ABCD Marta

KONEC TÝDNE S BATTLE ROYALE (neděle 13.5. 2012) - II. část /// Ne, ne, ne a ne. Téměř všechno to úžasné, co činilo z původního Battle Royale nekonvenční pecku odešlo do pryč, aby zůstalo především jen to, co divák vidět nechce, neboť je mu z toho mdlo a nebaví jej to, skoro. Battle Royale II: Requiem parazituje na dobré pověsti svého staršího brášky a jediné, co spolu mají společné, jsou krom názvu i postavy původních přeživších, avšak toť vše, bohužel. Opravdu pěkné akční scény, které sice svým zpracováním fanouška filmu potěší, ačkoli zůstává pocit někdě v hloubi dřímající, jehož stěky typu, co to sakra je a co to sakra dělá ve filmu s názvem Battle Royale, nedají divákově duši klid, jsou vystřídány s blinkajícími scenériemi, kdy někdo někdě často během filmu chvíli před svým odchodem do věčných lovišť má sestsakra něco důležité na srdci, aby to za zvuků dojemné hudby na všechny ostatní vyzvracel, přičemž po konci svého projevu dotyčný odchází tam, kam mohl odejít již předtím, a onen projev působí na celý zbytek skupiny jako droga, jež nejenže nabudí, nýbrž i dá sílu pokračovat a třeba se prostřílet z místa X do místa Y přes zástupy nepřátel bez jediné újmy na zdraví, aby pak někdo ze zbytku opět utržil smrtelné zranění a na jiném místě se zvracející scéna opakovala. A takto to jde do doby, kdy zbyde hrdinů méně než prstů na dřevorubcově ruce. Kdyby to nebylo pokračování Battle Royale, bylo by to o stupínek výše, ačkoli blinkající scény jsou trapné, ale takto?

KONEC TÝDNE S BATTLE ROYALE (neděle 13.5. 2012) - I. část /// O Battle Royale jsem slýchával silná pozitiva, jež by se dala skloubit do jediné věty o dvou slovech: Nekonvenční pecka. Souhlasím na plné čáře a přidávám tvrzení, že postava Takeshi Kitana byla fajn. Film, u nějž prý (z doslechu) Quentin Tarantino masturbuje a já k jeho projevu lidskosti přidávám.

DEN S INFIKUJÍCÍMI SPORTOVCI (pátek 4.5. 2012) - II. část /// Vynikající atmosféra a de facto celkový pozitivní dojem z prvního dílu je nenávratně pryč, neboť kostra příběhu naneštěstí obsahuje několik pro tento žánr typických klišé, takže jediné, co film drží nad vodou, je povedený soundtrack, sympatický vojín a několik silných scén, přičemž ta úvodní, kdy jsme svědky napadení domu a snahy zachránit se za každou cenu, je vskutku libová.

DEN S INFIKUJÍCÍMI SPORTOVCI (pátek 4.5. 2012) - I. část /// Od začátku do konce je 28 Days Later jedna velká svižná jízda mající ve svém rukávu dostatečný počet trumfů, jež zaručí, že nespadne do průměru jako v případě konkurenta. Cillian Murphy se mi líbil, prostředí virem zpustošené Anglie ještě více a o soundtracku se vyjadřovat ani nemá vlastně cenu...mlask!

Film, který táhne po celou dobu jediný herec (David Hess), prostě nemůže být dobrý a nic na tom nemění ani pointa, jež zdaleka není tak odzbrojující, neboť uvědomím-li si, že jedna a jedna jsou vždy dvě, pak se úsměvu na tváři nevyhnu. Kdyby Ruggero Deodato nenatočil opravdový horor, neštěkl by po něm ani pes, asi.

Nemám ani za mák potřebu hledat indicie a zajímat se o fakt, zda Wes Craven byl či nebyl tím prvním, kdo měl koule a nadpřirozeno nahradil realitou, tedy hororová monstra lidskými hovady. To je mi vážně fuk. Spíše se vyjádřím ke snímku, jenž se mi líbil, ovšem bývalo by moudřejší nahradit příšernou hudbu, jež vždy kazila celkový dojem z právě probíhající scény, nebo ještě lépe vypustit, jako to učinil Meir Zarchi, také z děje odstranit vidlácké policisty, kteří snad měli být určitou zlehčující a vtipnou vložkou filmu, přičemž nebyli, a celkově to pojmout jinak. Takto z toho vzniklo cosi, co mělo potenciál, leč ten zůstal velmi nevyužit. Poslední čtvrthodina je masakr, škoda, že to nelze říci o celku.

Povedený remake, jenž ovšem obsahuje několik, pro mne klíčových, věcí, čímž se originálu nevyrovná, a tak na vyšší žebřinu nedosáhne.

Nedoceněné dílo!

Není to nekoukatelné, ovšem ta vyumělkovanost a snaha o co nejstylovější pořad by měly být nahrazeny scénami a věcmi reálnějšími, tj. více ze života, takže bychom pak byli svědky manželů, jak si pohoní šaška na záchodě, že jejich drahá polovička je fuč, nebo v opačném případě, že nová spolubydlící má určitou schopnost po letech vyvolat erekci, či snaha se noc co noc dobývat do pokoje nové manželky a ta z toho má mindráky, neví, zda má či nemá podlehnout, bere prášky, chlastá a...no, radši ne, ještě by z toho volci z Novy udělali další kravinu, neboť bez korektnosti to již nejde.

Tento pořad je něco, co v našem českém vidlákově chybí, neboť homo czechicus dává přednost demenci v pěveckých soutěžích, se zalíbením sleduje partu hovad zavřených kdesi v domě a nebo jen bez náznaku myšlení prohlíží fotky svých echt kámošů na Fuckbooku.