pytlik...

Ok ok Vorle, přesvědčil jsi mě, opouštím svůj sen stát se miliardářem, jak vidím, není o co stát. Lepší je nemít ani vorla. Jinak film se mi tak hrozný nezdál, škoda jen přeplácanosti, kdy se tam pan režisér zkrátka snažil vrazit všechno. Nepřekonaným vrcholem Vorlovy tvorby tak pro mě zůstává Kouř. Jinak je fajn, že se David Bowie nemusí bát o následovníky, bezpohlavní androidi nevyhynuli, Mádl s tím malým Matonohovým synem se toho úspěšně ujali.

Na rozdíl od předchozích dílů spíše karikatura, přecházející v závěru až v parodii. Neboť jak jinak se dívat na tu parádní výměnu vlastností mezi Riplejovou a vetřelčí matkou, kdy Riplejová vyfasuje vetřelčí sílu, mrštnost, pohotovost, agresivitu, a vetřelčí matka na oplátku získá lidskou, teda spíš ženskou... jak to jenom slušně říct? Pan prezident by to nazval hezky česky "pasy". To už i ten dědeček ve známé pohádce o tom, jak měnil zlato až ho vyměnil za jehlu, dopadl lépe. A těch veselých momentů tam bylo víc, když už tady takhle prozrazuju... třeba ten na první pohled obrýlený intelektuál, ve skutečnosti ovšem nezastavitelné monstrum, kterému po zásahu cca padesáti výstřely přesto zbyly síly, aby hlavního padoucha odpravil zcela nekonvenčním způsobem. A to už vůbec nemluvím o závěrečném vycucnutí geneticky modifikovaného vetřelce otvorem velikosti pětikoruny. Mimochodem, na vetřelčí královně bylo kromě "pasy" zajímavého i něco jiného... Byla po panence Marii druhou příslušnicí něžného pohlaví, která počala neposkvrněně, neboť v jejím okolí se žádný vhodný vetřelčí nabíječ nenacházel.

Ve srovnání s několika málo jinými Magnuskovými filmy, které jsem měl tu smůlu zhlédnout, se jedná o nadprůměr. Pokud bych mu mohl poradit, vážná témata mu jdou o něco méně hůře než pokusy o komedie. I když pravda, je to spíš jako srovnání, co je lepší, jestli dostat přes hlavu cihlou nebo železnou tyčí. Občas si říkám, jestli můj nápad, že zhlédnu všechny české filmy, co kdy byly natočeny, je fakt dobrý.

V prvním díle jsem myslím přiléhavě rozebral vetřelce samotného, nyní se zaměřím na jeho lidské protivníky. 1. Překvapuje mě, že společnost vyslala do boje hvězdnou pěchotu místo nějakých robotizovaných zbraní, např. dronů. Rozhodně není omluvou, že v r. 1986 drony ještě nebyly vynalezeny, neboť děj se odehrává v budoucnosti a už dnes nám jich lítá nad hlavou, no jéjej! 2. Když už tedy vyslali lidské vojáky, proč jim nedali pořádné vybavení. Ten obrněný transportér, to mělo být jako co? Do terénu absolutně nepoužitelný, vždyť měl tak nízkou světlou výšku, že by mu dělaly problém i naprosto rovné německé dálnice, o naší D1 ani nemluvě, by skončil někde u mekáče před Průhonicema. Jediné štěstí, že na té základně stačila uklízečka před tou vetřelčí invazí pečlivě setřít z podlahy veškerej prach a větší drobky! 3. Mariňáci se ukázali jako lidé bez bázně, hany a taky mozku, když šli do boje proti protivníkovi překypujícím kyselinou jen lehce oděni jak někam na pláž. Buď byli masochisti, nebo chtěli ušetřit za tatéra a doufali, že jim vetřelci do kůže vyleptají nějaký vkusný obrazec. 4. Tento film mohl být natočen pouze v nekorektních osmdesátých letech, dnes při vládnoucím multikulturalismu by už to rozhodně nešlo. Dnes by musela Riplejová respektovat a dokonce i podporovat vetřelčí záliby ve vyžrávání lidí, neboť se jedná pouze o kulturní odlišnosti a ty napadá jen xenofob! Navíc v závěru, který Nettrass přiléhavě nazývá "smažením vajíček", Riplejová prokázala i zálibu v týrání zvířat. Neboť to dělala promyšleně, s cílem co nejvíc vetřelčí královnu potrápit, nutila ji dívat se, jak se její dětičky mění v popel. Přitom se měla zaměřit právě na ní, vajíčka rozhodně nebyla nebezpečná, když měla celá základna za pár minut vybouchnout. 5. Závěr ukazuje, že Riplejová musela mít nějaké tetle mechtle s vetřelcem už v tomto díle, a né až ve čtvrtém. Neboť pouze jedinec nadaný vetřelčí sílou se mohl jednou rukou udržet na žebříku, na noze přisátou královnu matku, a odolat smršti vzduchu unikajícího z kosmické lodi. To by nedokázal ani Švarcenegr ve svých nejlepších letech, kdy vůbec neutrácel za jídlo, páč se cpal jen bobulemi. Zároveň také závěr prokázal, že hledět s despektem na výrobky z vietnamských tržnic není na místě. Třeba taková originál bota najk by Riplejové držela na noze jak přibitá, nevyzula by se, a ona by tam tak vlála spolu s vetřelčí královnou dodnes.

Plívová-Šimková se toho fakt nebála. Zatímco jiní maj problémy zvládnout dětské herce natolik, aby hráli, že hrají, ona je nejdřív donutí hrát, že nehrají, a teprve pak že hrají. A ani při tom moc nežehrají. Čili práce na druhou. Body strhávám zejména za tu několikanásobnou svatbu, z pohledu kluka totiž tyhlety milostný vztahy spolehlivě zabijou jakékoli dobrodružství!

Při sledování filmu člověka napadá, kolik pracovních úrazů byla ve skutečnosti vražda, provedena někým šikovnějším než Lanďákem? Samozřejmě to platí zejména pro minulost, né pro dnešní dobu, kdy dochází k proměně struktury HDP, který je tvořen čím dál tím víc nehmotnými službami. Ač se to zdá k nevíře, železným hákem v továrně se totiž zabíjí líp než prezentací v powerpointu. Landovský to měl lehký, vzal výše zmíněný hák a šel na věc, co maj dělat chudáci paroháči v dnešních kancelářích? V době, kdy se používaly šanony, to ještě šlo, ona taková složka spadlá z posledního patra vysokého regálu udělá své, ale co dnes, zkuste někoho zabít fleškou, byť by měla třeba i dva terrabajty! Z jaký výšky by musela spadnout, aby se docílilo stejného efektu jako se šanonem, o háku nemluvě! Leda ji na svůdníka shodit z posledního patra nějakého kilometrového mrakodrapu, ovšem nevím nevím, vzhledem k měnícím se větrům by to od vražděného vyžadovalo značnou dávku aktivní kooperace, pružné manévrování podle odhadovaného místa dopadu, což si zrovna nejsem jistý, jestli by k ní byl ochoten. Nehledě na to, že jen málokterá česká společnost bude platit zaměstnancům školení v Dubaji. Proto se dnes musí vymýšlet jiné způsoby. Třeba takový zaměstnavatel to má celkem lehký, když se chce zbavit zaměstnance. Zavalení prací již nefunguje, zaměstnancovi je to většinou buřt, žíly mu to netrhá, pojede si dál nevzrušeně ve svém tempíčku. Proto je lepší použít prostředek z opačné, kladné strany spektra. Zkrátka zaměstnanci, který je zvyklý na prémie tak maximálně ve formě bonboniéry k padesátinám (firmy, ne jeho! k jeho padesátinám dostane coby bonus výpověď, samozřejmě), poslat na účet najednou třeba milión. Z toho klepne radostí i člověku s nervy jak špagáty. Na oko to vypadá, že to společnost vyjde draho, ale není to pravda, samozřejmě si ty prachy vyreklamuje od příbuzných s tím, že šlo o omyl.

No, mám-li porovnat autorské dvojice Macourka s Vorlíčkem, Smoljaka se Svěrákem a Brdečku s Lipským, za nejlepší považuji tu posledně jmenovanou. V jejich filmech hlášky a vtipné situace dosahují bezkonkurenční hustoty na jeden centimetr čtverečný pásky. A na rozdíl třeba od dua M&V u nich i to zabíjení vypadá jako taková neškodná činnost, jako kdyby se postiženým v podstatě nic nestalo, jako kdyby se měli za pět minut zvednout a nepoškozeni pokračovat dál v životě, což se taky zhusta děje. No, nějak blíže rozebírat film nemá smysl, to bych tu mohl popsat padesát stránek a stejně bych se dostal maximálně do třetiny. Vypíchnu jen to nejdůležitější: jako věčný nespokojenec a vcelku namyšlený člověk si můžu dovolit kritiku věnování, které napsal Sherlock Holmes Nicku Carterovi ("Kdybych nebyl Holmesem, chtěl bych být Carterem"). Ftipnější by bylo "Proč nemůžu být Carterem, a musím být jen Holmesem". No a taky bych vytknul baronovi von Kracmar, že blíže neudal polohu Wienerschnitzelbergu, hned bych se tam odstěhoval! Ovšem pouze za předpokladu, že tam čepujou i něco jiného než pampeliškové víno. Pampelišky mám sice rád, ale alkohol nesnáším!

Mourková - nomen omen, byla to fakt kočka. Hofbauer - nomen omen, mířil fakt vysoko. Koloušek - nomen neomen, to umí pouze Helenka Vondráčková, vypadat furt na patnáct. Vaculík - nomen neomen, žádnej culík neměl. Vetchý - těžko říct, na scéně se zjevil jen párkrát a vypadal celkem pevně. Původně jsem očekával, že Hofbauer srovnání s majorem Zemanem odmítne ze skromnosti kvůli tomu, že jako Brabec má daleko větší schopnosti, takže malé, nicméně nezanedbatelné plus za to, že tomu bylo přesně naopak.

Pro mě nejlepší díl, a navíc velice poučný. Dlouhé věky se vědci hádají, zda jsou pro vývoj lidské povahy důležitější geny nebo prostředí, tento film jim dává pádnou odpověď. Naprosto rozhodujícím je samozřejmě vliv prostředí. Chudák Dreyfus, neměl nejmenší šanci se polepšit, když se setká s někým takovým, jakým je Clouseau. Jaký štěstí, že Clouseau nežil před dvěma tisícema let, si myslím, že i jediný jedinec s naprosto bezvadnými geny, Ježíš Kristus, by rozhodně do Nového zákonu nepropašoval defétistické věty jako "když tě fackujou zleva, profackuj se sám i zprava, ať je nebolí ruka!", kdyby byl pětkrát rychle za sebou namočen ve studeném jezírku. Za to lze předpokládat, že kdosi podobný Clouseauovi žil o šest set let později, neboť z koránu lze vyčíst jistou Mohamedovu nemalou podrážděnost, těžko vysvětlitelnou pouhopouhým vykopnutím z Mekky. Dále mi přijde zajímavé, že děj se odehrává ve Francii, komisaře Clouseaua dokonce prohlašují za nejlepšího francouzského policistu, i když je to, jak trefně říká Dreyfus, imbecil. Jak to, že Francie nevyhlásila Anglii válku za to zesměšnění? Nebo že by byli díky četníkovi Cruchotovi na podobný typy zvyklí?

Kdykoli se dívám na sérii o růžovém partnerovi, trýznivě si uvědomuju, jak moc mi Sellers chybí. Mám totiž problém, že se čehokoli nerad zbavuju. U brejlí mi upadne nožička, no nevadí, byla by škoda je vyhazovat, stačí špejle a izolepa a parády je opět habaděj. Pravda, v krámu vždycky koukaj trochu divně. Mobily jsem za posledních dvanáct let vystřídal dva, a to jen proto, že ten první omylem použili zedníci jako cihlu do zdi, když jsem si ho na stavbě odložil. U toho druhého už mám úplně zničenou baterku, ale samozřejmě, přece jí nebudu měnit za novou, stačí mít furt mobil zapojený do sítě. Pravda, trochu tím ztrácí své mobilní schopnosti, ále co, muž stejně nemůže dělat víc věcí najednou, například jít a telefonovat. A takhle je to se vším, např. když někam jedu svým autem, vyhradím si na cestu čas delší, než by ji člověk ušel pomalou chůzí, protože já nevím jak kdo, ale já zase moc rychle tlačit vůz nedokážu. Zkrátka, kdyby Sellers ještě žil, využíval bych ho na opravy veškerých předmětů, neboť by mě zbavil muk rozhodování, zda něco vyhodit nebo ne. Protože na co on sáhl, to by nedal dohromady ani jeden spolubydlící z koleje, jemuž nedělalo problém složit z četných drobků válejících se na podlaze zcela funkční, použitelný rohlík.