ABCD Marta

Další počin z TĚCH hororů, u kterých jsem se jako mále děcko bál, ovšem narozdíl od svého konkurenta udrží divákovu pozornost i dnes a nabízí mnohonásobně větší zábavu i po těch letech. Jasné čtyři kaňky!

Once upon a time aneb v jazyce českém bylo nebylo, kdesi v minulosti, když jsem ještě neuměl řešit rovnice o dvou neznámých a celý svět viděl v růžových brejličkách, jsem tento „pořad" sledoval a celé mi to připadalo jako docela férová zábava, ale jak plyne čas a člověk s ním, říkám si, jak mohlo vůbec nějaké televizi, ať už komerční či veřejnoprávní, projít vysílání takového výplachu mozku? Mrkněte na toto, toto, toto a toto, ať pochopíte, co všechno je člověk schopný ze sebe vyblít, aby si užil svých pět vteřin slávy... Ale protože je to sledování lidské trapnosti, nestoudnosti a demence taková švanda, udělím Řád zlaté hvězdičky jedné! (autorovi CaryMaryFuck patří můj obrovský dík, že měl tu sílu to nahrát, a zaznamenat tak pro další generace jako odstrašující případ)

Poutavá vizuální stránka skloubena Costnerovou dechberoucí režií, okořeněna perfektními hereckými výkony a natočena v tom nejlidštějším obalu, jaký si lze jen představit.

Milá, místy vtipná a naivně hloupoučká disneyovka, která však nenabízí nic, díky čemuž bych viděl důvod udělit větší počet pěticípých hvězd.

Fajn oddech, ale nic, co by vybočovalo z průměrného menu o jednom chodu.

Přivřu-li oči nad tím, že se milion pět dílů řeší, zda má Anička pravidelné měsíčky nebo Pepíček chodí či nechodí do školy, pije či nepije pivo a souloží či nikolivě, zbyde mi z toho docela vtipná směs všemožných žánrů (to myslím vážně) s (rádoby)vtipnými postavy v (ne)zajímavých situacích, díky nimž alespoň na malou chvíli mnozí z nás odsunou své každodenní starosti stranou. Teda jen v případě, nejste-li už lehce zblblí lidé prožívající Ulici jako svůj vlastní život. Takový český a docela úspěšný pokus o Tak jde čas.

Jedna kaňka a víc ani rana!

Fíííha, to je doba, co svátky vánoční jsou pryč, a já si tehdá sliboval, že co nejdříve začátkem nového roku napíši nějaký ten koment, jakožto vstup do nového desetiletí, leč ouha zabita byla moje touha něco vytvořit, protože má maličkost byla zavalena tolika věci, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí, tak se to odsunulo na dobu neurčitou, tedy do dnešní noci. Ale nebudu se piplat v mém osobním životě, o tom tento komentář býti nemá, a tak rovnou k věci a stranou všechny zbytečné kecy. Od snímku Rain Man jsem si sliboval mnohé, což jsem de facto dostal, a tak mne zahřálo u srdce, jakou proměnou prošla za film postava Charlie Babbitta (Tom Cruise), kdy se z původně po jmění lačnícím synovi změnila v milujícího bratra, pobavily mě vtipné momenty filmu (a že byly některé opravdu povedené), bravurně zvládnuty byly slovní výměny mezi protagonisty filmu a především se mi líbil, ba přímo srazil do kolen, respektuhodný herecký výkon Dustina Hoffmana, jenž mi do jisté míry nedá jistě nějakou dobu spát, přesto však plný počet tomuto dílu neudělím, protože, ke své i mé smůle, nemá silnější scénu či moment, který bych si po delší době pamatoval, a to zamrzí.

Jeden z TĚCH hororů, u nichž jsem jako malý kluk zavíral oči a které jsem nemohl propásnout při každé televizní repríze. Tenkrát za plný počet, dnes za 2* bez sebemenšího náznaku nostalgie, více si to opravdu nezaslouží.

Diskutovat o tom, zda jest tento díl nejlepší či nikoli, je nošení dříví do lesa, proto vypustím jen strohé the best of best.