Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (845)

plakát

Toy Story 3: Příběh hraček (2010) 

Jen co zmizí logo Pixaru, máme tu scenérii z Divokého západu, které dominuje uhánějící vlak. Detail na jeho střechu a na scénu vstupuje pan Brambůrek. V tu chvíli se u mě dostavil krásný pocit nostalgie, přesně takový, jako když čirou náhodou při úklidu narazíte na svoji nejoblíbenější hračku z dětství. A tenhle pocit mě po celou dobu neopustil. Pravda, trošku mě překvapilo, že ze začátku má Toy story 3 docela pomalý rozjezd a hraje na docela vážnou notu. Druhá polovina filmu mi to ale více než bohatě vynahradila. Je to zase krásné dobrodružství, neuvěřitelná smršť nápadů, akce, humoru, dočkáme se stvoření pana Tortilli (ještě teď se musím smát) a na konci nefalšovaného dojetí. Bravo, pánové z Pixaru, těch 5* si zcela po právu zasloužíte!

plakát

Bokovka (2004) 

Tak nevím, ale zábavu si představuju jinak, než že budu čučet na dva chlápky jak pijí víno, mluví o víně a ochutnávají víno. Absolutně nejhorší je neskutečně přemrštěná stopáž. Komedie, která má 126 minut je na mě docela síla. Nemluvě o tom, že se těch 126 minut v podstatě nic neděje. Na druhou stranu ani 126 minut nestačilo, abych si v tomhle filmu našel nějakou aspoň trošku sympatickou postavu. Je pravda, že těsně před koncem příjde asi tak 5-10 minut, u kterých jsem se opravdu pobavil. Jenže to je sakra málo, když jsem se celou dobu předtím i potom děsivě nudil.

plakát

Anděl milosrdenství (1993) 

Jedno se autorům musí nechat. Dokázali ukázat hrůzy 1. světové války i bez toho, aby diváka zavedli přímo na bojiště. Stačí jen stísněná atmosféra lazaretu a pohled na raněné vojáky. Bohužel tohle platí o první polovině filmu. Pak se už jen mluví, mluví a mluví... Nejhorší na tom je, že ty řeči ani k ničemu nevedou, takže z celkem atmosférického snímku se rázem stává užvaněná a natahovaná konverzační nuda. Když se k tomu ještě přidá naprosto nesmyslný milostný vztah mezi vdovou po rakouském majorovi a válečným zajatcem, je to definitivní konec. Bohužel, tohle je promarněná šance. Ale aspoň jsem si procvičil slovenštinu...

plakát

Hačikó - příběh psa (2009) 

První polovina filmu mě nijak zvlášť nenadchla. Spíš mi předkládala už stokrát viděný příběh o nalezeném roztomilém štěňátku a jeho soužití s novou rodinou. Jenže pak se film přehoupl do druhé poloviny, která mě zválcovala tak neuvěřitelným způsobem, že těch 5* prostě dát musím. Náááádherný hafan, krásná hudba, dojemný příběh o nesmrtelné psí věrnosti... Už dlouho jsem u filmu tak strašně nebulel. I přes ten o něco horší začátek je to úžasný film o kráse psí duše.

plakát

Čarodějův učeň (2010) 

Můžu říct, že jsem byl docela mile překvapen. Po dvou dílech Lovců pokladů, poslední spolupráci dvojice Turteltaub - Cage, jsem od Čarodějova učně rozhodně nic neočekával. Nicolas Cage má po dlouhé době ve filmu charisma a vypadá cool, nemluvě o Alfredu Molinovi, ten ho snad ještě předčí. Snad jen upištěný hlas Jaye Baruchela mi po nějaké době začínal lézt na nervy. Trikové sekvence jsou samozřejmě výborné, jak se na blockbuster sluší. Největší devíza Čarodějova učně je ale v tom, že sám sebe nebere příliš vážně. Film je odlehčený spoustou fórků i hlášek. Pravda, některé jsou trošku mimo, někdy i na hranici trapnosti, ale většina se docela povedla a dokážou pobavit. Bohužel to filmu nevydrží až do konce. Čím víc se blíží finále (které mimochodem taky není žádný zázrak), tím se hraje na vážnější notu a filmu to opravdu hodně škodí, pocit trapnosti se totiž začíná dostavovat častěji než by bylo zdrávo. Čarodějův učeň mi způsobil menší dilema ohledně jeho ohodnocení. Dlouho jsem váhal mezi 3 a 4*. Nakonec jsem se přiklonil k vyššímu hodnocení, protože mě dokázal pobavit a o to u jemu podobných filmů jde. Jsou to ale opravdu hodně slabé 4*.

plakát

Zrození šampióna (2009) 

Mile mě svým civilním výkonem překvapil Quinton Aaron, Kathy Bates snad ani nemůže zklamat (i když tady moc prostoru nedostává). Největším hereckým trumfem tady ale měla být Sandra Bullock. Je pro mě neřešitelnou záhadou, za co toho zlatýho chlapíka Oscara vlastně dostala. Upřímně, už mi to její herectví začíná lézt krkem. Hraje totiž pořád to stejný. U romantických komedií se to snad snese, ale tady se přece jen hraje na trošku vážnější notu. A co na to Sandra? Nasadila výraz ,,Slečna drsňák" a znovu zahrála svou variaci na Whoopi Goldberg. Už by s tím vážně měla něco udělat, nebo jí to zůstane. A film samotný? Zrození šampióna kolem mě tak nějak nevinně proplulo, aniž by ve mě zanechalo nějaký výrazný dojem. Je to příjemný film na zpestření večera, ale nic víc od něj nečekejte.

plakát

Sedm životů (2008) 

Aby bylo jasno, nejsem žádný necitelný cynik. Když jsem viděl film Marley a já, brečel jsem ještě půl hodiny po závěrečných titulcích. Takže klasické ždímání emocí mi nijak zvlášť nevadí. Co mi ale docela dost vadí je to, že Sedm životů je opravdu neuvěřitelně se táhnoucí film. Místy je to až tristní sledovat film, ve kterém se vlastně nic sledovat nedá. Menší úprava ve střižně by filmu výrazně prospěla. Abych ale jen nekritizoval: Herecký výkon Willa Smitha je výborný a v podstatě na něm stojí drtivá většina filmu (ono to ani jinak nejde, když v podstatě neodejde ze scény). A abych byl upřímný, tak ta klasická závěrečná ždímačka mě taky málem dostala. Jen je velká škoda toho nezanedbatelného množství hluchých scén, výsledné hodnocení mohlo být výrazně lepší.

plakát

Caravaggio (2007) (TV film) 

Docela slušná televizka. Jak moc byli autoři přesní v popisu Caravaggiova života nemůžu dost dobře posoudit, ale docela dobře se jim podařilo zdokumentovat tehdejší atmosféru ve společnosti i některé historické události, kterých je Caravaggio svědkem (případ Beatrice Cenci, upálení Giordana Bruna). Naštestí byl Caravaggio dostatečně excentrickou osobností, takže Alessio Boni má co hrát. Svůj televizní stín však tento dvoudílný italský film nepřekročí.

plakát

Tudorovci (2007) (seriál) 

Další skvělý seriál z produkce Showtime. Pravda, Řím to není a ani za 100% historickou věrnost bych ruku do ohně nedal. Ale jedna věc se Tudorovcům musí nechat. Když se řekne Jindřich VIII., každému se hned vybaví jeho 6 manželství a jejich mnohdy neradostné konce. Takže se mohlo snadno stát, že by seriál dopadl jako rozvleklá romantická záležitost o těžkém údělu ženy v době končícího středověku. Samozřejmě, že jsou panovníkova manželství v popředí zájmu tvůrců, ale mimo to se seriál možná až překvapivě dopodrobna zaobírá tehdejší politickou situací v Evropě a průběhem církevní reformace nebo založením anglikánské církve. Za to patří tvůrcům moje obrovské poděkování. K tomu si připočtěte vymazlenou výpravu (každá další série je přitom výpravnější než ta předchozí), fantastický spád prvních dvou sérií, výbornou hudbu a samozřejmě skvělý herecký výkon Jonathana Rhys Meyerse v jeho životní roli krále Jindřicha VIII. Pravda, od třetí série mi připadalo, že tempo přece jen trochu zvolnilo a i kamera se začala u některých lehtivějších scén odvracet, což u prvních dvou sezón nebylo zvykem. Ale i přes tyto drobnější výtky prostě musím dát plný počet. Takové množství kvalitních seriálů zase není a když se podívám jaké hrůzy na nás vyplivují naše komerční televize, tak jsem za Tudorovce nesmírně vděčný.

plakát

Zuřivost (1978) 

Neuvěřitelná blbost. Dokud se děj točí okolo Kirka Douglase, který se vydává po stopách svého uneseného syna, je to sice béčko, ale je to docela zábava, místy i sranda. Jenže bohužel asi po půlhodince se veškerá pozornost obrací k telepatce Gillian. V tu chvíli se z nadějného béčka stane zdlouhavá, nudná a hlavně stupidní sračka. I když i pak je film vtipný, jenže asi ne tak jak tvůrci zamýšleli. Vydržet u tohoto nesmyslu až do nablblého finále mě stálo opravdu hodně sil. Je jen těžko uvěřitelné, že tuhle kokotinu natočil Brian De Palma a na hlavní roli kývnul Kirk Douglas...