Willynka

Kdysi před lety jsem dala za tři, protože příběhová stránka věci pro mě byla moc prázdná na to, abych si zapamatovala cokoliv jiného kromě hasičáku a nekonečné scény v podchodu. Po Climaxu jsem se rozhodla dát svému prvnímu filmu od Noého znovu šanci a voilá. Uzrál jako víno.

1. Hudba 2. Choreografie 3. Kamera 4. Ty pitomé ale všední dialogy divnolidí 5. Ultimátní zážitek. Pětka jak vyšitá.

Rami Malek a jeho smrtící výkon. To definuje to skvělé na tomto snímku, Oscar zcela zasloužený. Scény z Live Aid jsou vyloženě výborné až vhání slzy do očí. Ten zbytek je ale bohužel jen takové klouzání po povrchu skoro na úrovni červené knihovny a já se nemůžu zbavit dojmu, že nedělá dostatečnou čest jedné z nejlepších kapel v dějinách. Až moc plytké a, fuj, nekontroverzni za každou cenu.

Kdo si myslí, že toto má být nějaká rekonstrukce dlouho táhnoucích se spekulací ohledně Jacksonových sexuálních preferencí nebo snad vyloženě útok na jeho osobu, je naprosto mimo. Já musím uznale pokývat, protože tak přesný popis chování pedofila, který překročil rubikon a doslova se utrhl od řetězu, jsem snad nikdy neviděla. Od vlídnosti při samotném zneužívání, přes splynutí s rodinou zneužívaného, až po psychický nátlak a manipulaci, dokonce bych řekla až po jistý stockholmský syndrom, v době útlumu vztahu. Každopádně kult osobnosti obklopující jeho osobu je až obludně nechutný (jak chcete dokazovat zneužívání důvěřivého a zblbnutého dítěte idolem v dobách, kdy neexistovaly ani mobily?) a zřejmě není mrtvý dostatečně dlouho, aby se v tomto dalo pitvat bez zbytečných emocí. Ostatně Havel také šustil Veškrnovou už v době, kdy mu doma manželka umírala na rakovinu. Jenomže o tom se teď ještě mluví nesmí, že...

Nechápu, co se s Brie stalo. V Roomu předvedla skvělý výkon, tu akorát zpruzelou prdel. Bohužel Carol nabízí podstatně méně než jiná Carol, takže další marvelovský průměr, jehož největší slabinou je to, že v této fázi rozlehlosti MCU už nemá co nového nabídnout. Jackson je na čtyři hvězdy hodně málo a tohle je zhruba stejně nezajímavé jako Black Panther.

Aštar Šeran se konečně zjevil ve vší své magičnosti a odčipovávání prdelí uprostřed pouště, které začal ve Fateful Findings, nyní dotáhl k naprosté dokonalosti. Málo laptopů, tudíž tentokrát pouze za čtyři.

I na rok 2002 to vypadá hnusně, dialogy jak z těch nejhorších fanfikcí, unylý Christensen. Nechápu...

Tahle zpackaná série by se definitivně měla přejmenovat na "Jak jsem dal svojí ženě práci."

Anime na plátně se všemi svými pozitivy i negativy. Nebroušený diamant. Obzvlášť v první líné polovině je předloha hodně znát, ale paradoxně vám to vůbec nevadí, protože Alita staví svůj hollywoodský svět bravurně. Druhá o poznání akčnější půlka hýří nápady a otevřený konec je jen třešničkou na dortu. Nemůžu si pomoct, jak japonské! Takže jediné negativum jsou vlastně občas jalové dialogy, u kterých se ale domnívám, že kdyby byly v nani sore desu jazyce, tak je to čistá epika. Hodně svěží, hodně jiné. Chci ještě!

Ježkovy voči, tenhle morální maják perfektní americké rodiny jsem nemohla vystát už za telecích let. Archetypální peklo bez špetky nápadu korunované retardovaným Codym, po jehož zmizení absurdně klesla kvalita ještě o hvězdu níž. Naštěstí to ve mně nezanechalo žádné hlubší následky ve formě patologického pánbíčkářství a sexuální abstinence, takže mi zbyla jen relativně příjemná vzpomínka na úvodní znělku, která je tak nějak kýčovitě milá i po letech.