klukluka

Jasně, je to zajímavý, že můžou bejt i hvězdy první velikosti totálně nesvobodný, ale s podobnými příběhy už jsem se v životě setkal mnohokrát (namátkou v případě Tiny Turner například), takže mi to nepřišlo až tak “neslýchaný”. Dá se říct, že to se mnou ani nehlo. Narozdíl od životního osudu Kaithlyn Jenner, který je také součástí téhle minidokusérie. Ten byl obrazně a vlastně i doslova kulervoucí.

Makléři z Hollywoodu se nedají hodnotit po řadách a já mám za sebou teprve první. Co považuju za nejdůležitější: Tohle není reality show. Tady se jede podle scénáře. Ano, pravděpodobně existuje společnost Oppenheim Real Estate, ale všechno ostatní je fake. Platí to hlavně pro klienty. To podle mě nejsou milionáři shánějící se po nemovitostech, ale herci plnící zadání. V herce se proměnily i ty domnělé realitní makléřky. Nevím, jak přesně to vznikalo, je to pro mě trochu záhada, ale funguje to, ještě pořád jsem vás nezavrhnul.///S hrůzou jsem zjistil, že mě druhá řada ohromně bavila, že se mi to dostalo pod kůži. Ještě pořád nechápu, jak to vzniká, nakolik je to real a nakolik tomu pomáhá scénář a režie, ale vnímám to jako velkou lekci z etiky, taktu a podnikání v nemovitostech. Jason a Brett jsou nejúspěšnější makléři na západě Spojených států a je fakt zajímavý sledovat, jak k té práci přistupují, jak přistupují ke kolektivu více méně na krev rozhádaných holek, který jim přinášejí statisíce dolarů zisku. Je to možná ne úplně užitečná, protože obtížně aplikovatelná a do mého malého světa pravděpodobně nepřenosná, nicméně lekce. Druhá série rozhodně lepší té první, u mě je to za 70%- pomyslný 4 pecky.///Třetí řada už se mi o takovou zábavu jako dvojka nepostarala, ale stejně tomu za celek zvýším o jednu hvězdu hodnocení, protože mě to bavilo a místy až fascinovalo. Namátkou zmíním svatbu Christine. Trochu se o toho jejího miliardáře bojím, myslím, že ho brzy přivede na buben.///Čtvrtou řadu jsem viděl s několikaměsíčním odstupem od prvních tří. Znovu jsem propadl kouzlu všeho toho luxusu a nádhery, dělá mi ale trochu problém prokousat se těmi holčičími problémy, které děvčata ještě záměrně zveličují, aby měla vůbec nějaké problémy, protože jinak jsou jejich životy většinou “dokonalé”. Člověk je nevidí dvakrát ve stejných šatech, jejich vozový park je taková lepší Ženeva, párty střídá párty, supersexy vypadají i stěhováci a po chudobě a bezdomovcích, kterých mají být v L.A. plné ulice, není v jejich vyvoněným světě ani památky. Pořád jsem ještě nepřišel na to, jak tenhle formát vlastně vzniká, ale ta sonda do odlišnýho světa mě pořád víc baví, než nebaví a proto si další sérii určitě nenechám ujít.

Zátopek promine, ale tohle je příběh!

Kdyby mi někdo odvyprávěl ten námět a zeptal se mě, jestli by se mi takovej film mohl líbit, tak bych se té představě asi musel smát. A ejhle… Bylo to vtipný, milý, vynalézavý, odehraný dvěma nadmíru sympatickými herci a vyšperkovaný závěrečnou skladbou od mých oblíbenců The Cure. Tohle bych klidně vydržel ještě jednou.

Jasně- béčko, ale s áčkovými herci a všemi tvůrci minimálně ve stěžejních profesích- kamera, světla, zvuk, výprava, režie… Je to předvídatelný, místy možná až trochu blbý (odkudpak se například v jedné ze scén vyloup zachránce v osobě Dominičina otce?), ukrutně přepálený, ale dobře se na to koukalo. Tentokrát jsem v otázce hodnocení shovívavý.

Mělo to spád, rychle mi to uteklo, bylo to pro mě atraktivní, ta představitelka hlavní hrdinky tady má vážně mrd, práce kamery s jejím tělem vytvářela hmatatelný erotický napětí. Co mi vadilo, byla ta snůška sexuálních úchylek. Považuju za vyloučený, že by se jich sešlo tolik na jednom místě. To v mých očích činí ten film krajně nevěrohodným a nemůžu ho hodnotit lépe.

Převážně dobře udělaný film de facto o ničem. Dle slov Davida Ondříčka za ním kdysi přišel Jan Muchow s tím, že o Zátopkovi spolu musí něco natočit, protože jeho životní příběh je strhující. V čem, ptám se po zhlédnutí já. Proč jste to tam tedy nedali? Jestli někde vnímám náznak zajímavého dramatu, tak v dovětku, který má ve filmu podobu titulku: Byl vyloučen ze strany i z armády a šest let se živil jako pomocný dělník. Tuhle pasáž bych chtěl vidět ve filmu. Kontrast jeho vzletu, za který vděčil píli a talentu a pádu zapříčiněného mstivostí komunistických pohlavárů. To je přece doklad té absurdní, zhůvěřilé doby. P.S.: A jak má podle mě vypadat strhující příběh o sportovci? Polský film Nejlepší. Tam to všechno je. P.S.2: Pan Ondříček řekl před premiérou v debatě na ČT Sport, že neviděl film se sportovní tematikou, který by se mu líbil. Nesnižuji jeho kvality, ale trocha pokory by mu neškodila. Mám neodbytný pocit, že pomník se nestavěl Emilovi, ale Davidovi. Vnímám ho jako velmi vratký.

Výborně udělaný. Originální, výrazně artová forma, dokonale promyšlená práce se zvukem i s obrazem. Zvuk se mi postaral o pár lekaček, ze kterých mi nebylo úplně dobře.

Příběh mi přišel poměrně silnej- souboj o holku bez rukavic, ale bohužel špatně odvyprávěnej. Oč víc to bylo lacině podbízivý, o to méně to bylo účinný. Po celou dobu mě to nechávalo ledově chladným. P.S.: Poláci se netají svou slabostí pro Čechy a prokázali to i tentokrát. Maďarský trenér si ve filmu zazpívá moravskou písničku a čestina ve filmu zazní také při pasové kontrole.

Tohle nedám. Po dvaceti minutách to vzdávám.