Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (845)

plakát

Podivuhodné prázdniny rodiny Smolíkovy (1978) (seriál) 

Málokdy se stane, že by ve mě pouhé úvodní titulky vyvolaly takovou vlnu nostalgie. Je pravda, že animace byla děsivá i tenkrát. Pouhý pohled na pohybující se postavy přesvědčí i zaryté odpůrce evoluce, že člověk opravdu pochází z opic. Ale čert to vem, když je to pořád úžasné dobrodružství, krásná vzpomínka na dětství a navíc je to ještě sranda.

plakát

Velký švindl (1996) 

Blbina, která dokáže pobavit, ale stejně tak mě donutila, aby mi bylo trapně z toho všeho pitvoření. Váhal jsem jestli dát 2* nebo 3*. Nakonec jsem se rozhodl přece jen pro ty 2, protože zase tak moc se toho tady neděje, místy je to i docela nuda. Jen by mě zajímalo, jestli někdy afroameričtí tvůrci dokážou natočit komedii, která by nebyla o rasismu nebo nebyla sama rasistická.

plakát

Princ z Persie: Písky času (2010) 

Pohodová pohádka, u které se určitě nebudou nudit ani dospělí. S herní předlohou jsem moc do styku nepřišel, protože tohle hopskání moc nemusím. Je tedy docela dobře možné, že mi unikla nějaká narážka určená primárně znalcům této dnes již legendární hry. Pár věcí mi ale neuniklo. Třeba zbytečně natahovaný a nastavovaný konec. Nebo Alfred Molina, který z pro mě nepochopitelného důvodu vzal roli totálního blbečka, kterému se asi mají děti smát. Bohužel, mě z toho bylo spíš trapně. Na druhou stranu, film má skvělou výpravu i triky (jen ti hadi jsou podezřele digitální), akční scény mají vypiplanou choreografii, Jake Gyllenhaal je sympaťák a Gemma Arterton je až pohádkově krásná. Zkátka a dobře, pokud ve Vás ještě zbyl aspoň kousek malého kluka a nevadí Vám prosťoučký příběh, můžete se u Prince z Persie docela dobře pobavit.

plakát

Vášeň v tanci (2006) 

Přiznávám se, že jsem se na Vášeň v tanci díval hlavně kvůli Jennifer Lopez. A teď můžu konstatovat, že je to taky to jediné co tady stojí za pozornost. I když ne kvůli jejímu očumování. Ne že by to Jennifer neslušelo, ale k mému velkému překvapení jsem totiž zjistil, že dokáže nejen pěkně vrtět prdelkou, ale že je to i herečka. Bohužel její překvapivě kvalitní herecký výkon je ale to jediné co tento film nabízí. Zbytek je totiž jedno velké nafouknuté nic. Je sice pravda, že salsu nijak zvlášť neprožívám, ale Falca taky neposlouchám a jeho životopisný film se mi opravdu líbil. Tady je problém v tom co se ve filmu děje, když se zrovna nezpívá. A opět musím dodat: jedno velké nafouknuté nic. Životní osudy nejznámějšího zpěváka na světě (o kterém jsem v životě neslyšel) jsou opravdu tak ukrutně nudné, že jsem myslel, že závěrečnou půlhodinku snad ani nevydržím. Ne, tenhle běs by nezachránilo ani to, kdyby tam celou dobu Jennifer pobíhala nahá.

plakát

Vášeň a cit (2007) 

Rozum a cit jsem docela v pohodě dokoukal, i když jsem měl místy dojem, že sleduju asi 15-ti minutový úsek filmu pořád dokola. U Pýchy a předsudku jsem vydržel až do konce s vypětím všech svých psychických sil a následně jsem musel zbytek dne relaxovat. Northangerské opatství už bylo nad moje síly, pročež jsem s křikem utekl. Není divu, že jsem se pak Jane Austenové velkým obloukem vyhýbal (s vyjímkou Červeného trpaslíka). I na Vášeň a cit jsem se odhodlával dost dlouho a nakonec mě přesvědčilo jen to, že se nejedná o další adaptaci románu Austenové, ale o film, který je vlastně přímo o ní. A kupodivu mě to zase tak moc neštvalo. Lví zásluhu na tom má postava Toma Lefroye v podání Jamese McAvoye, která jakoby ani nepatřila mezi klasické obyvatele Austenovského světa (nebo spíš pekla). Ano, i tady se dost často vedou dialogy naprosto o ničem a děj se do finále doslova dovleče. Ani nevím proč, ale tady mi to zkrátka nevadilo. Možná proto, že to prostě není klasická Austenová, díky čemuž se ve filmu i občas něco děje. Ale i tak si dám od Jane Austenové dlouhou pauzu, pak možná ještě jednu a nakonec si ještě pořádně rozmyslím jestli navštívím její sice idylický, ale zároveň i neuvěřitelně nudný svět.

plakát

Zatím spolu, zatím živi (2010) 

Podle trailerů by jeden řekl, že Zatím spolu, zatím živi je nabušená akční komedie. Pravda, akční scény nemají chybu, po téhle stránce se nedá filmu nic vytknout. Je to i místy sranda, problém ale je, že ty nejvtipnější scény uvidíte v už zmiňovaných trailerech, zbytek za moc nestojí. Ale i tak to docela funguje. Tedy v první polovině filmu. Ta druhá je totiž neskutečně zdlouhavá. Průser je v tom, že se začne mluvit, mluvit a mluvit. Najednou se musí vysvětlovat, konverzovat o ničem a dojde i na ,,nepředvídatelné" zvraty. Je to tak strašná nuda, že jsem se začal těšit jak tady plácnu 2* a do filmu se pořádně obuju. Pak ale přišla adrenalinová projížďka po Seville a trochu napravila můj názor. Pak se sice zase začne kecat, ale naštěstí už to netrvá dlouho a je konec. Ale i tak ty 3* berte s rezervou, protože každá z těch hvězdiček má řádně odřené uši. Je to spíš varování, aby člověk tolik nedůvěřoval trailerům.

plakát

Zelená zóna (2010) 

Velice solidní špionážní thriller s jemnou příchutí válečného filmu. Rozhodně ale nečekejte žádného vojína Ryana. Zelená zóna má strhující tempo a celé ty dvě hodinky mi opravdu rychle utekly. Možná, že zápletka není tak komplikovaná jak jsem očekával, ale to je spíš plus, aspoň se tvůrci vyhnuli zbytečným zvratům. Z herců nikdo nijak výrazně nevyčnívá, ale i když mám Matta Damona rád, nejsympatičtější postavou v celém filmu byl pro mě Iráčan Freddy v podání Khalida Abdalli. Z válečných filmů si Zelená zóna vypůjčila dokumentární styl kamery, který třeba skvěle zafungoval v Ryanovi nebo v Bratrstvu neohrožených. Tady je to ale na škodu. Zelená zóna je totiž mnohem akčnější než zmíněné válečné filmy a navíc ještě disponuje místy proklatě rychlým střihem, takže někdy je opravdu těžké vůbec rozeznat co se ve filmu vlastně děje. Nejhůře to odneslo jinak povedené finále, ze kterého díky kameře a střihu zbyl jen akční chaos. Je to opravdu škoda, protože i když Zelená zóna asi nedosahuje kvalit Jamese Bournea, je to i tak dobrý film.

plakát

Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010) 

Tak tohle ja fakt nářez! Dlouho jsem se takhle skvěle nepobavil. Akční scény jsou skvěle přehnané a vypiplané do nejmenšího detailu. Film je plný svěžího humoru, jak je ostatně u Edgara Wrighta zvykem. Už jen pohled na Michaela Ceru jak své soupeře kydlí mečem ve stylu Kill Bill opravdu stojí za to. Teď bych se rád zmínil o vymazlené vizuální stránce filmu. Tohle je opravdu bomba! Už úvodní znělka Universalu, kterou jako by hrál nějaký herní automat z osmdesátých let je nejen originální nápad, ale zároveň je to předzvěst věcí příštích. Celý film totiž vypadá jako videohra. Nad zasaženými nepřáteli se vždy objeví počet bodů, které hlavní hrdina za jejich poražení dostává, sbírají se tady životy, u soubojů občas uvidíte lištu ukazující Scottovo zdraví, po sérii více zásahů se objeví nápis COMBO, z poražených nepřátel se sypou peníze... Prostě skvělá přehlídka opravdu úžasných nápadů. Hudební doprovod bych asi normálně neposlouchal, ale sem pasuje naprosto skvěle. V tomhle filmu vůbec všechno do sebe nádherně zapadá a výsledkem je jeden z nejzábavnějších filmů posledních několika let.

plakát

Ženy v pokušení (2010) 

Na české poměry velice slušný film. Příjemná i vtipná komedie, u které člověk může na chvíli vypnout a nechat se bavit. Sice si nejsem tak úplně jistý, jestli si na Ženy v pokušení vzpomenu ještě za rok, ale vzhledem k tomu, jaké děsy a hrůzy se u nás točí, jsem za tenhle film opravdu rád.

plakát

Kámoš k pohledání (2009) 

Ženich těsně před svatbou zjistí, že vlastně nemá žádného nejlepšího kámoše, a tak vyrazí na ,,lov" opravdového přítele a potencionálního svědka na své svatbě. Po několika marných pokusech se zdá, že našel toho ,,pravého"... A právě na dvojici kámoš-kámoš tvůrci naroubovali většinu klišé hollywoodských romantických komedií, kde je ale většinou ústřední dvojice ve složení on-ona. Díky tomuto neotřelému přístupu je ve filmu několik opravdu vtipných momentů a jen jemu může Kámoš k pohledání děkovat za relativně slušné hodnocení. Jinak to totiž žádný zázrak není. Je tu pár hluchých míst, kdy děj přešlapuje na místě a humor si asi zrovna vzal dovolenou. Vidět to podruhé nemusím, ale jeden večer mi tenhle kámoš docela zpříjemnil.