KafuR

Dnes již klasická ukázka toho, že šikovný rejža dokáže vytvořit kvalitní horůrek i s maketou, která občas vypadá jako šlohnutá z kolotoče, protože ke správnému napětí není přece důležité co tam je, ale co by tam být mohlo. K tomu přesvědčivé herecké výkony v hlavních rolích, úderná Williamsova hudba a jedno z přelomových děl je na světě. I když zástupy pobíjených žraloků v důsledku tohoto bijáku by asi moc nesouhlasily.

Američtí meteorologové měli prý po uvedení tohoto filmu v kinech hodně práce s přesvědčováním a odháněním zástupu novodobých lovců bouří, kteří jako kompletní studijní materiál shltali tento filmík, doma ve stodole oprášili starého cadillaca, vyměnili baterky ve foťáku a jali se po místních okrskách pronásledovat ta strašně zábavná tornáda a pak se naráz nestačili divit, když zjistili, že přivazovat se k vodovodním trubkám s tornádem za zadkem je kapku neefektivní. Tornáda jsou v Americe zkrátka populární a i když měla tato novinka s podtitulem "Národ sobě" již zmíněné vedlejší účinky, u Amíků celkem zabodoval, stejně tak jako u nás za oceánem. Také nutno říct, že celkem oprávněně, skvělé efekty, herci, kteří nejsou na zabití po první dialogu a k tomu výtečná Marečkova hudba, to vše není zrovna kombinace typická pro daný žánr.

Nejdříve se celý seroš tak trochu hledal, epizody měly nezdravé výkyvy a některé scény dokonce suveréně posouvaly hranici trapnosti o nějaký ten Nový krůček dál, ale jak čas běžel, jednotlivé epizody začaly nabírat vzestupnou tendenci, druhá série už byla dokonce koukatelná i bez náhlého kolísání tlaku, takže na konci nezbývá než smutně konstatovat, že je škoda, že po tomto projektu zůstaly pouze dvě série. P.S. Mé nejoblíbenější díly: Pravidla rodinného provozzu, Lexa a porno, Zlatá rybka, Simonina volba, Obraz paní Rybkové.

Každý si asi ten svůj nadějný rok představuje trochu jinak, ale že by většina toužila běhat někde po všech čertech a hledat nějaké létající smrady, či snad dokonce jenom poslouchat, jestli mi na tu moji snůšku výkřiků, heků a vzdechů, které vydávám za vábení, ráčí odpovědět tím svým symfonickým pokusem, to určitě pochybuju. Proto možná s postupem času u filmu trochu překvapí, že film je opravdu tak trochu o něčem jiném a že ti ptáci jsou tam vlastně jenom proto, aby si většina lidí dokázala velice barvitě představit koníček, který vám sice smysl života dává, ale své okolí jím naopak přivádíte k šílenství. Čtvrtá hvězdička je víceméně jenom za ten konec, jinak se jedná sice o příjemný, ale vcelku průměrný film s pár povedenými fóry a sympatickým hereckým obsazením.

Tak počtvrté nám John McClane spadl do pasti, která bude smrtonosná pro všechny okolo, a kupodivu mu ani nedělalo problém posnídat zas trochu ironie a sarkasmu a po hlavě se vrhnout po teroristech, o jejichž zbraních ví, jako chlap ze staré školy, houby, a proto si k sobě pozval také ajťáka, který tak snad poprvé v životě viděl slunce a který mu dokonce občas i zdatně sekunduje. Zkrátka, čtverka se i přes časový odstup vydařila, nějaké ty akce jsou sice hoodně přemrštěné, ale toto bych zas také mohl vyčítat každému dílu z této tvrďácké série.

Tak náš starý známý kámoš Lecter se hlásí o slovo potřetí, aby nám ukázal, jak mu chutná ve Florencii a co ví o místních malůvkách a rodových historiích místních komisařů. Na jeho apetít nám ale nezapomněla jak stará Clarice v novém provedení, tak ani jeden starý pervzerzák, který doktorovi nemůže zapomenout to, že pohrdl jeho zadnicí, takže doktor se teď dokonce bude muset bát o tu svoji! Proto je velká škoda, že tady nefunguje jakékoliv napětí, scénky jsou na sebe nalepené jako nějakým lepidlem z výprodeje a konec mimo pasáž z letadla nenabízí nic, kvůli čemuž by to bylo třeba vidět víckrát.

Tak Frantíci zaexperimentovali a s humorem jim do této doby nevlastním vytvořili nekonfliktní (tzn. líbivý a pro všechny vrstvy přijatelný) biják o černobílém životě na Seině a o tom, jak to dopadne, když si jeden chce nenajít práci u chlápka, který má o dvě kolečka víc. Dívalo se na to hezky, spát se o toho moc nechtělo, ale že by ve Frantíkově vznikl jeden z nejlepších filmů poslední doby, jsem musel zjistit až na místní databázi, protože na to bych sám nepřišel ani vylučovací metodou.

Nízkonákladová splachovací telepohádka, která sází na přírodě blízké a dřevorubci nezvelebené exteriéry, ovšem mimo ně také nemá co nabídnout, jelikož scénář je slaboduchý i na desetiminutový večerníček a herecký výkvět předvádí s vypětím všech sil minimalistické výkony na maximálním prostoru. Ale pro ty, co rádi u telky usínají a bojí se, že o něco přijdou, vřele doporučuji!

Kdo by neznal ruské mrazy a chlápka, který je podle nich za tu kosu odpovědný? Je to naivní jak Napoleon před zimní Moskvou, nejvěrnější herecké výkony mají na svědomí bojové pařezy u ježibaby, ale stejně, tak zábavné výtvory nejdou z Kremlu od té doby, co vypršela snaha odpovídat na hovadiny ze západu hovadinami vlastní produkce.

Ale ale, to jsou zdejší mentálové opravdu tak samolibí, že jakmile nějaká pohádka vybočí ze všemi schvalovaného klišoidního zpracování plného teplého sluníčka, zářivých disco kulis a velice povedených ftípků, u kterých se může prskat cukroví po stole, tak okamžitě pohádka stojí za starou bačkoru! A ta fujfuj poezie! Kdo to kdy viděl, aby se při pohádce muselo dávat pozor na správné metrum a jestli nám náhodou někam necpou daktyl místo trocheje, že? No tak vy chytráci příště sledujte něco žužu od Trošky, ať tady furt nemusím číst, jak jsou herci jako prkna a že jste čekali infantilní pohádku pro malé smrady!