ABCD Marta

Paráda, na první ček překvápko, na druhý už jistota jako sviňa, takže za plnej počet, Vážení...

„Takže ten stejný Bůh stvořil i její vagínu. Ty se vzpíráš Bohu? Vyfoť ji!“

„Bydlím v Amerických zahradách, osmdesátá západní, jedenácté patro. Jmenuji se Patrick Bateman, je mi 27 let. Vyznávám sebekázeň a zdravý styl, stravuji se dietně, pěstuji krásu těla, mám režim. Ráno bývá můj obličej mírně oteklý, aplikuji ledový zábal a hodinu cvičím, nalačno přirozeně. Sundám ledovou masku a nanáším hluboko čistící emulzi. Ve sprše používám aktivační zvláčňující gel. Pak emulze z medu a mandlí na tělo a na obličej gelovou podkladovou bázi. Po aplikaci bylinné kosmetické masky, kterou nechám deset minut působit, praktikuji další body ranní kůry. Po holení zásadně používám tonikum, nejlépe ovšem bez alkoholu, alkohol totiž vysuší pokožku a urychlí tvorbu vrásek. Následuje denní krém, dále oční krém proti vráskám a péči završím závěrečnou ochrannou emulzí. Jsem iluze jménem Patrick Bateman. Člověk jsem, abstraktní tvor. Já nejsem skutečnost, jsem...ono cosi, iluze vědomí. Možná si řeknete, že mám živý výraz, a když mi stisknete pravici, ucítíte lidskou ruku člověka a není vyloučené, že máte stejný životní styl jako já. Ale pozor, je tu háček, jsem jen zdání, neexistuji!“

Sport byl, je a bude ten nejlepší způsob na odreagování či kompenzaci svých mindráků, a to jak v aktivní, tak v pasivní podobě. Kam se na něj hrabe Fuckbook?

Eli Roth možná není špatný herec, ale jako režisér nestojí ani za tu starou belu. Docela slušný námět převést do takové fujtajbl podoby, kde se klade důraz jen a jen na gore, a to ještě zdaleka ne slibovaným způsobem, to si prostě více nezaslouží.

Respekt patří člověku, jenž přišel s nápadem z de facto britsky konzervativně konverzačního hovna vytvořit tak oduševnělý snímek, jehož nejsilnějším článkem jsou výkony obou hlavních postav a nejslabším to, že druhý den jsem si, stejně jako v případě Rain Mana, víceméně nepamatoval detailně jedinou scénu, a to se u těch nejlepších nestává.

Filmový epos.

Nebudu se tady ukájet nad faktem, že Ang Lee natočil purpurově čistou perlu romantického proudu, neboť to už tu učinili jiní, ale namísto toho zklidním svou mysl, zapálím v krbu, naliji si jemnou irskou whisky, navléknu papuče, usednu do houpacího křesla před televizi a znovu prožiji příběh o Li Mu Baiovi, Shu Lien, Zeleném osudu...

Tak po těžké brigádě a domácím škopku jsem usedl do válendy, přichystán se podrobit standartnímu výplachu mozku, neb nejsem daleko od pravdy, když, a to mne snad kamenovat nikdo nebude, hodlám tvrdit, že válná většina novodobých romantických komedií jest výplachem jako takovým, ledaže jej právě nesledujete se svou drahou polovičkou, poněvadž tu to do kolen dostane, a Vy jste tak okamžitě na koni a připraveni ukázat, kdo že se přiučil nečemu novému na erotickém webu. Ale zpět k onomu výplachu. Opravdu jsem nic moc nečekal, přestože mě upoutávka na film vcelku nalákala (asi smrtí milované osoby?), ale to, co jsem po svém již zmíněném škopku dostal, mi nejenže vytvořilo úsměv na tváři, leč i brouka do hlavy vtěsnalo, a já tak přemýšlel, jak jen může být někdo tak hloupý a věřit, že natočením takové pitomosti si fanoušky najde. Bohužel/bohudík najde. Na začátku story se seznamujeme s hlavní postavou Gray, o které se dozvíme, že jí snoubenec odešel do věčných lovišť, takže to od teď nebude mít v životě vůbec lehké. Též blíže poznáme tři kamarády zesnulého, a to obézního Sama, pro něhož není problém si ve tři ráno dát sendvič, dělat si vafle jako hovádko, házet vtípky na všechny strany, jež k jeho smůle nejsou nikterak vtipné, občas se v něm projeví filozofický duch a především by si rád vrznul, avšak nemá s kým, dále Dennisa, který, ač se to na první pohled nezdá a divák nemá vůbec ale vůbec žádnou páru na to přijít, miluje už šest let Gray, ale do teď, čili smrti jejího snoubence a jeho přítele, neměl kule na to jí to říct, a tak se hrozně moc diví, když se Gray v průběhu příběhu zamiluje do třetího kamaráda jejího zesnulého snoubence, jemuž rodiče při narození vybrali jméno Fritz. Jenže Fritz se zdá být namyšlený a Gray se k němu chová velmi odtažitě, ale samo sebou by to nemohla být romantika, kdyby mezi nimi nepřeskošila jiskra. No a jakmile ta přeskočí, tak jest z toho divák více méně v řiti, neboť je to křečovité jak ptačí lejno. Ovšem zamyslím-li se nad tím do hloubky, přátelé, tak ono to zas tak nic divného není. Vždyť jiskra může přeskočit úplně kdekoli, kdykoli a nezáleží na tom, s kým jste nebo co právě děláte, neb k takové jiskře může dojít na vlastní svatbě, ve frontě u kasy, na veřejných wc, když kamarádce/kamarádovi držíte vlasy a ona/on mezitím blije, anebo jen na pásové výrobě v masokombinátě. Prostě kdekoli a kdykoli, jako soulož psů i lidí. Ale opět se vraťme k té napínavé story! Na scéně se později objeví i šlapka, prej masérka, která si sebou přinese syna a pěkným výcucem z pravého prsu všem vylíčí příběh o tom, že onen synek je potomkem zůstavitele, čemuž nechce věřit jeho mamina, a nehodlá se tak smířit s faktem, že by levoboček zdědil veškeré jmění, leč šlapka namítá, že kvůli penězům nepřišla, jen prý chce zjistit, co se děje a ták. Ostatní však důvěryhodnému příběhu levobočka věří, takže si šlapka i její děcko žijí s ostatními v domě, jakoby se nechumelilo, a do toho dělají různé rádoby vtipné kousky, až to vypadá, že jsou všichni do jednoho zkouřeni kvalitním hašišem. Jak story končí netřeba rozepisovat, už tak jsem kvalitně zaspoileroval, tudíž máte smůlu, přátelé, musíte tento špígl nýgl kousek taky zhlédnout. Zkouřená romantika nemající s reálným životem nic společného, proto k dokonalosti vybroušená a scénáristicky vypiplaná hvězda jedna zlatá!

Jim Carrey je rozený komik tisíce ksichtů, což dokazuje i v pokračování Ace Ventury, kterému, i přestože nedosahuje úplně kvalit předchozího dílu, musím ty čtyři tečky nasolit.