maldoror16

Nic světaborného, ale opět jsem se u rozverných příhod rodiny Hewittových skvěle bavil...prostě série texaských masakrů si sviští pořád dál a díky za to:) Mělo to pár slabších míst co do chování postav, ale jinak to byla bezmyšlenkovitá, krvavá a násilná jízda od začátku do konce, celkově musím říct, že mi to sedlo o kapánek více než Nispelův remake z 2003, bylo to prostě přímočarejší, razantnější, svižnější a tak. Samozřejmě ani jedno se ani zdálky nepřibližuje genialitě, atmosféře a šílenosti původního originálu z 1974, ale no a co, s tím se může porovnávat jen máloco:)) parádní zábava a 80%

Co tohle jako mělo být?.. ploché, nudné, bez chuti a dojmu, škoda slov.. Příběh průměrný, ale děsivě podaný, a postavy buď nudné (Snipes, Studi, Rooker ad.) nebo vyloženě otravné (Rhames, Falk, Stevens ad.)...ztráta času, která undipusted 2 a 3 (což jsou obrovské hitovky) nesahá ani po palec u nohy. 20%

Po technické/vizuální stránce hezké, stylové a povedené (+nijak originální/výjimečné) - zbytek jen hodně soft lesb/sado-maso klip (představy a touhy autorky) na pozadí uhrančivé, výtečné hudby... proč ne, ale mě to nijak moc neoslovilo.

Výborný, typický japonský 70.kový karate-film (vizuál, hudba, struktura etc.), byť tentokrát netradičně zaměřen na aikido a pojednávající o začátcích zakladatele tohoto stylu, fenomenálního Ueshiby Moriheie. Velmi dobrý gradující příběh, tradičně dobře natočený, skvěle zahraný, výtečná choreografie soubojů (kamera mohla být při soubojích teda lepší...). Sonny Chiba ve své roli (btw výborná postava) jako vždy skvělý, charismatický a jeho souboje opět excelentní (prostě mistr svého oboru a žánru:); velmi dobře mu tu sekunduje i jeho mladší a méně slavný bratr Jiro v hlavní roli mistra Ueshiby...90% a mohu jen doporučit.

No...tak nějak celkem nuda a celkem ztráta času. Hodně zdařilá výprava (hlavně exteriéry) a slušná hudba a pár (asi tak 2) jakžtakž krváky (+ ještě povyk v cikánském táboře ušel...ach jaká škoda scény s pány profesory:((... na druhou stranu slabý příběh (nulové napětí, atmosféra atd..), ještě slabší postavy (snad až na pána inšpektóra), celkem nevýrazné herecké výkony (hlavně Hopkins mě zklamal, kde nechal své pověstné charisma??), nic moc podoba vlkodlaka (či spíše gorilodlaka - jasně, směřují to k originálu, ale to už v Harry Potterovi 3 byl zajímavější a povedenější...Oscar za masky??woww..) a hlavně některé triky mě teda nebrali (kam jako nacpali ty šílený prachy?? úplatek za Oscar za masky??). No a nakonec WTF závěr a pak total WTF moudro, ach jooo...Rozhodně nic nad 40% a nikdy více.

Kouzelný, prostý a skvěle laděný exploitation (že by absurd reklama na tehdejší japonsko jakožto ideální turistickou destinaci zlaté západní mládeže hledající volnost?:))... výborně ujetý i pitomý příběh, výborně se prolínající drsnost a syrovost s nadsázkou a humorem, výborně natočený i zahraný (před. ústřední dvojice - lolitoidní Christina, ale hlavně i Ichiro Araki, který toho moc nenahrál, teda za zmínku stojí jeden ze zvrhlíků v Zeroka no onna: Akai wappa (1974), jinak dodnes úspěšný zpěvák a propagátor karetních triků:)... prostě excelentní, stylová, nijak extrémní, spíše roztomilá, absurdně (anti-)romantická záležitost, radost pohledět. Bez váhání 90%.

Naprosto úchvatný a skvostný, celkem netradičně a osobitě pojatý martial-arts film (s notnými myšlenkovými a psychologizujícími přesahy), věnovaný památce mistra Choi Bae-Dala (jenž je známý pod jménem, které si zvolil v Japonsku, a sice Matsuyama Oyama) a inspirovaný jeho (trochu přikrášlenými:) životními osudy. Nijak výjimečný, přesto silný a výborně podaný příběh vůle jediného muže, plný upřímnosti i strachu, pohrdání i pokory, tvrdosti i citu, síly i slabosti v každém z nás... Pro mě jej především ta "upřímnost" (po výrazové i hlubší stránce) odlišuje od podobně laděných filmů posledních let, které jsou tu zmiňovány a které staví hlavně na co nejoslnivěji a nejpodmanivěji podaných soubojích. Baramui fighter jde trochu jinou cestou, více se soustředí na příběh a "vnitřek" svého hrdiny, přesto jsou tu vynikající fighty - tvrdé, syrové, bolestivé, silové, "na doraz" (ostatně takové je i Oyamovo karate - žádná líbivá a stylová podívaná, ale drsný, přímočarý, silový a likvidační boj) - žel mi je trochu kazily kamerové a střihové rádoby tríčky a efekty, které si mohly autoři odpustit, ale budiž. Větší výtku mám k hudbě, která se mi sem z větší části dost nehodila (přiznávám, nemám vůbec rád trash ala Nightwish, každopádně buď jak buď takováhle hudba mi k příběhu i ladění filmu absolutně nesedla...). Jinak Dong-kun Yang v hlavní roli zvláštní, ale působivý a přesvědčivý výkon, Masaya Kato krom prvních scén dost postrádal výraznější charisma (stejně jako jeho postava, zajímavější byl celkem "mangoidní" Ryoma i jeho představitel), Aya Hirayama naprosto rozkošná a snaživá (vůbec to decentní romantické pozadí bylo miloučké a mělo svoje kouzlo:) Přes pár výtek prostě super a 100% zážitek, jeden z absolutních vrcholů martial-arts žánru.

Tak tohle mi teda víceméně ničím nesedlo a hlavně mě to nebavilo a nepobavilo, což bylo zřetelně jediným smyslem této slátaniny... ale chápu, že někomu tento typ humoru a nadsázky může vyhovovat... Pár řekněme nápadů nebylo špatných (s jejich podáním už to bylo horší...), nálada 80. let mi vůbec nevadila, ale já se holt většinu času dost nudil... Prostě mám rád dementní filmy, které jsou tak dementní, až jsou svým způsobem "kouzelné", ale tento notně podbízivý, umělý a do sebe zahleděný "kult" mezi ně rozhodně patřit nebude...20%.

Na to, že sci-fi žánru vůbec neholduji, mě tohle překvapivě bavilo a udrželo po celou dobu mou pozornost, přestože tak pomalu vlekoucí se film jsem už dlouho neviděl... Ale mělo to prostě svým zvláštním způsobem něco do sebe - mělo to svou ledově chladnou a "vyprázdněnou", odtažitou atmosféru (stejně jako prostředí a vizuál, v nichž se to odehrávalo) a mělo to hodně hodně vydařenou hudbu...podruhé bych to nezkouknul, ale podařený výlet do tohoto žánru...50%.

Další z vynikajících britských exploitationů poslední doby, který více než na explicitní násilí, gore-jatka a další zvrhlosti (díky čemuž může být přístupnější daleko širší obci diváků) sází na poctivě budované, poměrně zdařile realistické prožívání hlavní hrdinky - atmosféru jejího strachu, beznaděje a zoufalého boje o záchranu sebe sama tváří tvář cílenému psychickému znásilňování její identity. Celkem zvrhle komorní a strhující drama, s překvapivě kouzelně nechutnými momenty a náznaky (před. taťkova onanie, ale i další), o cca 6 osobách v jednom domě, v němž si extrémně (a úchylně) milující matka a extrémně (a úchylně) autoritativní otec rodiny budují láskyplnou rodinnou atmosféru a rodinné štěstí podle vlastních představ a hodnot... Za zmínku ještě stojí vesměs povedené herecké výkony, zvláště oslizle a zvráceně charismatického taťky, ale i hlavní hrdinky, která se odmítá poddat osudu, který jí připravili... Kolem a kolem vzato lepších 80%.