Vonter

Terence má pořád charisma na rozdávání, a i když je osmdesátka samozřejmě už znát, bože, pokud tu v osmdesáti budu, chtěl bych mít elán a fyzičku jako on. Film je bohužel hodně špatně natočený i sestříhaný a i herecké výkony velice kolísají. Někdy dokonce nemile skřípou. Až uvidíte tetičku Lucie, dáte mi za pravdu. A přitom to mohla být taková pecka! Škoda, fakt škoda. A teď trocha matematiky: jedna hvězda + Terence Hill = dvě hvězdy.

Yanez balí modely, Sambiliong dostává děla od stokilové divoženky, Mariana hraje na kapesní varhany, Brooke si hraje na Trumpa a Sandokan vstává každé ráno o dvě hodiny dříve, aby si stihnul udělat makeup, čímž se stává prvním malajským metrosexuálem. Prostě všední život na Mopracemu.

Když pominu lacinost celého filmu, která vůbec k tak slavné sérii jako je Rambo nepatří, mě nejvíc mrzí fakt, že už tady není Rambo vyobrazen jako bojující hrdina, ale jako bojující magor a šílenec, vraždící jako nějaký vyšinutý masový vrah. Spíše než akční film to často připomíná céčkový gore horor. Tahle postava nemá s původním Rambem takřka nic společného. Už u čtyřky se mi nelíbila zbytečná brutalita, ale tady je to dovedené ad absurdum. Obrovské zklamání.

Hodně nešťastně a chabě zpracovaný film, který by si možná v rukách jiného režiséra vedl podstatně lépe. Takto převažují pocity typu co tím chtěl básník říct, to myslíte vážně nebo to je ale hovadina. Přesto si myslím, že si Waterloo tak otřesné hodnocení nezaslouží a Jirka Krampolů, ačkoliv hrál spíše divadelně nežli filmově a občas máte pocit, že sledujete scénku se Slávkem Šimkem v divadle Semafor, přesto všechno mě Jirka bavil a vytvořil řekněme velice specifickou a poněkud bizarní atmosféru, která mě u filmu udržela až do konce.

Ale ale, ono to začíná fungovat. Pomaličku, polehoučku mi John Kwick začal zalézat pod kůži a v půlce filmu už mi roztáhl pyskoret ve spokojený škleb. Ozubená kola do sebe pozvolna zapadají, pryč je nuda, stupidita a otřesní záporáci z jedničky, tady je všechno promazáno mnohem lépe a mašina zvaná BabaJaga nabírá vysoké otáčky!

V rámci žánru je Nový Karate Kidanec velice příjemně koukatelný film, v čele se sympatickou skvadrou kladných hrdinů. Karate je tu zaplaťpánbůh jen jako nutný doplněk, jelikož bojové výkony Hilary jsou mírně řečeno úsměvné, ale herecky je film zvládnutý velice slušně a jde především o duchhovno nežli rvačku. Až na pár trapnějších pasáží a řekněme hodně rozporuplný závěr, pohodových oldschoolových 103 minut. 3 a 1/2*.

Postalu 2 jsem se něco nahrál a tak jsem se docela těšil na film. Lidi tady píšou, že nechápou negativní hodnocení, a že se odpad dává automaticky v souvislosti s Uwe Bollem. Já si taky nemyslím, že by tento film byl odpad. Odpad je slabé slovo. Já si myslím, že je to jeden z nejhorších, nejnudnějších, nejstupidnějších a nejafektovanějších filmů, co jsem kdy viděl. Tady je špatně naprosto všechno a je mi úplně jedno, že má tuhle slátaninu na svědomí Uwe, i kdyby to natočil svatej Dyndyndon, je to odpad odpadů. Tfuj.

Repetice Muže v divočině v módním oděvu současné doby a náležitě technologicky vybavena, což vůbec není na škodu, neb výpravu, kameru a některé počítačové efekty, vytvořené na nejmodernějších strojích ATARI 800XL, nutno opravdu pochválit. I syrovost, ukoptěnost a potlačení lidskosti v souvislosti s boji o území a především bojem o vlastní přežití ve velmi drsné divočině, to všechno je tu zpracováno opravdu velice chvalitebně a v jistém směru uvěřitelně. Proč tedy při vší snaze o reálný pokus znázornění drsného boje o přežití kašlou autoři na některé přírodní zákony? Rázem se pokus o solidní nastínění života na drsném americkém západě tříští na několik dalších nechtěných panchartů. Prvním levobočkem je pohádka, neb to co tu lidé a především hlavní hrdina vydrží, co přežijí a z čeho všeho vyváznou, je spíše odbočkou k dětským poudačkám a vědecko-fantastickým filmům a jak je možno vidět v okolních recenzích, je to prvek velice rušivý. Druhým nemanželským dítětem je italský horror, neb některé scény jsou až zbytečně hnány do násilných a krvavých extrémů, jako by je točili italští režiséři horrorů ze 70 let, nebo Peter Jackson na začátku své filmové anabáze. Bez těchto nemanželských úletů bych asi neváhal nasadit plný počet hvězdného přídělu, v tomto případě však hodnotím čtyřmi jako velice zajímavý, intenzivní a lehce odporný a rozporuplný filmový zážitek.

Boj o přežití z roku 1971, kdy Bear Grylls ještě chodil po houbách a tak ho musel nahradit Richard Harris. A tady nastává první problém a klacek hozený divým medvědem přímo pod nohy. Ríša nepůsobí dvakrát sympatickým dojmem a jeho herecké etudy také nejsou nejdůvěryhodnější. Větší filmové výkony než lovec Ríša tak podává míša Ríša, který lovcovi Ríšovi hned na začátku vysvětlí situaci a podá mu pomocnou ruku, která bohužel zanechá hluboké stopy na Ríšově těle. Tedy lovcově Ríšově těle, načež se medvěd Ríša uklidní a po chvíli v klidu odlétá do náruče Manitua. Ríša, tedy lovec Ríša, a jelikož jsme se s medvědem Ríšou definitivně rozloučili, od teď bude jasné, že se jedná o lovce Ríšu, tak toho ponechá zlomyslný kapitán a jeho čeládka na pospas přírodním živlům a přízemním mrazíkům a dál vláčí k cíli svůj náklad bobřích kožek a především lodě velikosti nafukovacího bazénku, ale vybavenou příručním dělem, splachovacím záchodem a kabinou pro hosty. Radši si nebudeme klást drzé otázky typu na kolik je reálné vláčet po zamrzlých pustinách s pomocí 22ti mezků celou loď, která je notabene daleko menší, než aby uvezla příslušný počet lovců, kteří až neuvěřitelně poslušně panáčkují před ocylindreným kapitánem Nemem. Zatím Ríša, zmítán nepřízní osudu, svádí velkolepý boj s nástrahami flóry a fauny a protože je vybaven regeneračními schopnostmi mimozemšťana, sežere na co přijde a i se schromlou nohou je rychlejší než Usin Bolt, má skvělé vyhlídky na to, že znovu uvidí svého syna, na kterého celý život z vysoka kálel a že uštědří padoušskému kapitánovi pupendo.

Prazvláštní rej retrobarev si vplétá do vlasů uvědomění z šílených následků budoucí minulosti a podivuhodný sled sletů jak veselých, tak trpkých snad ovíní vaší náladů ve stav povznesení mysli a rehabilitaci duše.