Recenze (85)
Král (2019)
Úplně o ničem...
Nepřítel státu (1998)
Tak na tyto kovbojky jsem už asi trochu starej...
Warrior (2011)
Asi nejlepší film, který jsem v poslední době viděl!
Svět podle Daliborka (2017)
Osobně jsem neporozuměl tomu, co má snímek divákům předat... Je to snad zprostředkovaný náhled do života "průměrného" člověka? V čem je Dalibor odlišný a zajímavější, než ostatní? Proč o tomto člověku vzniká film? Stačí se zastavit a chvíli pohovořit s lidmi pracujících na méně kvalifikovaných pozicích a ty názory a způsob života se v mnohém lišit nebude... Z mého pohledu, film vzbudil hodně pozornosti, ale příliš toho divákům nepředá.
Marťan (2015)
Námět perfektní, hezké zpracování, osobně jsem měl ale velký problém se "strojenosti postav" - všichni klasicky neuvěřitelní machři, bez hlubší propracovanosti jejich osobností. Velmi mi vadily také umělé scény ze "Země" např: průběh tiskových konferencí, scény z řídícího střediska NASA a na závěr, patetická scéna jak všichni na světě sledují s očekáváním průběh záchranné mise... Autoři se podle mého názoru soustředili až příliš na scény z Marsu a postavu "Marťana", a tak jen na oko a narychlo spíchly zbylé scény a postavy. Příště chci více scén z Marsu, ty byly překrásné!
Bojovník (2015)
Konečně něco z prostředí sportovních utkání, co nepůsobí prvoplánovitě.
Whiplash (2014)
Stane se, že občas mezi tou kupou filmového smetí, nalezneme něco, co plně využívá možnosti filmového umění. Pro mne je tímto objevem právě film Whiplash, který ospravedlňuje mou snahu, chtít od návštěvy kina víc než jen prvoplánovou zábavu. Za mne se jedná rozhodně o jeden z nejlepších titulů, co jsem v poslední době viděl, je to přesně ten film, který Vás strhne a dá zasét semínku otázek nad vlastním sledováním a ambicemi.
Jste to, co jíte (2006) (pořad)
Aspoň někdo se snaží o osvětu našeho jídelníčku v zemi, kde je téměř polovina populace obézních či s nadváhou. Nerozumím tomu, proč jen se v každém díle musí tolik jídla demonstrativně vyhodit.
Nespoutaný Django (2012)
Když já na to nejsem :D
Hobit: Neočekávaná cesta (2012)
Když mi bylo asi dvanáct let, stačil pouze trailer před jedním z kreslených filmů na to, abych vodovkami zbarvené násady od košťať ve stylu Star Wars, nahradil za repliky Aragornova meče a Legolasova luku. Byť tyto věci nevznikaly z hodnotnějších materiálů, než jsem našel za naším domem v malém lesíku, věděl jsem kudy se mé pozdní dětství bude ubírat a jaký příběh bude jeho inspirací... Dnes již sice nenosím na řetízku kolem krku zlatý kroužek z matčinych klíčů, avšak i lpo jedenácti letech jsem živ ze vzpomínky, nakolik mne dobrodružství mladého pulčíka v mládí upoutalo. Po jedenácti letech stále někde v koutku duše, pln očekávání jak tento příběh v gesci Petera Jacksona pokračuje. Výsledek byl pro mne jedno velké zklamání. Proč tak polarizované zpracování charakteru jednotlivých postav? Proč ten způsob vedení boje ve stylu James Bond? Omlouvám se všem, kterým tento film asociuje dávku filmové kvality. Pro mne je však Hobit odrazem scénáře, kdy se k perfektní filmové práci z minulých let, přistoupí znovu pod nátlakem investorů, se snahou opakovat "vejvar z posledně". Výsledkem je 161 minutová stopáž lehce stravitelné filmové kaše, úhledně servírované do forem pro nenáročné diváky. V mém případě tudíž končí, putování s Peterem Jaksonem po stopách příběhu jednoho prstenu Návratem krále.