Nethar

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí.

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí.

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí.

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí.

Já myslím že dobré, sci-fi a Ashton Kutcher, co bychom z této dvojice, tedy hlavně z její druhé části, chtěli více vytřískat :-) Ale upřímně řečeno, protože jsem se díval bez přípravy, aniž bych věděl, o co půjde, úvodní výpadky paměti a přeskakování děje ve mě vzbudily naději něčeho trochu víc dramatického o nějaké nemoci, s tím by se dalo pěkně pracovat. Nakonec se z toho vyklubalo sci-fi o měnění minulosti, která dle jednotlivých scén vlastně stejně byla předem daná. Film je u mě kdesi v průměru.

Čekal jsem větší bláznivinu, což sice obyčejně tak úplně nemusím, ale Carrey se na takové filmy hodí. Rozjezd vypadal dobře, pak se to ale zbrzdilo. Kdyby byly všechny scény takové, jako třeba ta o bitce v baru, tak bych se asi celou dobu smál a nevadilo by mi, že to není nic intelektuálního. Ale ono to byla taková klasická romantická komedie, příšerně klišoidní, asi jsem moc čekal, proto jsem byl zklamán.

Jo, tak tady se mi Cruise líbil, čím starší, tím méně Top Gun. I když Rosamund Pike ještě víc ;-) Asi dám lepší čtyři hvězdy, ale vážně zvažuji i pět, nechci být furt takový skrblík, však jsem se dobře bavil. Akční krimi thriller s nápaditými scénami, i když neříkám převratnými. Trochu tam chybí nějaká úplná velkolepost či filozofické ponaučení, abych těch pět dal s čistým svědomím. Zaujala mě například výborná a netradiční práce kamery při automobilové honičce.

Parádní film, hezká stará škola, jsou to šviháci a pěkně váleli, to se dneska už nevidí. Super scénář, i když je asi každému při sledování jasné, že na konci bude nějaká podrazová fintička, co to bude mi jasné nebylo. Příjemně jsem se bavil.

Nějak tomu Tarantinovi více a více přicházím na chuť. Film se odehrává skoro celý v jedné hale. Jak je u Quentina obvyklé, je to drsné, je tam hodně fuckování a hodně krve, ale hlavně je to obrovsky ukecané, kdo už někdy viděl nějaké Tarantinovy dialogy (asi každý), ví, o čem mluvím. Tim Roth v jedné z rolí mě potěšil, Quentin Tarantino sám si tam střihne vlastně jenom takový úvodní minivýstup.

No tak to bylo trochu slabší... Dějově i výkonově blbina, to hlavní, co by mělo u kraťasu zapůsobit, je pointa, která mi byla jasná téměř od začátku hlavní části, takže bohužel.