dewil21

Možná se na mě teď snesou negativní komentáře, ale mě se Tobruk nelíbil nebo jsem ho nepochopila. Hlavně u mě vůbec nevyvolal pocit hrdosti na naše vojáky, kteří bojovali v Africe a kteří si naši úctu a vzpomínku zaslouží. Nečekala jsem ani tuny železa, žádné velké americké drama, ale spíš komorní příběh válečných hrdinů. Jenže hlavní "hrdinové" byli v podstatě popsáni jako zbabělec, zloděj, desertér, flákač, cikán a žid - to není rasismus, jen konstatuji po vzoru režiséra, i on mi postavy představil pouze povrchně a následně je nechal bezdůvodně (?) zapadat kamsi do písečných dun. Vizuálně a zvukem sice na úrovni a na české poměry opravdu na úrovni, ale bohužel to příběh nezachránilo - tedy, příběh jsem jaksi neodhalila a na druhé shlédnutí nemám dostatek odvahy... RE: Koláč: Sám režisér řekl: "Chtěl jsem, aby to vypadalo, jakoby jste vytrhli list z vojákova deníku." A to se mu povedlo. K tomu dodávám, ano povedlo. Nikdo neví čí to byl deník a co se v něm psalo

Příběh o chladné matce, která si k synovi nidy nenajde cestu a ten jí to dává odmala pekelně sežrat. Snímek je zachycen jako by z druhého břehu, od někoho, kdo se celého příběhu neúčastní, kamera jen mapuje minutu po minutě depresivní ladění Tildy Swinton a to od početí malého satánka až do hořkého konce. Leitmotivem filmu je červená barva, kterou to v některých scénách doslova přetéká, stejně jako bezmocí, ale neuvěřitelnou pokorou hlavní hrdinky. Záběry detailů gradují napětí, naopak některé metaforické scény působí chaoticky - přiblížení Evina nitra (?). Film od začátku staví diváka před otázku, zda je Kevin čiré zlo a nebo zda svou necitlivou a nelítostnou povahu budoval matce navzdory, jako trest za nedostatečnou pozornost, výchovu, lásku... Je to jeden z těch filmů, po kterém se prostě nemůžete jen tak zvednout a jít spát. Minimálně ještě zajdete zkontrolovat, zda dítka spí v postelích a nebudují pod ní zbraně hromadného ničení.

Škoda. Nestává se často, aby tak silný a nechutný příběh byl natočen tak sterilně a bez emocí. Hlavní hrdina spíše než sériového vraha připomíná souseda odnaproti, kterej je schopnej maximálně šmírovat opalující se sousedku. Asi jsem zvrhlá, ale čekala jsem brutalitu, mučení, znásilnění, prostě trochu realističtější a surovější popis vražd, ale dostalo se mi akorát lopatou do břicha a to ještě v nepříliš napjaté scéně. Jednání vraha kupodivu nevyvolává zhnusení a vztek, vlastně to vyvolává akorát údiv, stejně jako konec, kdy mě napadlo už jen jediné: PROČ?

Po velmi dlouhé době konečně dobrý horor! Daniel Radcliffe, ač mladičký na postavu otce/právníka, zahrál excelentně a dokázal, že nebude navždy obětí své první role. Poměrně jednoduchý a předvídatelný příběh skvěle kompenzuje hutná a těžká viktoriánská atmosféra a jak Radcliffe tak Hinds působí vážně, až z toho jde strach. Hudba je ušitá na míru, lekačky jsou děsivé, ikdyž je okamžik BAF neskrývaně odhalitelný. Nebýt toho konce, kdy se obě mrtvé maminky setkají se svými dětmi, bylo by hvězd 5, koupím si knihu, ale tenhle snímek jsem zcela jistě neviděla naposled.

Nemám ráda, když někdo točí to, co už jednou bylo natočeno perfektně. Nakonec ale ***. * za Liev Schreibera, hraje uvěřitelně a ve srovnání s legendárním Gregory Peckem nepohořel. * za to, že Moore zachoval bez velkých změn mé nejoblíbenější scény - smrt kněze a útok psů na hřbitově. * za šťastnou ruku při výběru novináře Thewlise, ďábelské chůvy Mii Farrow a nakonec i prostorů domu Thornových - zámek Hluboká nad Vltavou.

Pane Bože, komu jsi to kameru do rukou dal...

Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu. E.A.P. Film jsem viděla před mnoha lety, tehdy mě opravdu vyděsila jeho atmosféra, je to kvalitní stará škola a v porovnání s moderními béčky je to klasika, na kterou se podívám raději a stále budu cítit nepříjemné mrazení a po skončení se ujistím, že venku není mlha...

Nedá se nic dělat, srovnání s Carpenterem se prostě vyhnout nedá a tato Mlha nemá ani atmosféru, ani herce a co nejhůř i ten příběh dostal "modernizací" hodně na frak. Výsledkem je film, který dokoukají jen opravdu nuděodolní jedinci, aby v závěru stejně přišli o pointu.

Novodobá tortura.

Nejsem fanynka sladkobolných, melodramatických, romantických ani jiných slzydojících filmů. P.S. jsem shlédla proto, že 300 se mi již značně okoukalo a chtěla jsem vidět Butlera zase trochu oblečeného a Hilary v ženské roli. Nevím, zda na mě víc zapůsobil jejich (v tomto žánru nečekaně kvalitní) výkon, nebo nádherná irská krajina, ale dohromady to fungovalo skvěle a já litovala, že nemám doma flašku whisky Jameson případně plechovku Guinnesse, abych si požitek z filmu umocnila i chuťově. P.S. Obleču si trenýrky a kšandy, poletím do Irska, vlezu do prvního pubu a sbalím Ira s kytarou. Ireland, i Love You!