Willynka

Nedivím se, že to chlapy nebaví. Tohle je čistý stylový chick flick, na který se dívá v pyžamu a ve velkém žere popkorn sýr - slanina.

Nudný, nemastný, neslaný prd, který háže fyzikálními termíny bez ladu a skladu. Nolan se úplně ztratil ve vlastní nabubřelosti.

Eggers je mistr formátu a atmosféry. Korven je mistr eerie hudebního doprovodu. Dafoe je mistr herectví a Pattinson mu zdatně sekunduje. Závěr mi ani zdaleka nezpůsobil bradu na podlaze jako Čarodějnice, ale stejnak to byl neskutečný zážitek, u kterého mě mrzí, že jsem ho nestihla v kině.

Zřejmě chčiju proti větru, ale byla to nuda. Vše až moc nažehlené, i tupci z posilovny vypadají, že si zrovna odskočil z přehlídky od Versace. A to je podfuck můj druhý nejoblíbenější film! Zápletka je naprosto o hovně, proto se k ní musí přidat minimálně tři nadstavby, aby vůbec vystačila na celý film. To stejné se dá říct o postavách. McConaughey prakticky neviditelný a kdyby jeho postavu hrála Dockery, bylo by to stokrát lepší, protože jí ty virtuální koule věřím víc, než jemu. Takže z celého tohohle hulení si vlastně pamatuju jen buznu Granta a Trenéra.

Takhle se dělají originy, do prdele! Hodně jiné, perfektně zahrané. Z Phoenixova zjevu je až do breku.

Klasické Quentinovo hraní si s epizodkami, které ale bohužel tentokrát stojí jen na famózním castingu (respektive je to spíš taková filmová párty pro kámoše), ale jinak je to nemastné, neslané a dlouhé, tak šeredně dlouhé. Poslepované bez ladu a skladu. Pointa spláchnutá do hajzlu, byť na nudu Osmi hrozných to nemá.

Dožínky pro úchyly. Ne vážně, Aster je Mistr obrazu, každý záběr stojí za opakované vidění, a i když je pointa jasná vlastně zkraje, tak cesta k ní je tak krásná a dostatečně bizarní, že nenudí. Opravdu. On to své naturálno zkrátka umí. A přitom se vlastně jedná o film o dospívání. O koloběhu života. Vlastně je to taková temná variace na pohádku. Cesta s Babou Yagou do zasvětí a zpět. Takhle komplikované to jistojistě není, ale už jen fakt, že mě nutí se v tom hrabat, je za pět hvězd. A to nemluvím o všech těch čmáranicích, které jdu pole po políčku okamžitě zkoumat.

Na céčkovou produkci s áčkovými znalostmi o tématu je to fakt neskutečná prdel.

Bohužel druhý díl trpí jistou nerozmanitostí vybraných osobnosti, tudíž působí účelně, ale i tak velice silné, poučné. Skoro bych řekla, že by klidně tato dvojice dokumentů mohla figurovat v osnovách rodinné výchovy, protože navzájem potvrzuje své myšlenky a domněnky o opačném pohlaví.

Nemám ráda Sommerovou a její feministickou nadřazenost, ale zde vyvedla skvělou práci. To, co bych většina dokumentů vyčetla, tudíž chybějící osnovu a závěr, tu funguje skvěle a na konci zanechává velice silný dojem. Rodinný, vztahový, společenský. Spousta moudrých slov. V tandemu s O čem sní muži vyloženě povznášející.