani já jsem to neřešila a sledovala jsem film se zatajeným dechem a i přes tu délku na jeden zátah!

Díky za ten zvláštní dáreček od naší veřejnoprávní k 72. výročí konce války. Jen je třeba dodat, že praktiky americké zahraniční politiky se nikdy nezměnily a pokračují ve stejném duchu dál. Film tak nějak průměrný, něco mu chybělo, aby byl opravdu strhující, jak by si tohle téma nepochybně zasloužilo. Nevím, kde je chyba. Předlohu jsem - zatím - nečetla.

Nejsem objektivní! Uvědomuji si, že kvalita jednotlivých relací se asi velmi liší. Nicméně dnešní díl se mi moc líbil. A pokud té čtvrté hvězdičce něco málo chybí, tak ji ráda dávám. Slovenský folklór je něco nádherného, zcela výjimečného a díky za každou snahu toto dědictví uchovat!

Dokument chtěl upozornit na poruchu, o které se málo ví, a na osamocenost rodičů v péči o jejich takto těžce postižené děti. Neslyšíme sice od rodičů žádná jalová slova o lásce, ale vidíme ji v každém jejich kroku, v každém činu! Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem! Klobouk dolů před těmito rodiči a jejich obětavostí! - - - A že tyto děti není kam umístit, aby si rodiče a rodinní příslušníci alespoň trochu oddychli a mohli načerpat nové síly, to je neuvěřitelná ostuda celého zdravotnického systému! Díky režisérce za její dokument, který toto téma otevřel!

Je mi dnes smutno, tak smutno! A tenhle film mi rozhodně náladu nezlepšil, spíš naopak. Ti dva mladí a všichni ti, kteří mají zlé zkušenosti s nějakou sektou - najdou cestu k Bohu? K Tomu, který o sobě prohlásil „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne..." Je tolik slepých, falešných cest, které nikam nevedou, a dnešní modernisté prolhaně hlásají, že všechny jsou si rovny! Je to těžké hledání pro tyhle lidi a nejen pro ně, je to dnes velmi těžké pro každého!

Tak to mám - natahované reklamami na Nově - konečně za sebou! Výhrad k filmu mám hodně, a to především k nevěrohodnému scénáři; těch nepřesvědčivých míst bylo prostě moc. Hlavní hrdina působil jako mladší brácha Fantomase, jinak si jeho roli opravdu neumím vysvětlit! První polovina filmu utahaná až k nevíře, druhá se trochu akčně rozjela! Co se námětu týče, nedozvěděla jsem se nic nového. To, že k elitě patří zvěrstva všeho druhu, už dávno není žádným tajemstvím! Ať už se jedná o vraždy, zneužívání dětí, sexuální zvrhlosti, obchodování s lidmi, globální vládu nad světem, ať se jedná o cokoliv, peníze to zaplatí a penězmi se všechno přikryje a zaretušuje a nazve se to "konspirativní teorií". Tady šlo o závažné téma, ale zpracování se nepovedlo! - - - -Tak co si dáme teď? Třeba tu o Červené Karkulce a o vlkovi, ne?

Hieronimu Neumannovi stačí pouhých 9 minut k tomu, aby nahlédl do 12 bytů v jednom paneláku, ve zkratce načrtl portréty jeho obyvatel v běžných i méně běžných situacích jednoho dne a tragickou smyčkou tento minipříběh vrátil do bytu, v němž začal! Mistrovské dílko! https://www.youtube.com/watch?v=aEoZVGlHo6s

Že Franco Zeffirelli dokáže natočit film, který je pro diváka přitažlivý a poskytne mu pěknou podívanou, o tom asi nikdo nepochybuje. Od filmů ovšem očekávám něco víc než jen pouhou „vizuální pastvu“. To, co Z. tímto svým filmem divákům sděluje, poselství, které přináší, za vizuální stránkou silně pokulhává. Hlavní myšlenka filmu se dá shrnout přibližně takto: „Klášterní život postrádá jakýkoliv smysl, je to nedobrovolné vězení podobné hrobu, dobré tak leda pro děti, kterých se chcete zbavit. Opravdová láska je jen ta pozemská, lidská, to je ten ,poklad v srdci', který je třeba uchovávat po celý život“. Svár dvou lásek? Ale kdež! Jiná láska – láska Boží či láska k Bohu – té se ve filmu najde pramálo. Hlavní hrdinka, nevinná, křehká, rodinou odstrčená a v sedmi letech odložená za zdi kláštera, o svém povolání říká: „Musím se stát jeptiškou. Je to můj osud.“ Dlouho jsem nemohla pochopit tu scénu se psem, až mi došlo, že proti týrání psa se sice Marie vzbouřila, ale svému týrání rodinou se vzepřít nedokáže, svůj osud trpně přijímá a vrací se do kláštera. - Které oko by nad to zneužitou, týranou nevinností nezaslzelo?! Dlužno říci, že režisér a zároveň scénárista Zeffirelli nám předkládá dílo sice líbivé, ale banální a kýčovité. Krásná podívaná, krásné interiéry i exteriéry, a přesto musím přiznat, že jsem byla hluboce zklamaná. Dokonce natolik, že jsem i s tou třetí hvězdičkou tentokrát hodně váhala. Film Spoutaná láska mi totiž tak trochu připomíná krásné, lákavě červené jablíčko, nádherné na pohled - ale s červem uvnitř. - - - - (Dodatek: Podobným kýčovitým sentimentem vyniká i jiný film Zeffirelliho – Bratr Slunce, sestra Luna. Viděla jsem ho před mnoha lety a nejsem si vůbec jistá, jak bych ho posuzovala dnes.)