KafuR

Jeden by neřekl, že zrovna u filmu, kde z hlavních hrdinů jdou často vidět jen oči, a to veskrze jen skrze sklíčko v lepším případě nepocákaným vodnatou sprchou z pneumatik o desetinu rychlejšího jezdce, se budu na své multifunkční židli otáčet jak na Matějské pouti a přitom dělat nohama díry do nově vytepovaného koberce ve snaze najít pedály od těch krásně barevných mašinek před obličejem. O svých sympatiích jsem byl sice přesvědčen už od začátku (já rád bručouny), to ale nemění nic na tom, že sledovat to jejich vžuuum bylo mnohem zábavnější, než bych očekával od filmu, který láká na dva frajírky soutěžící o to, komu se později porouchá ten jeho miláček.

Je pravda, že tehdy jsem měl za sebou opravdu perný den, což možná zapříčinilo to, že jsem u toho vydržel sedět až do konce, a to dokonce s minimem blbých připomínek. Podobné žánrové výtvory mě totiž obvykle odpuzují jak komára biolit. Rozhodně si nemyslím, že by se jednalo o bůhvíjaký skvost, protože v takovýchto snímcích se obvykle soutěží jen o to, kdo dřív koho dostane do postele, ale to, že jsem to zvládl až do konce, nemůžu přičítat pouze lenosti vstát z gauče a výborným brambůrkám na stole.

Pustit si tento Leoneho film s tím, že jsem dneska nestihl Večerníček a musím si ho nějak nahradit, zavání tak akorát tím, že si buď Večerníček už nikdy nepustíte a chudák televize ho bude muset stáhnout i z dvojky, anebo se příště postaráte o to, abyste Večerníček už nikdy nepropásli, protože na podobné nahrazovací móresy vás přejde chuť. Protože jenom do té chvíle než po kapající vodě, bzučící mouše a hučícím vlaku dostane konečně jednu ze svých malých rolí dabér, dostanete žízeň, stihnete si pro pití dojít a ještě ke všemu se vám také začne chtít lulat. Naštěstí Morricone pod taktovkou nespí, Leone mu zdatně sekunduje, takže ve výsledném dojmu na konci dostanete pocit, že kolt vám plandá u pasu s potřebou neustále nastražovat uši, jestli někde v dáli neuslyšíte Harmoniku, abyste se ho mohli zeptat, jestli je McBainová stále volná.

Na minulé návštěvy Země nezemě této tady už značně okleštěné skupiny se dalo dívat aspoň kvůli velice epickým bitvám, ve kterých proti sobě stál takový zvěřinec, že by i Noe s celou svou Archou zbledl závistí, ale tady? Tady se místo epického finále dočkáme doplutí na Bububuostrov s velice bububumlhou, která vzbuzuje strach jenom tím, že dává tušit, že nic lepšího vás ve filmu už nečeká. Mimochodem tyto děti přes válku ubytovávat musí být také sranda. Jednou vám rozbijí okna a na dvacet let se schovají do skříně, jindy zas zvládnou vytopit byt obrazem na stěně, no vážně, s nimi se jeden nenudí, že? Myslím, že Eustac by mohl vyprávět. A nejlepší momenty tohoto filmu? Ne, konec je na druhém místě, jednoznačně vedou Eustacovy zápisky do deníčku.

Určitě to také znáte. Jenom se na chvilku vyhrabete ze skříně, kde jste úspěšně zkazili dlouhou etapu kralování dědy Mráze, užuž se na jeho místo nahrabe nový náčelník, tentokrát s neotřelým názvem Miraz, kvůli němuž museli dokonce o pár stanic protáhnout londýnskou podzemku, jelikož nám naši čtyři králové náležitě zpychli a odmítli se do své země nezemě protahovat skrze zimníky a padající ramínka ve skříni. Jenom by mě zajímalo, co by na to řekl Harry Potter, který se stále musí z Londýna do Bradavic kodrcat vlakem. Jinak dál nevím, co napsat, jelikož mého oblíbence probodl přítel nepřátelským šípem, což mě natolik zmátlo, že jsem pak viděl dokonce bojovat stromy a vodu v řece. A to úplně střízlivý!

Ještě že ty Amíky máme. Opravdu! Kde jinde by se jinak dali najít dva tak univerzálně cvičení zabijáci, jež jsou schopni se v klidu domlouvat během střílení a rachocení motorů, zvládnou přejít půlku pouště s půlkou auta na hlavě a hlavně jen tak mimochodem OPĚT zachránit celý svět před katastrofou, která by se dotkla nejenom jejich matičky země za velkou kalouží. Jak empatické! A to, že nakonec přece jen našli tu starou kocábku s porouchanou navigací, jim určitě každý přál, obzvlášť, když po vzoru Iráku a Afghanistánu dokázali nastolit mír v další demokratické zemi.

Jelikož dinosauři patřili k mému dětství stejně tak jako slabikář anebo chození spat v devět hodin, tak o objektivním komentáři si můžete nechat jenom zdát. Tento biják jsem měl tehdy zařazený v sekci "Filmásek" hned vedle večerníčku anebo Mrazíka, takže děj jsem znal lépe než pan scénarista a o budoucím povolání jsem byl skálopevně přesvědčen až do té doby, než jsem se prvně svezl trajektem. No každopádně i dnes, kdy mám nad některými věcmi ve scénáři chuť zařvat jak hladový Tyranosaurus Rex, patří tento film mezi dílka, která si určitě nenechám ujít, i když paleontolog ze mě už určitě nebude.

Dlouho jsem si myslel, že Poirotovu srdci by na Mohsově stupnici musel být vyčleněn 11. stupeň hned po diamantu a najednou.. helemese! Ono stačí, aby se mu do cesty připletla zchudlá emigrantka šveholící po matce rusky a najednou máme z obvykle těžkého morálního dilematu mezi dobrem a zlem zdánlivě jednoduchý problém, jehož jediným výsledkem je málem opravdu střelený Hastings s boulí na hlavě.

Mám trochu obavy, aby se u chudáka Sama Gerarda teď někdy vůbec zastavil telefon, protože si dovedu úplně přesně představit, jak žádoucím zbožím musí být tenhle šerif pro všechny zabijáky, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o svojí nevině, obzvlášť po tom, z čeho všeho dokázal vysekat Kimbla a tady i Robertse. No úplný zázrak! Sice tentokrát to měl s trochu tvrdším dopadem, přičemž nepochybuju, že po tomhle do letadla sedne už jenom poté, co nejdřív pečlivě prohledá WC a osobně pohlídá všechny Číňany putující se během letu vylulat..

Nenáročný a splachovací biják, ve kterém není nouze o sexistické narážky, díry ve scénáři a výbuchy, které by si v ničem nezadaly ani s průměrným dílem Kobry 11, plus jako bonus hlavní herecké duo, které svými přátelskými rozhovory nutně musí evokovat fakt, že příliš časté přesčasy v šichtě jsou v přímém rozporu s uchováním vlastní duševní pohody, obzvlášť, když se vám furt někdo snaží ustřelit zadek anebo vám stěhuje šlapky do bytu za vašimi zády.