Spock

Legendární komediální dvojce vstupuje zase jednou na scénu, aby si podmanila naše úsměvy. :-) Jeden vůz pro dva kohouty, aneb kdo získá vysněný závodní speciál? Spousta humoru, potrhlých scén a trochu romantiky, které by neměly urazit ani diváka neholdujícího této dvojci "komiků". Jako nejvtipnější scénu v tomto případě navrhuji zkoušku sboru a sní spojenou obtížnou práci ostřelovače. :-)

Staří známi se k nám vracejí s dalším ze svých potrhlých dobrodružství. Bohužel jde tentokrát o výrazně slabší počin než obvykle. Nebýt moji slabosti pro tyhle „výtečníky“ a trochy nostalgie byly by to dvě hvězdičky jak vyšité. Jako nejvtipnější scénu v tomto případě navrhuji závěrečné čištění vitým v muzeu a osvícení, ke kterému oba dva hrdinové nakonec chtě nechtě dojdou. „Kdo najde přítele, najde poklad“ :-)

Tak nevím, co by mě mělo na tomto snímku potěšit. Má to být děj nebo snad herecké výkony? Denzel Washington sice opravdu předvedl to nejlepší ze své klenotnice, ale ten zbytek dle mého názoru nikoliv. Nemůžu souhlasit s vysokým hodnocením. Film je pro mě velmi nezajímavý, nebýt druhé půlky tyk dal bych ještě nižší hodnocení. Hlavní slabinu vidím v příběhu a ději, ničím mě nezaujal!

Jaká je síla přátelství a kam až může dojít snaha o to dostát svému slibu? Takové a mnohé další otázky divákovi vyplynou na mysl potom, co vzhlédne tento filmový klenot. Obyčejný život s „obyčejnými“ problémy se může lidem zdát poněkud nudný, ale má své výhody. Kontrast mezi tímto životem před a po vietnamské dobrodružství je pro skupinku tří kamarádu propastný. Ti dva, co se vrátili nemohou zůstat stejní. Vietnam se jim zapsal hluboko do jejich srdce. Scéna s ruskou ruletou kdesi u bezejmenné řeky je úchvatnou ukázkou toho, jak zašlapat charakter člověka a zbavit ho jeho důstojnosti, je to hra o život jako nástroj pobavení. Po tomto zážitku nemůže nikdo zůstat takový jako dříve. O to cennější je pak návrat jednoho z nich zpátky do Vietnamu najít „ztraceného“přítele. Tím více se pak divákovi vyjeví tragická symbolika jejich opětovného setkáni opět u „hry“, jenž nemá vítěze ale pouze poražené. Symbolika jedné kulky procházející nenápadně celým příběhem se na závěr opět naplňuje. Jedna kulka znamenající smrt člověka, který ovšem zemřel už dávno u bezejmenné řeky při podobné události. Závěrečná mše za mrtvého a oslava je pak jakýmsi smířením se všech zúčastěných s tím, co jim válka přinesla a snaha o to tuto minulost pohřbít a pokusit se zase žít normální život. Robert De Miro a Christopher Walken podali úžasné výkony a jejich účast kvalitu filmu pozvedla o pár stupínků výše. Nedokážu si představit nikoho jiného v jejich rolích. Pro někoho příliš dlouhé a rozvláčněné, pro mě však naopak příliš krátké drama několika obyčejných lidí v perspektivě vietnamské války.

Jak nejlépe poznat fungování věznice, do které máte nastoupit jako její nový šéf? Nejlépe z druhé strany barikády jako obyčejný vězeň. Zajímavě pojatý příběh o snaze jednotlivce zlepšit systém, který funguje na nedůstojných principech a ponižuje lidskou důstojnost. Velmi autenticky pojaté prostředí věznice a toho, jak dokážou být místní poměry kruté. Placená lékařská péče, příplatky za jídlo a tvrdé fyzické testy jsou jen jedny z mála vad na kráse této vesnice. Jak se nakonec ukáže je snaha o zlepšení nedosažitelná. Systém se nedá tak snadno změnit. Přesto však je tato snaha o změnu korunována uznáním ze strany těch, kterých se měla nejvíce dotýkat. Nečekejte nic menšího než skvělého Redforda v jedné ze svých nejlepších rolí.

Poslední díl plánované trilogie spěje ke svému "epickému" vyvrcholení, hrozí zničení Sionu. Schyluje se k závěrečnému střetnutí mezi lidmi a roboty. Neo se stává poslední spásou lidstva. Dochází snad ke gradování atmosféry? V žádném případě. Podle mě zpackané zakončení trilogie.

Pokračování úspěšného prvního dílu, které si jistě kladlo za cíl vytěžit maximum z jedničky. To se na můj vkus moc nepodařilo, dočkáte se samozřejmě velkorysejšího provedení, nápaditějších akcí a nových postav, přesto to nestačí. Film nevystupuje ze stínu prvního dílu.

Výborný film, možná dokonce zlomový ve své žánru, ale jeho kvalita mě nějak neoslovila, samozřejmě ocěňuji námět, provedení aj. věci, které k tomu patří. Je to jako když nejíte sladkosti, chutnají vám, chutnají okolí, každý vám je nabízí, ale vy je přesto nejíte, prostě jdou mimo vás. Přesto možná "nelogicky" pět hvězdiček.

Člověku se do rukou dostane málo kdy snímek, obsahující tak závažnou tématiku jako je tato. Otázky, které drásají lidské svědomí a představy nepopsatelných hrůz dráždí nejen oko, ale i duši člověka. Co je to filmová hrůza? Není to žádná laciná hra na efekt, nějaké trapné „baf“ spojené s hektolitry krve, je to něco jiného. Tento film je z velké části naplněn pravou hrůzou, plíživou a ostentativní, takovou které se nedokážete zbavit. Film jsem viděl několikrát a jsem přesvědčen, že i při dalším vzhlédnutí ke mně bude „promlouvat“ stejná hrůza. Je těžké mluvit o pocitech, úzkost se střídá s bezmocí a ta pak se zlobou a nenávistí namířenou na „bezcitné“ dozorce a velitele koncentračního tábora. Proč bezcitné v uvozovkách? Ti lidé mají city, je to dobře vidět i ve filmu. Ve společnosti „sobě rovných“ se dokáží chovat sympaticky a jsou snad i „příjemní“. V perspektivě koncentračního tábora se však mění na pouhé figurky, nebo spíše herce ďábelské hry, stejně jako jejich vězni. Tyto dva světy nejdou spojit, je to dobře patrné na vztahu velitele tábora, Ralpha Fiennse, ke své služce z tábora, ta spalující touha, kterou by ji chtěl jako muž získat se střetává se „scénářem“ napsaným neosobním režisérem kdesi daleko. Každý musí dostát svojí roli. Co je to za lidi, co prodají svojí vlastní duši něčemu neosobnímu? Lidé se stávají čísly a čísla se stávají ničím, jak snadné je na papíře přeškrtnout pár nul. Lidská důstojnost se v lese čísel vytrácí, jeden nepozná druhého a ten pak dalšího. Co musí člověk udělat pro to, aby přežil? Tvůrci měli šťastnou ruku i při obsazení role Oskara Schindlera v podání Liama Neesona je více než přesvědčivý. Jeho vůle vzbouřit se systému a pozvednout prapor lidskosti musí diváka dojmout. Nejsilnějším okamžikem je pak zřejmě jeho loučení se s lidmi, které zachránil a výčet toho, kolik by jich ještě mohla zachránit, za odznak, za auto nebo za peníze. Okamžik kde se neubráníte slzám, stejně jako v případě malého děvčátka ležícího bez života na hromadě jiných těl, která už přišla o svá jména. Svět není krutý, lidé ve světě jsou krutí. Tento film o jejich krutosti vypráví, ale zároveň divákovi ukazuje „světlo na konci tunelu“ personifikované v tomto případě do postavy Oskara Schindlera. Film o krutosti a odvaze se jí postavit, příběh který vstoupil do dějin.

Franco Serpico měl už od dětství jeden velký sen a to stát se policistou, jeho sen se nakonec vyplnil a on byl šťastný, netrvalo to ale dlouho. Záhy zjišťuje, jak moc dokážou být někteří policisté zkorumpovaní. Žádné vznešené poslání, ale zištné důvody spojené zejména s úplatkářstvím, to je pravá tvář policie, jak ji Serpico vidí „zevnitř“. Snaží se proti ní bojovat, jde hlavou proti zdi, proti zaběhlému systému, chce být jiný a lepší, nakonec se mu to podaří a on sám slaví přes četné oběti malé vítězství člověka nad systémem, hrdiny, který se nebál riskovat mnohé, aby naplnil svoje dětské představy o policii a stal se dobrým policistou. Serpico je inspirativním snímkem o odvaze ve světě, který stojí proti vám. V hlavní roli pak přesvědčivě vystupuje Al Pacino, jež jen dokazuje, že patří oprávněně mezi mé největší herecké oblíbence. Filmu bych vytknul jen jednu malou pihu na kráse, na můj vkus byl příliš roztahaný, zkrátit jej o 20 minut, tak by se nic nestalo, ale to je jenom detail.