klukluka

Kde se ještě netočil film o lásce? Co kdybychom proti sobě jako položili dvě planety země, on by byl z té jedné a ona z té druhé... No a strašně by se do sebe zamilovali. - Jak, když jsou každej z jiné planety? - No, na těch planetách by mohly být nějaký výčnělky, nějaký skály, ze kterých by na sebe jako viděli. Sice by museli mít pořád zalomenou hlavu a koukat jakoby nad sebe, ale viděli by nad sebe. - To je ňáký blbý, ne? - Chtěli jste něco, co tady ještě nebylo? Tak buď berte, nebo nechte být. A tak to teda vzali. A měli pravdu. Bylo to totálně idiotský, úplně vycucaný z prstu. Ale bylo to něco novýho. Tak z toho formou PR zkusili udělat filmovou událost roku, jenže lidi jim to zase tak moc nebaštili. Ale někteří se chytli a dokonce to i chválili a velebili. Ti, co ten do prostředního nebe volající podvod odhalili, tomu dali tak dvě, maximálně tři pecky za... za co vlastně? Snad za přesvědčivé ztvárnění zamilovanosti ústřední dvojicí. Ty přesuny z jednoho světa na druhej byly ale tak krkolomný, že Adamovi mohla stát Eden za to jen proto, že se kolem něj ve filmu ani nemihla žádná druhá mladší padesáti let. To je pak těžký. Respektive lehký- holku od protinožců, nebo novodurovou trubku? Nic, už toho nechám, po takovým filmu, kde je možný úplně všechno, bych tady mohl plácat donekonečna. Podtrženo, sečteno: Nebrat!

Forma jasně zvítězila nad obsahem. Ten byl prachbídný, ale forma byla tak dobrá, že to ještě pořád dá na 3 hvězdy. Smekám před schopností dokonale navodit atmosféru začátku 20. století ve městě i na venkově, před schopností vybudovat pro film kohoutí farmu, obstarat si lva, pohlídat si do nejmenších detailů secesní interiéry. Stejně by mi ale jako producentovi bylo líto každé koruny, která do toho zahučela. To, jak velký to bude průser, muselo být ale všem jasné už po přečtení scénáře. Ne, v Česku máme tolik peněz na umění, že se natočí i tohle. Mluvící ruka? Příště nebrat. Pryč!

Velký film s mnoha silnými momenty, z nichž některé se mne bohužel nedotkly tak, jak by si možná tvůrci představovali a některé mi přišly tak trochu too much- prostě přes čáru. Fakt, že nedávám 5, ale pouze 4 hvězdy přičítám německé mentalitě. Ta jejich tvrdost znemožnila, aby se mi tento neobyčejný film nedostal až pod kůži.

Tenhle film měl jediný trumf- Colina Farrella, na kterého se příjemně dívá. I když v tomhle filmu mi poskoky jeho obočí už taky lezly na nervy. Takže ani on ze mě nakonec za tuhle hovadinu nevydoluje ani jednu hvězdu. Vyšší hodnocení než odpad! jsou pro mě nepochopitelná, čtyřhvězdičkáři a pětihvězdičkáři asi viděli jiný film než já. Já jsem koukal na totální blábol, který nebyl ani napínavý, ani vtipný, ani akční, ani chytrý, prostě NIC. NIC.

Dlouho, dlouho úplná zívačka, v poslední třetině totální nášup, kterej už ale nemůže zachránit celkovej dojem. Jasně, kdyby to bylo takhle našláplý od začátku do konce, tak už si člověk snad ani nevšimne, že to může být i dobrý. Ale raději bych volil tenhle model, kdybych si mohl vybrat. Prokousat se tím zdlouhavým náběhem bylo fakt úmorný.

Po shlédnutí "V červenci" jsem dostal neodbytnou chuť i na další kousky z režisérské dílny Fatiha Akina. Teď už můžu říct, že mě intuice nezklamala, i tentokrát platí stará známá poučka "za vším hledej režiséra". Akin umí a tímto se pro mě po Tykwerovi stává druhou německou sázkou na jistotu. Jeho rukopis je originální, trochu mi snad připomíná jen Emira Kusturicu. Narozdíl od něj má ale Akin ve svých filmech raději mladší ročníky, ideálně Řeky nebo Turky žijící v Německu. Tenhle syžet použil i v Soul Kitchen. Zatímco 99 režisérů ze sta by z takto narýsovaného hlavního hrdiny udělala zakomplexovaného nebo zahořklého, více či méně nebezpečného týpka, Akinovi Řekové a Turci jsou lidé plní života a optimismu. Po nějakých chmurech ani památky. Originál Němci to ale taky nejsou. A to je dobře. I proto je Soul Kitchen prima film.

Kvůli podobným filmům stojí za to ŽÍT. Od začátku do konce jsem se u něj výborně bavil. Jasně, s mírou pravděpodobnosti si tvůrci absolutně nelámali hlavu, ale tahle schopnost zřejmě dělá z lidí umělce a odlišuje je od zbytku populace. Tahle road movie je fakt těžce v pohodě a to jsem ji viděl nějakých 14 let od jejího vzniku. Za tu dobu neztratila ze svého espritu vůbec nic. Tedy alespoň doufám, že ne. Jinak by to znamenalo, že to kdysi nebyl jen super film, ale film, pro který už nemám superlativy. Bomba!

Tak tohle jsem tedy vážně nečekal! Zvlášť po prvních minutách filmu, z něhož jsem usoudil, že u mě bude bojovat maximálně o jednu hvězdičku za jakousi marnou snahu. Jenomže potom se to nějak rozjelo a ejhle, jsou z toho poctivé čtyři. A to na český thriller není rozhodně málo. Uvažoval bych dokonce i o pěti, kdyby si Igor Chmela ve filmu neřekl o 4 milióny korun. Český divák ví, že jsou to ohromné peníze, za které už by se dalo pořídit víc, než pouhý svoz odpadu. A Chmela toho nakonec vlastně víc neudělal. Snad ještě kromě toho, že musel zákonitě skončit v kriminálu za spoluúčast, což už ale ve filmu nebylo. Takže ta částka mohla představovat i jakési bolestné..? OK. Jinak to pro mě ale vážně byla velice slušná podívaná s výbornými hereckými výkony a vynikajícím režijním vedením. Když například kluk umíral v bažině, skoro jsem se bál, jak to s ním dopadlo ve skutečnosti. Líbila se mi i důsledná práce s timingem, nebo detaily typu- když někdo otevře bránu a nechce, aby ostatní věděli, že ji otevřel, tak ji taky musí zavřít. Fakt dobrý! Debutujícímu režisérovi gratuluji a ostatním uživatelům ČSFD doporučuji ke zhlédnutí.

6.4.2018: Děje se mi něco podivnýho. To, co mi před pěti lety přišlo ohavně pitomý, je pro mě sice dál ohavný, ale jinak zatraceně dobrý a zajímavý. Britský Pulp Fiction. Ten závěr přepálili a překombinovái, ale jinak se mi to vážně líbilo. Nejhorší mi na tom filmu momentálně připadá ten můj původní komentář. Co mě tehdy kouslo? ////20.1.2013: Ke sledování Seznamu smrti mě přivedla pochvalná recenze uživatele, kterému se stejně jako mně velice líbila česká Vendeta. V názoru na Seznam smrti se ale neshodneme. Snad je to tím, že od Vendety jsem si původně nesliboval vůbec nic, zatímco na Seznam smrti jsem se mimořádně těšil. O to větší bylo zřejmě moje zklamání. Chyba přitom může být ve mně. Asi bych tento film neměl brát tak vážně. Jeho tvůrci ho totiž vážně evidentně nebrali. Z čeho tak soudím? Vybavili ho rozplizlým, stupidním příběhem, nesmyslnými dialogy, naprosto nepochopitelnými mozkovými pochody hlavních hrdinů a scénářem na úrovni žáků třetí třídy. Všechno pak nakonec vyšperkovali závěrem, který dává důvod k pochybnostem o jejich duševním zdraví. Jestli se staráte o to svoje, tak si tenhle děsnej biják nechte klidně ujít.

Fakt, že mám u Atlasu mraků strávit bezmála 3 hodiny, mě nejprve celkem vyděsil. Byla to ale taková jízda, že bych si ji nakonec klidně dal ještě jednou. A určitě to taky udělám! Napoprvé jsem totiž nebyl absolutně schopen vychytat všechna poselství této velkolepé filmové fresky, která rozhodně nemá pouze ambici být výživnou podívanou. Za její jedinou slabinu považuji poněkud slabší masky. Atlas mraků kvůli tomu podle mě poměrně brzy zastará. Třeba se ale pletu a i za 20, 30 let mu diváci tuto slabinu bez mrknutí oka odpustí. Překvapilo mě, že právě tady nechali sourozenci Wachovští "díru", protože jejich nezapomenutelný Matrix v tomto ohledu ani po více než deseti letech neztratil nic ze své působivosti. Jinak se ale předvedli v prvotřídní formě, kterou tady ještě navíc vyšperkoval kongeniální Tom Tykwer.///O 2,5 roku později po druhém zhlédnutí to prvotní téměř bezbřehé nadšení značně opadlo. Dnes by to za 5 pecek rozhodně nebylo. Dám tomu ještě jednu šanci, a buď to původní (maximální) hodnocení ponechám, nebo to lehce zkoriguju.