jessic

Televizní film Agnieszky Holland o chlapci, který chce být dívkou, koncipovaný jako soudní drama po vraždě chlapce. Vzhledem k tomu, že film je natočen retrospektivně ze soudní síně a vzhledem k tomu, že smrt chlapce je prozrazena na začátku, dost se vleče. Na stejné téma je lepší Boys dont cry

Trochu zvláštní velšská teen retrokomedie (70 léta) o morbidním outsiderovi, trapasech dospívání, vztahu s trochu pozérskou dívkou, trampotami s rodiči, které hlavní hrdina subjektivně zachycuje ve svém deníku. Konfrontace mezi zachycením v deníku a stutečnými událostmi příjemně trochu černohumornou komedii, zasazenou do industriální scenérie, odlehčuje. Poměrně originální debut Richarda Ayoadeho (Mosse z IT crowd), který je většinou spíše sledem vtipných epizod. Zábavné, ale za srdce nechytne.

Originální dialogový příběh náhodného setkání dvojice na svatbě, kde spolu začnou flirtovat. Postupně během poměrně vtipné a cynické konverzace zjištujete, že jejich vztah obsahuje daleko víc vrstev, které jsou postupěně odkrývány a z povrchního flirtu se vyklube bolestné bilancovaní prožitých let, které nestrávili spolu. Snímek je rozdělen na dvě půlky obrazu, ukazující pohled muže a ženy, kteří občas vstoupí do půlky toho druhého. Skvělá Helena Bonham Carter a dobrý Aaron Eckhart.

Zpočátku zábavná cynická škola svádění, vtipný vztah mezi Smithem a Kevinem Jamesem, fungující vedlejší milostné vztahy, ale otřesně rozjuchaný závěr a nesmírně otravná milostná linie mezi Smithem a Evou Mandes. Asi jsem k této herečce nespravedlivá, ale nevím, co kromě přijatelného vzhledu nabízí.

Navzdory dějovým zvratům tohoto autobiografického příběhu trpaslíka a jeho matky je to poetický a jednoduchý příběh o jinakosti, samotě a hledání lásky. Anne Parillaud (brutální Nikita) uhranula nejen Gabriela Byrneho a Matta Dillona.

Letní vztahovka odehrávající se v zábavném parku, kde si hlavní hrdina odbývá z ekonomických důvodů svou brigádu. Přijemně civilní komedie, která neřeší jen sex. Škoda, že hlavní hrdina není trochu charismatičnější. Jesse Eisenberg mě moc neoslovil.

Zajímavý nápad s návratem do minulosti, který zůstal nevyužit. Není to vtipné jako Macourek, nostalgický návrat do roku 1989 nepřinesl atmosféru osmdesátek ani jako seriál Vyprávěj. Zůstala jen nudná televizní love story náctiletých z gymplu.

Ulítlá, mírně nekorektní komedie o loučení se svobodou, která se hrdinům trochu vymkla. Tři kamarádi se probouzí ve zdemolovaném hotelovém pokoji s miminem, slepicí a tygrem, zato bez ženicha. A začíná cesta, při které dochází k rekonstrukci večera. Není to třeskutě vtipné, ale nekorektnost se nedostala pod hranu vkusu, takže příjemná oddychovka. Nic víc.

Severská deprese, která se odehraje během jednoho odpoledne v domě sebedestruktivního vozíčkáře, kterému se nacpe do domu křečovitě pozitivní skupina v čele s agilní terepeutkou. Geir přenáší svoji agresi na celou skupinu a nastane syrové odhalení skutečných traumat za pomoci alkoholu, drog a destrukce, vrcholící ve skvélé scéně ruské rulety. Černočerný humor, při kterém se nemůžete nesmát pokryteckému soucitu. Dojmy veskrze pozitivní.

Díky skvělé Susan Sarandon a Natalii Portman v rolích hysterické praštěné matky a nešťastné a velmi věcné dcery vláčené matkou z místa na místo je to koukatelné. Ale mělo to příliš hluchých míst, kdy jsem chtěla posouvat. Výborná scéna hereckého konkurzu.