gicous

Filmová óda na dobu, kdy kovbojové mizeli z divokého západu. Nejlepší western a jeden z mých nejoblibenější filmů vůbec. Film, kde jsou všichni tři hlavní herci tak drsní a charizmatičtí a Claudia Cardinálová tak krásná až přechází zrak. A samozřejmě nesmím zapomenout na hudbu Ennia Morriconeho, která charakterizuje každého ze čtyř hlavních představitelů jinou melodií a je neodmyslitelně spjata s tímto filmem. Filmový zážitek, který s přibývajícími léty neztratil nic ze své krásy.

Film, který je tady proto, aby nikdo z nás nezapomněl, jaké hrůzy se odehrály během 2. světové války. Je osobní výpovědí Stevena Spielberga o minulosti, která je černou skvrnou v historii lidstva. Režisér zvolil černobílý formát a natočil film tak šokující a nemilosrdný ve vyobrazení násilí, že zůstává rozum stát. A je to právě tento černobilý formát, který v jedné z nejemocionalnějších sekvencí filmu, kdy kamera sleduje malé děvčatku v červeném kabátku, umocňuje přožitek z filmu Je to film, který se vám zadře pod kůží a nepustí. Přinutí vás přemýšlet o základních hodnotách, na kterých tahle civilizace spočívá. Přinutí vás přemýšlet, kde se ty hodnoty poděly a jak bylo možné, že se tak inteligentní a schopný národ snížil k něčemu takovému. Je to film, který si zaslouží být ve zlatém fondu světové kinematografii, a bezpochyby je nejlepším filmem Stevena Spielberga.

Podle mne nejlepší zombie film všech dob. Tenhle film je v rámci žánru dokonalý, od začátku až do konce. Všechno začíná stylově provedenými úvodními titulky a pokračuje v ďábelském tempu až do konce. Dokonalé masky, efekty, skvělé akční sekvence a nabušené tempo činí z tohoto filmu výbornou podivanou, na kterou se můžu dívat znova a znova.

Na začátku musím říct, že miluju všechny tři díly téhle prstenové trilogie a považuju je za stěžejní díla světové kinematografie. Prostřední díl ale zůstává můj nejmilejší. Co se mi na něm líbí nejvíc? Jednoznačně rozvětvení do tří dějových linií, díky nimž mi film nedává vydechnout, ale zároveň si udržuje neustále kontakt se všemi hlavními postavami. Vrcholem je bitva o Helmův Žleb, která je mistrně natočena a třeba ve srovnání s konečnou bitvou v Návratu krále je více osobnější. Jackson se více soustředí na herce, a digitální efekty používá spíše pro dokreslení celkové atmosféry. Zatímco v Návratu krále to je přesně naopak. Pravdou je, že všechny tři díly jsou v podstatě dokonalé a záleží pouze na subjektivních pocitech každého, který díl si zvolí jako nejobliběnější. U mně to vyhrál díl druhý.

Nejlepší valečný film a zároveň jeden z nejlepších filmů Stevena Spielberga. Tolik cenněná úvodní sekvence v Normandii je vskutku uchvatná, ale nesmíme zapomenout ani na finalní bitvu, která je minimalně stejně vynikajicí. Film vyniká především vybornou kamerou a zvukem. Celý film je laděný do šedé a hnědé, a nadto je snímany ruční kamerou, která je hrdinům neustále v patách. Dává tak divakovi velmi autentický pocit válečné vřavy. Největší devizou filmu jsou akční scény, které jsou snímany většinou z pozic střelců, a proto mají takový emocionální dopad na diváka. Spolu s Tenkou červenou linií je Ryan nejautentičtější válečný film, který jsem kdy viděl. Je to film, který vás přiková do sedadla a po jeho skončení ve vás zanechá velmi silné pocity a emoce. Úplný konec je zbytečně sentimentální a patetický, ale díky předešlým skoro třem hodinách velmi intenzivní podivané mu to odpustíte.

Prolínání časových rovin, vynikající herci, přesně padnoucí hudba a především uderné a vtipné dialogy. To jsou hlavní devizy filmu, který zůstává doposud nejlepším filmem Quentina Tarantina, a já osobně ho řadím mezi mých TOP5 nejoblibenějších filmů.

Guláš. To je první slovo, které mě napadá, potom co jsem viděl Hancocka. Film začíná jako komedie, změní se na něco comicksového střihnutého buddy movie, dále pokračujeme v love story a všechno končí v brutálním finále, kde z hlavního hrdiny stříká krev a sekají se ruce. Je to neuvěřitelné, co tvůrci narvali do 90 minut filmu. To se skutečně jen tak nevidí. Peter Berg má talent a podle mně ohromný potenciál do budoucna. To ukazuje v pár scénách filmu ke konci, kdy jsem citíl, že kdyby byl film pojatý v takhle vážném tónu, tak by bylo všechno OK. Berg potřebuje dobrý námět, a potom se od něj můžeme dočkat něčeho velkého. Prozatím se bohužel musíme smířit s Hancockem, který je vzhledem k trojlístku - Smith, Theronová, Berg - velkým zklamáním.

Nelítostný souboj je především soubojem dvojice postav ztvárněné de Nirem a Pacinem. Tenhle souboj je středobodem celého fimu a na něj jsou nabaleny osudy všech zúčastněných. Žádna z postav nepříjde zkrátka, každá z nich je dotažená do posledního detailu, protože je pro příběh rovnocenně důležitá. Michael Mann nám serviruje naprosto autentický příběh nejen po formální, ale také po technické stránce. Akce je nasnímaná z takovou dávkou opravdovosti, že to bere dech. Nejvíce si ji užijeme v pouliční bitvě, kdy hlavní prim hraje zvuk a kamera. Nelítostný souboj je přehlidkou skvěle zvládnutého příběhu, výborných herců v čele s ústřední dvojicí a také uchvatné technické práce tvůrcu.

Po dějinách násilí jsem se na další Cronenbergův film těšil a musím říct, že jsem mírně zklamaný. Za prvé mě zklamala absence jakékoliv akce. Všehovšudy jsem se dočkal pouze jednoho souboje. A za druhé jsou postavy, zvláště Anny a Nikolaje, napsány velmi chladně. Nevzbudili ve mně žádné emoce či city. Jedná se o další minimalistickou studii uzavřené komunity lidí. V dějinách to byla rodina, tentokrát je to uzká komunita ruské mafie. To málo, co se o jejích zvycích dozvíme je nesmírně zajimavé a působivé. Já osobně bych uvítal větší stopáž a tím pádem větší studii celé té hierarchie vztahů a zvyků. Nicméně chápu, že tvůrci si vybrali komornější přístup a toto rozšíření by filmu uškodilo. Z herců je nejvýraznější Viggo Mortensen, který se jistě na roli musel dlouho připravovat a je to na něm vidět. Osvojil si ruštinu, způsob řeči, mimiku, gesta. Ostatní jsou víceméně křoví. Cronenberg znovu dokázal, že změna směrem k civilnějším tématům mu prospívá, nicméně Východní přísliby se Dějinám násili nevyrovnají. Nejvíce patrné je to z mého pohledu na síle pocitů a emocí, ktéré oba filmy vyvolávají.

Forrest Gump je americký sen přetvořený na plátno. Ukazuje nám, že každý člověk může žít svůj život tak jak si přeje a chce. Film je neuvěřitelně pozitivní a povznášející, pokaždé když se na něj dívám tak mám hřejivý pocit, že ten náš svět zas není až tak špatný. Film zachycuje stěžejní americké historické události 20. století a svým způsobem pomáhají posouvat děj kupředu. Zemeckis také dokazuje, že je především trikový hračička. Forrest se tak setkává s americkými prezidenty, hraje ping-pong a americký fotbal před vyprodanými hledišti. Film stojí na hereckém výkonu Toma Hankse, který dokazuje, že je herec chameleon a dokaže zahrát opravdu cokoliv. Všechny hlavní atributy filmu - herci, režie a scénář jsou v naprosté symbioze a především proto vznikl zcela vyjimečný film, který nám zůstane v mysli napořád.