Nethar

Javier Bardem na pomezí mezi psychologickým dramatem a Esmeraldou. Citlivé zpracování tematiky postiženého člověka a eutanázie.

Dobrý snímek zasazený "na druhou stranu" válečných událostí. Dobře zahrané i s materiálem k zamyšlení nad vymýváním mozků, apod. Ale emocionální scény mě přiznám se nijak nezasáhly, asi tomu něco chybělo, nevím.

Další Kim Ki-duk, zase trochu jiný. Zase trochu podivný. Zase docela zábavný/zajímavý. Určitě se podívám na nějaký další jeho snímek.

Pěkný nenáročný rodinný film, asi hlavně pro děti. Caine a Duvall dobří, zajímalo mě, jak hraje odrostlejší Heley Joel Osment. Tohle je podle ČSFD ještě jeden z posledních jeho filmů, který není propadák, je mu patnáct, a je tady stále takový ten roztomilý chytrolínek :-)

No, takže s filmy Johna Woo budu asi pomalu končit, ne, že bych je viděl všechny, ale dalších dvě stě tisíc jich už bude zhruba stejných jako Killer. Jakýsi romantický příběh a dvě neuvěřitelné storky o chlapském přátelství se mě moc nedotkly, takže tu máme hlavně tu střelbu (co taky jiného). A akce to je slušná, kulky létají a v průměru jich každý účinkující schytá tak kolem deseti, ale přece jenom lidi se před pětadvaceti lety dívali s otevřenou pusou na trochu jiné věci než teď. Reálné to není (neříkám, že mělo být), avšak viděl jsem od Johna Woo mnohem nápaditější řežby. Sympaťák Yun-Fat Chow to moc nezachrání, český dabing neprospívá.

Pěkný western. Hodně jsem si při něm zavzpomínal na Tanec s vlky, má to hodně společného. Tanec s vlky je však určitě aspoň o level výše.

Tak záleží samozřejmě na třech věcech. Zaprvé, jestli jste schopni dívat se na muzikál. Zadruhé, jestli vám daný styl hudby něco říká a padne do noty. A zatřetí, kolik Jima Beama při tom vypijete. Ale jestli aspoň první dvě nebo třetí podmínku splníte (já nenechal nic náhodě), čeká vás výborný zážitek. Herci mi přišli takoví lidštější, skuteční lidé, nejenom hrdinové příběhu, ten muzikál, tedy zpěv, je tak nějak odhalí, super. Je fajn, že to zpívali vše naživo a později se přitáčel orchestr. Mně osobně lezou trochu na nervy tak leda části, kde se tak jako že mluví, ale zpívaně, ale je jich málo. Nutno říct, že mladší herci jsou alespoň o level hlasově výše než ti starší (tedy Jackman a Crowe), ale na tom tak nezáleží. Protože slyšet Russela zpívat je velký zážitek, ačkoliv je nepochybně nejhorší ze všech (neříkám špatný (neříkám dobrý (radši nic neříkám))). Obsadit Sachu Barona Cohena jako Thénardiera by se zdálo jako skvělý nápad, do komické role by se hodil, ale čekal bych více "drajvu", nejspíš na to hlasově nemá, Jirka Korn by ho mohl se svojí verzí "Hlavy mazané" učit. Celkově ale paráda, v čemž se asi s mnohými zdejšími recenzenty neshodnu. Docela mě překvapila a dostala Anna Hathaway, její I Dreamed a Dream sólo je asi nejsilnější zážitek filmu.

Vynikající kriminální drama od začátku do konce, ačkoliv bez nějakých zvratů a překvapení, o to tu nejde. Psychologická sonda do hlavních postav stojící hlavně na skvělých výkonech Seana Penna, Tima Robbinse, ale i Kevina Bacona. Luxusní zážitek.

Na to, že je to horor, výborné. Hezky stará škola, dusná atmosféra, bez hektolitrů krve, odkazy na Bibli, 666, hřbitovy, černí hafani, apod. Dnešní technické vymoženosti by snad ani neměly čím pomoci, tady žádné "3D" není třeba. A žádná béčková produkce, tady si zahraje pěkně Gregory Peck!

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí.