ABCD Marta

Líbilo se mi.

Spolu s Čelistmi IV ten největší odpad mezi odpady!

"Nic není v životě jisté, jenom smrt !" Karel Kopfrkingl je nejkrutější, nejcharismatičtější, nejšílenější a moje nejoblíběnější postava v dějinách filmu. Až za ním jsou Forrest Gump, Darth Vader, Old Shatterhand, Michael Corleone, Oskar Schindler a jiní velikáni.

Nevím jak to popsat slovy nejlépe, ale pocit, který jsem měl po titulkách poslední epizody, byl něčím fantastickým, úžasným a nezapomenutelným, a proto řadím Přátele k milníkům mého filmového života. Budu je milovat napořád...

Obyčejná ptakoidní ptákovina s několika vtipnými momenty a příjemným Benem Stillerem, ale to je vše, takže nemohu dáv více než dvě hvězdičky.

"My name is John Merrick."

Cesta do zatracení? Ani omylem Vážení, protože Road to Perdition připomíná dlouhou procházku růžovou zahradou, kde jediné, co může dotyčného alespoň trochu vystrašit, je zpívající ptactvo nebo list padající ze stromu. Příběh je příliš naivní, délka snímku nemile dlouhá a vztahy mezi postavami jsou bez jakéhokoli náboje emocí, takže nečekejte sezení v sedačce se zatajeným dechem, jaké lze zažít u Kmotra. Naštěstí je tu ještě výkon Toma Hankse, nádherné kostýmy, výborná hudba a vedlejší záporák v podání Jude Lawa.

Smíšené pocity dusící se ve mně tak, jako nikdy předtím, nutí moji mysl soustředit se na tento komentář píšící zatím o ničem, co by zajímavé bylo nebo zajímavé býti mohlo, protože mozek jest rozdělen na dvě poloviny, z nichž jedna říká, že film to byl dobrý, možná i nadprůměrný, s vynikajícím Malcolmem McDowellem, avšak ta druhá je názoru opačného, že film to byl sic zajímavý, ale neuvěřitelně přeceňovaný a nikterak impozantní a to, že je to kult, klasika či legenda je setsakramentsky jedno. No nevím, ke které se mám přiklonit. Snad bude nejlepší, když si z každé vezmu trochu... Anebo se probudím a udělím za plný počet.

Můj nejoblíbenější zombie film. Ti sprinteři, honící se za lidským masem ať prší, je zima, nebo jen praží slunce, si získali mé sympatie hned napoprvé, když jsem seděl v kině, koukal na ně a přitom sýrový popcorn chroustal. Stále obdivuji tu jejich vytrvalost a neuvěřitelnou ladnost, s kterou tyto hrůzostrašně vypadající příšerky vstoupily na plátna kin, a staly se tak překvapením roku. Zack Snyder jednoduše natočil snímek plný černého humoru a hektolitrů krve. A přesně takové miluji!

Krásné čtyři hvězdičky. Po velmi dlouhé době se zčistajasna objevil zajímavý večerníček a doposud jsem viděl sice jen dva díly, ale ty byly tak vtipné, až mi málem vyletěla nudla z nosu! A zážitek je to o to větší, že jsem tyto dva díly viděl v přítomnosti Cyrila Podolského, režiséra Krysáků, který se ukázal být zábavným a pohodovým člověkem.