Květula

Tomuhle filmu něco velmi výrazně chybí. Je to to NĚCO, co způsobuje, že vám běhá mráz po zádech, když na plátně někomu vyřezávají srdce z těla, to NĚCO kvůli kterému se vám oči plní slzami, když vidíte, jak zbytečně umírají nevinní... Zkrátka to NĚCO, co vás nutí nad filmem přemýšlet ještě dlouho po tom, co jste ho viděli.. Jenže toho jsem se tady bohužel nedočkala.

Kill Bill v mužském a mnohem horším podání.

Cate Blanchett je skvělá jako vždy, příběh nijak zvlášť originální, ale rozhodně zajímavý...celkově by to bylo na 3*, ale kvůli dvěma naprosto vynikajícím scénám (dětský sbor na nádraží a úplný závěr filmu) tu jednu hvězdičku navíc klidně dám.

Tak tohle je naprostá bomba. Miluju hlavně ty neuvěřitelně sucharský šneky... A díl o mimozemšťanech jsem si pustila třikrát za sebou... UFO=neidentifikovatelný létající objekt "Takže když kolem mě proletí pták a já ho nedokážu identifikovat, znamená to, že je to ufon?"

Green Day patří mezi kapely, které mě vždycky dokážou hodit do pohody, ať už se cítim jakkoli, a i když mám radši jejich ranější tvorbu, koukat na tenhle koncert pro mě byla jedna velká radost.

Nikdy by mě nenapadlo, že to udělám. Těch 5 jmen k sobě v mojí mysli patřilo stejně neodmyslitelně jako písek na Saharu nebo máta do mojita, ale po Krvavém diamantu by mi tam jedno příšerně chybělo. Pět jmen - pět herců, kteří jsou pro mě sami o sobě zárukou toho, že se v kině nebudu nudit. Krvavý diamant je velmi dobrý film, během kterého se vám chce až brečet vzteky a bezmocností nad tím, že ti malí kluci tam skutečně někde pobíhají se zbraněmi v rukou a vy s tím nemůžete nic dělat. Pravděpodobně by byl velmi dobrý, i kdyby hrál hlavní roli někdo jiný, ale to, co tam předvádí Leonardo DiCaprio, ho pro mě učinilo vynykajícím. Takže, Leo, vítej v mojí pětce.

Film, který se zpočátku tváří celkem obyčejně, po chvíli začne být ohromně zajímavý a nakonec člověk může jen zírat s otevřenou pusou. Jediné slovo, které mě napadá, je GENIÁLNÍ a to ve všech kategoriích.

Po celou dobu trvání filmu jsem musela neustále přemýšlet nad tím, jestli je to parodie, nebo jestli to tvůrci mysleli vážně. Byla-li to parodie, mělo to být vtipnější a mělo-li to být vážné nebo snad dokonce děsivé, nepovedlo se to.

Milé, vtipné, svěží, dojímavé... a ještě si u toho člověk krásně procvičí španělštinu.

Nejdůležitější částí příběhu je pro mě vždycky jeho konec, protože špatný závěr dovede dokonale zničit dojem i z jinak bezchybného filmu. Pan Forman už dávno dokázal, že závěry mu jdou, ale tenhle se mu povedl skutečně mimořádně.