Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (323)

plakát

Survival of the Dead (2009) 

Epidemie měnící lidi v chátrající těla bez mozku se přesunula na odlehlý lont, a divák tak může sledovat krásy venkova, povahu vesničanů a sociální konflikt dvou znepřátelených rodů, z nichž každý má jiný pohled na to, jak to v dědině vést. Survival of the Dead je horor, western i komedie dohromady, což působí krapet jako kocourkov. Především prvky komedie jsou nevyvážené a leckdy se stane, že divák neví, zda se smát či nikolivě (záverečná scéna se ale povedla, o tom žádná). Snímek má přímou návaznost na předchozí díl, a to v podobě skupiny vojáků, tedy hlavních hrdinů, avšak vyjma vůdce vojenského oddílu a sympaťáka O´Flynna mi ostatní postavy byly u zadku a vůbec jsem neřešil, co se s nimi stane. Nejvíce iritující článek ze všech charakterů je punk-metal klučina aneb všechno znám a všechno vím, se zbraněmi zacházet umím, leč kde jsem k tomu přišel už Vám nepovím. Dialogy a jednání postav byly občas nesmyslné, a já se proto sám sebe ptám, zda dědulovi Romerovi už nedochází dech? I přes své kvality zatím nejslabší díl série. /// EPILOG: Uf, tak jest to za mnou, zvládl jsem to. Po dobu sledování mne žádná chodící mrtvola neinfikovala, takže je to v cajku. Teď se zase oddám zhýralému způsobu života a pak...pak si udělám třeba maraton crazy komedií s Budem Spencerem a Terencem Hillem, kdoví.

plakát

Deník mrtvých (2007) 

George A. Romero si chtěl po Land of the Dead napravit reputaci, a proto si zašel jednoho večera vylít hlavu do oblíbeného lokálu a ráno raníčko, jakmile vyspal opici, si utřídil myšlenky, usedl za stůl, napsal scénář a podle něj natočil Diary of the Dead, tedy zombie nářez, jenž se může bez debat ucházet o prvenství hororů 21. století! Film je přizpůsoben, stejně jako díl předešlý, dnešnímu divákovi, ovšem s tím rozdílem, že jej ocení i zarytí hororoví fajnšmekři. Hlavní myšlenkou díla, nepočítáme-li souboj o vlastní život, je poukázání na sílu dnešních médií, které jsou často plné lží, a chování nejen kameramanů, nýbrž celé společnosti, kdy namísto poskytnutí pomoci si celou akci nahrávají na kameru, mobil apod. Diary of the Dead má jako správný horor několik libových lekaček, nečekané zvraty, plížící se umrlci mají ukájeníhodné masky (možná nejlepší v celé sérii), perfektní práci s kamerou a střihem, násosku profesora a kvalitní herecké výkony, ačkoli některé postavy přeci jen mohli přitlačit více na emotivní pilu. Ukázka prvotřídního hororu 21. století.

plakát

Země mrtvých (2005) 

Dvacet dlouhých let museli všichni fandové zombie bijáků čekat, než Romero vyslechl jejich prosby a natočil Land of the Dead. Bohužel snímek ušil namíru dnešní konzumní mládeže, takže šlapka vypadá jako největší kost, muži jako by z oka vypadli největším krasavcům z prestižních světových katalogů (kde jsou ti tvrdí a neoholení hoši z Day of the Dead?), sem tam na diváka bafne čekatelný vtípek a navíc je vidět, že se režisér inspiroval u konkurenta, když do děje zasadil příběh o autě, které zombies odolalo. Abych ale Land of the Dead jen nehanil, masky jsou opravdu vymakané (20 let přeci musí být vidět), v tomto dílu je doposud nejsympatičtější hlavní hrdina (vlk samotář, jenž se nestará o příběhy jiných, mi sedí), snímek má zajímavou myšlenku zombie evoluce, tedy mutace jedinců na vyšší inteligenční stupeň, přičemž se z těchto nadzombíků stanou velitelé umrlé armády (úsměv však vyvolává fakt, že ač velitel stojí v přední linii, zbraně lidí jej ne a ne trefit). Navíc první třetina je nejlepším začátkem v celé zombie sérii, kdy sledujeme, jak je společnost rozdělena do několika vrstev, z nichž každá má svá pravidla a jiné chování lidí pro ně typické. Kdyby se to celé ubíralo tímto směrem, neváhal bych udělit vyšší hodnocení. Průměrný horor s trapným koncem.

plakát

Den mrtvých (1985) 

Do třetice všeho dobrého aneb George A. Romero připravil znova luxusní zombie steak ugrilovaný na celkové bezmoci přetransformované až v apatii, okořeněný maskami umrlců, které jsou opět o stupeň lepší (zásluha Toma „lupiče“ Saviniho), a podlitého teplou omáčkou v podobě rozdílných charakterů („záporák“ Rhodes, zarostlí mariňáci, vědci, notorik). První minuty aneb záběry z města jsou vskutku překrásné a divák může jen spekulovat, jak by film dopadl, kdyby se odehrával v městském prostředí celou svou stopáž. V tomto dílů navíc Romero přichází poprvé s myšlenkou domestikace, což nabízí prostor a možnost k filozofickým úvahám. Mínusy filmu jsou občas už předlouhé rozhovory a to, že přišel až po svých starších sourozencích. Poctivý horor.

plakát

Úsvit mrtvých (1978) 

Nemožné se stává skutečností a George A. Romero překonává sám sebe na plné čáře! Dawn of the Dead má opět skvostně realistické vykreslení všech postav, sympatickou čtveřici hrdinů (především duo vojaků aneb bratři v uniformě jsou borci), místy velmi vtipné dialogy a momenty a několik nečekaných zvratů v ději. Masky jsou o třídu výše, proto srdce ne jednoho fanouška ploužících se umrlců zaplesá. Úvodní půlhodinka snímku je famózní a navozuje tu správnou a poctivou atmosféru alá pravé ořechové, což lze vlastně říci o celém filmu, který je plný krásných detailů (zajištění přístupových cest, čištění obchoďáku od zchátralých těl, různé schopnosti hrdinů) a právě tyto detaily tvoří takový skvost, jakým Dawn of the Dead je. Jediná má výtka k tomuto dílku by byla zároveň prozrazením něčeho v příběhu a spoilerovat nechci, takže vem to čert. Dost možná nejlepší zombie horor vůbec.

plakát

Noc oživlých mrtvol (1968) 

VÍKEND S GEORGE A. ROMEREM (sobota 2.7. - neděle 3.7. 2011) /// PROLOG: Přespříliš mnoho věcí se v této zradou a falší poznamenané době změnilo, a tak, když mám teď času více, nežli tomu bývalo v dobách minulých, jsem se rozhodl učinit, co jsem už několik týdnů kvůli různým akcím a alkoholovým večírkům odkládal, a to zhlédnout všechny dosud natočené snímky George A. Romera, jež tvoří tu slavnou sérii odehrávající se v zombíky zamořené planetě. A protože mi počasí přálo, neboť celý víkend, jenž jsem si k tomuto činu vyhradil, chcalo a chcalo, změnil jsem ona slova v činy, usadil se před televizi, respektive monitor, udělal si pohodlí a pustil si v chronologickém pořadí zombie apokalypsu, která začíná filmem Night of the Living Dead... /// Filmový klenot nebo milník hororu, to jsou označení, jež mnozí při popisu tohoto díla používají, a já se k této skupině lidí hrdě hlásím. George A. Romero vybudoval úžasnou atmosféru, která diváka pohltí, a to pomocí hrůzynahánějící hudby, kamery a střihu. Herecké výkony jsou dvěma slovy „thumb up“, poněvadž postavy, které herci vykreslili a zahráli, jsou zobrazeny lidsky, takže se během příběhu psychologicky vyvijí, chybují, reagují na určité podněty (ne)adekvátním způsobem a vůbec dělají vše to, co by lidé v takové situaci s největší pravděpodobností dělali. Ačkoli se téměř celý film odehrává na malém prostoru (chatrč), nic mu to na kvalitě neubírá, spíše naopak! Boj o život vypadá jako boj o život a postavy si musí setsakra dobře rozmyslet, zda je další čin nebude stát krk. Ke všem těmto pozitivům si přidejte ještě povedené masky a NEČEKANÝ KONEC a jeden z nejlepších hororů, který kdy spatřil světlo, je zde. Klenot!

plakát

Gladiátor (2000) 

Čistě vybroušený diamant na poli popkornové zábavy, jemuž neubírá na kvalitě nic ani po uplynutí jedné dekády, si mé srdce získal při prvním setkání a kdo by býval řekl, že z toho bude láska na věčnost?

plakát

Jeepers Creepers 2 (2003) 

Zábavnější a v mých poloslepých očích o třídu lepší než jednička, a to i přes ten mainstream, kdy se parta mladých vydá cestou necestou, kde potká bestii nečestnou...

plakát

Jeepers Creepers (2001) 

Jojó, ještě včil si vzpomínám, jak o tomto horůrku v období puberty hovořili spolužáci jako o strhujícím a hrůzu nahánějícím filmečku, ovšem mně se Jeepers Creepers ne a ne dostat do ruky pro posouzení toho mého čistě subjektivního názoru, a tak jsem čekal...a čekal jsem skutečně dlouho. Po téměř 10 letech ale čekání končí a pocity po zhlédnutí? Jedním slovem bída! První polovina je, na poměry hororů nového tisíciletí, vcelku povedená a udrží divákovu pozornost, jenže to nemá dlouhého trvání, neboť polovina druhá je jiný šálek brazilské kávičky, a nejhorší chvíle kávové siesty pak přijdou v době, kdy se na scéně objeví jedna vysloužilá a fetem poznamenaná čenoška chrlící se zebe moudrá hovna na všechny strany, což filmu škodí jako představa pro Oldřicha Kaisera, že bude další ráno vstávat bez pravidelné kocoviny. K tomu přibude pytel plný klišé, nelogických momentů, trapáren a z původně slibně vypadajícího počinu tu mám toto...takže za slabší dvě hvězdičky, jó?