KafuR

Zvířátka já rád, sport taky, takže v tomto ohledu jsem k tomuto výtvoru přistupoval krásně bez negativních předsudků, které by mohly narušit sportovního ducha již od počátku přítomného v tomto mírně nestabilním stadionu. Některé disciplíny byly tak rychlé, že jsem je málem prošvihl cestou do kuchyně pro něco dobrého, jiné disciplíny byly trochu fekální, takže mě chuť na něco dobrého zase rychle přešla, ale celkově vzato, je to poměrně nenásilná možnost naučit se něco nového o atletech, které evoluce nechala někde tak na půli cesty, ovšem také se obávám, že systematický biolog by občas zaplakal anebo se přidal k disciplíně hodu na cíl ovladačem od televize.

Věčně odhalený svalovec z chladného severu klátící nepřátele a ženštiny svým jedním anebo druhým mečem, - skoro by to vypadalo, že o zábavu bude postaráno.. Jeenomže film má skoro dvě hoďky, takže pokud si scénaristi opravdu vystačili jenom s tímto nápadem, není pak divu, že po zhlédnutí vám v mysli zůstane pouze otázka, jestli tu bakanou gothičku na konci omylem nepropíchl trochu jinak než mu radily hormony.

Řekl bych, že rozdělení společnosti na vidláky, snoby, sebevrahy, úředníky a hadráky a s tím související mír a blahobyt je na mě příliš geniální řešení, jelikož jsem jeho podstatu jaksi nepochopil, ale když jsem pak viděl, jak ti všichni začnou vyvádět, když má někdo náhodou předpoklady strkat nos do více škatulí, začal jsem dokonce uvažovat, jestli toto řešení nebylo příliš geniální i pro samotnou authorku. Jako autobiografická studie z budoucnosti to tedy moc použitelné není, ale pokud chcete pouze shlédnout nějakou lávstory z rádoby drsňáckého prostředí a mozkové závity šetřit na večerního Hercula Poirota, jedno zhlédnutí vám pravděpodobně nic neudělá.

Nojono, každý by chtěl do armády, aby mohl v zemích za opicemi hrdinně vztyčovat vlajku s nápisem AMERICAN DREAM, takže odvodové komise si můžou dovolit dělat drahoty a pouštět do svých řad pouze chlápky odpovídající tomuto ideálu a chudák Steve by ostrouhal mrkvičku, kdyby.. Kdyby nebylo Marvelu, který má injekcí s nápisem "avengers" na rozdávání, a proto může jednu postrádat i pro potřeby podvyživených nedorostlých týpků se sklony k sebeobětování. Jen škoda, že chodníček má vydlážděn takovou vrstvou patosu a klišé, že ve výsledném dojmu se vůbec nedivím, že to nakonec zabalil a dal se k ledu do doby, než mu někdo vymyslí příběh, který nebude zkoušet divákovu úroveň psychické odolnosti.

Ze začátku to celé vypadalo tak zajímavě, že jsem vážně uvažoval o tom, že si podobné digitálky také pořídím, jenom s tím rozdílem, že by odpočítávaly čas tak maximálně do výměny baterky. Bohužel časové zóny tomuto filmu nesvědčí, takže po příjezdu do boháčova se ze zajímavého příběhu stane otravná přehlídka nudných žvanilů, kterým jsem měl sto chutí zatočit s hodinkami tak, že by nestačili ani pozorovat přibývající nuly na ciferníku. Ale Amandu je třeba pochválit! Postřelit ostříleného poldu z padesáti metrů při svém prvním pokusu o výstřel je přece výkon hodný obdivu! Skoro jako ta její fyzička, protože pokud něco ten zbytek filmu stálo za to, tak pohledy na Amandu metající ulicemi rychlostí dělníka s posledními pěti sekundami v jehlových podpatcích.

Myslím si, že po půl tuctu novodobých filmíků o suprhrdinech jsem zvyklý už na ledajaké hovadiny a různé podoby absence scénáristovy fantazie, ale to jsem ještě netušil, že na mě z hlubin času vybafne další skvost, tentokráte na téma laborant vs. tříkolkáři. Rok vzniku jsem rozhodně bral v úvahu, ono zrychlovat záběry šlo už i v devadesátých, ale ostatní věci už mi jaksi hlava pobírat odmítla, a to hlavně: město, které si nedokáže poradit s bandou zfetovaných pošuků na motorkách, nezachrání jeden Blesk, ale pouze apokalypsa biblických rozměrů, která toto doupě neschopnosti definitivně vymaže z mapy.

K této marvelácké variaci na americký patriotismus nijak obzvláštní vztah nemám, a tak jsem i tento film bral spíš jako večerníček po náročném dni, doufaje v to, že ten jeho barevňoučký kostýmek se bude na obrazovce objevovat jenom za hustou clonou výbuchů a kouře. S hlavním hrdinou a jeho bandou jsem ale nakonec měl mnohem menší problém, než agitka slibovala. Příběh sice popírá jakoukoli marveláckou snahu o inovace, ale styl a forma je natolik přesvědčivá, že na konci mi ani moc nevadilo, že jsem strávil více než dvě hodiny hleděním na americkou vlajku elasticky nataženou přes bujné křivky jakéhosi šampónka.

Tak co k němu říct? Bezmezné uctívání dvoječky mě jaksi minulo, takže vytýkat Baleovi, že tady povstal špatně, rozhodně nehodlám. Jeho čagan a absence kolenních chrupavek mě sice na chvíli přinutila pochybovat, jestli mu náhodou nebude starý oblek velký, ale nakonec se ukázalo, že stačí srovnat obratle, pár kliků a naráz mu to skáče znovu jak zamlada. Finální návrat se mu podařil velkolepě, takže kdyby omylem nepřibral tu čičinu s podpatkama a radši ji přejel svou suprmotorkou, byla by to absolutní spokojenost!

To, že se celý film (mimo ty šašky v Kapitolu) oblékl to tmavšího hávu, není rozhodně na škodu, ale jinak že by to štáb s novotama přeháněl, se také říct nedá. Z kůl sedmnáctky se stala faktkůl osmnáctka, která svoji filozofii ohledně střídání chlapů podle jejich relativní blízkosti tady převádí dokonale do reality, a to až tak, že se jeden nestačí divit, co všechno dokáže zamaskovat za akutní hormonální nestabilitu. Aréna tentokráte celkem nudná, trpí nedostatkem prostoru (ve filmu) a nadbytkem spojenců, a celé to nezachraňuje ani přemíra snahy shlukovat se na místech, kde vás může zabít ta nejnepravděpodobnější věc, ať už to je ta fujfuj mlha anebo nadržené opice.

Inu to je tak. Vlastní planetu vám zničí při porodu, místo kolébky vás vloží do skleněné skořápky a nakonec vás vystřelí do vesmíru s tím, že Země snad uživí jeden hladový krk navíc. No a pak nemá mít jeden problém o své identitě, když vaši pozemští rodiče vám jsou schopni říct jen to, že ta vaše kocábka jim jednou v noci vletěla do kukuřice. Skoro se i divím, že z něj vyrostl takový sympaťák, i když za to určitě může ta raná kryptonská výchova. Z globálního pohledu SteelMan potenciál určitě má, jenomže přes ty digitální omalovánky, které sice lahodí oku, je velice těžké vyždímat nějaké emoce pro postavy, jejichž smrt je pravděpodobná asi tak jako vidina sympatické herečky v hlavní roli.