KafuR

Zpočátku uvedení do další z mnoha bitev ve vzdálené galaxii, postupem času je ale ve filmu stále víc patrné vnitřní pnutí, kterému je nucen Anakin čelit. A jeho finální rozhodnutí příběh překlápí do úplně jiného filmu, do tíživého dramatu, které jednou provždy změní rovnováhu v galaxii. Poslední půlhodina je natolik odlišná a natolik působivá podívaná, že má člověk tendenci ihned sáhnout po Nové naději.

O mnohem méně infantilnější než jednička, Anakin se už také začíná vybarvovat a celá ta zápletka také rozhodně potenciál má. Romance povedená a soundtrack taktéž, takže by to chtělo jenom ještě trochu víc přitemnit.

3,5*. Chybí tu Darth Vader. Nebo aspoň kdokoli, kdo by ten film byl schopen utáhnout. Infantilnosti je tu občas až moc a tendence být vtipný za každou cenu se také ne ve všech případech vyplácí. Film obsahuje strhující scény typů závodů a finální bitvy, celé to je však spojenou vatou, která ne vždy dokáže pobavit.

Mít takového synáčka by asi bylo o nervy aneb výkon Tomáše Holého vyzvdihuje tuto letní komedii nad úroveň jí podobných filmů. A to přesto, že ostatní herecké výkony jsou také skvělé. Film, který si vystačí s minimem herců, a kterému kromě zmíněného protagonisty sluší atraktivní skalnaté kulisy. A scénář stavící na trampotách jedné rodiny na dovči drží mimo hereckých výkonů i Marie Poledňáková, která ve své době podobné filmy prostě točit uměla.

Jednou to příjit muselo a Thanos přišel. Bez nějakého vysvětlování, bez příkras, za to s padáním hlav hned od začátku. Parádní úvod, který se s ničím a nikým nemazlí a uvádí do chaosu, který potrvá praktický celý film. Vzhledem k množství postav je děj dost zasekaný a rozkouskovaný, tu dialogy, tu seznamováním a jednotlivé epizodky jsou nevyrovnané v závislosti na postavách. Závěr nezávěr účel ale splnil, na druhou část navnadil a všechny ty neporazitelné superhrdiny dostal tam, kde jsme je ještě neviděli.

Celkově vzato, nepříliš optimistický pohled do blízké budoucnosti, kdy lidem nebude stačit již být pouze nepřetržitě připojený na síť, ale budou chtít být této sítě i součástí. Přepálené délkou a ke konci klasicky spielbergovsky patetické, přesto natočeno natolik chytlavě, že to chytne i lidi s jiným vkusem. Minimálně alespoň v nějakých momentech. Neokoukané herecké tváře a tak trochu patrný přesah do současné doby, kdy všechno pomalu směřuje k nějakému podobnému virtuálnímu pozlátku.

Vánice za okny, vlak ztracený v závěji a jeden mrtvý člověk uvnitř něj. Případ, ktery se postupně vymyká žánrovým šablonám a na jehož konci bude jeden zlomený detektiv. Odosobněná a ponurá verze Poirota, který je nucen pochybovat o všem, co považoval za samozřejmé a všem, co řídilo jeho dosavadní život. Úderná a mrazivá hudba a vynikající adaptace předlohy, která umí mrazit jak atmosférou, tak morálním dilematem, kterému je nucen divák přihlížet. A máloco se dokáže člověku tak vrýt do paměti jako poslední pohled Poirotovi do tváře. A pak už nic, jenom titulky.

Poirot tak trochu po hollywoodsku. Jak předchozí filmová verze tohoto případu (2010) stavěla na mrazivé atmosféře, napětí a zlomeném detektivovi, tak zde se nám servíruje Poirot, který vše vyšetřuje s nadhledem, nebojí se utrousit ironickou poznámku a dokonce se nebojí honit (?!) podezřelého. Jedná se tedy o dost svébytnou adaptaci, která nepoužívá pozlátek předchozích filmů, přesto by si ale tak závažný případ zasloužil trochu vážnější tón, včetně konce.

Aneb Marvel meets Africa. Chválit je možno ledaco - exotické exteriéry, které filmu dodávají punc originality a marveláckým filmům tak zase dále rozšiřují obzory, stylové a kulisám odpovídající hudební motivy nebo neokoukané herecké tváře, které ale zároveň nebudí dojem, že se u filmu ocitly pouze díky barvě pleti. A k tomu navíc záporák, jehož pohnutky je možno pochopit, protože to není nikdo jiný než (ne)obyčejný člověk a ne nějaká obluda z vesmíru. Proto škoda kolísavého tempa, nenápaditého finále a scénáře, který na některých místech mohl z filmu vytlačit mnohem víc emocí.

Takové útrpné dvouhodinové čekání na Godota. Člověk si ze začátku říká, že karty jsou rozdány poměrně dobře a že by se tak mohly mezi sebou zajímavě promíchat, ale nakonec se z toho nic nestane a zápletka je prakticky nulová, protože celý film popisuje pouze období jednoho (sice ne obyčejného) vztahu a jednu jeho vážnou krizi. Nejspíš nic, co by neznala většina lidí, přestože role bývají v realitě v tomto častěji spíš obrácené. A filmy s jediným poselstvím, a to tím, že láska všechno přemůže, patří spíš do kategorie fantasy, stejně jako ten slaďoučký konec.