Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Fantasy
  • Horor

Recenze (518)

plakát

Predátor (1987) 

Už mockrát jsem na sebe v komentářích práskl, že jsem v táboru Alienů. Ale od průměrného Predátora 2 se pro mne osudy těchto vesmírných potvor navždy protly. Osudově. A nastavily jasná pravidla: Alien patří do uzavřených klaustrofobických prostor - a Predátor do džungle (ne do L.A.). Kdyby existoval filmový Bůh, po pravici bude mít Vetřelce a po levici tohoto hustého dreďáka. Žral jsem mu to i s navijákem. Vtrhl do mého VHS dětského života jako uragán a jeho otevřená džungle se mi stala novou lodí Nostromo. Tento film je jednoznačně nadstandartní záležitost...a dneska už povinnost.

plakát

Dům plný strachu (1985) 

Také se hlásím ke generaci dětí 80. let. A i já tohle považuju za "dětský horror." Přikláním se k uživatelce CHARLOSINA. Párkrát jsem zavedl hovor na tento film, ale všichni na mě koukali jako na blázna, až jsem si začínal myslet, že jsem si ho celý vymyslel na základě nějaké mé noční můry. A nepomohlo tomu ani to, že jsem si pamatoval originální název. Nikde jsem film nemohl najít. I tady jsem ho zkusil najít pod jménem ARAŠÍDOVÁ POMAZÁNKA----a vyplivlo mi to DŮM PLNÝ STRACHU. Už jsem se bál, že jsem paranoidní. Měl jsem takovou radost, že si ho právě stahuju a těším se na parádní noční pokoukání (psáno hodinu před půlnocí). Zhluboka nadechnout...a jdu na to.

plakát

Legenda o Janě (2009) 

Tomuhle fimu jsem se bránil čtyři roky. Moje škoda. Hned po Ladyhawke je to nejlepší a nejtemnější legenda ze středověku. Reálie reálné až to mrazí. Oboupohlavní Johanna Wokalek sice potvrzuje věhlasnou "krásu germánských žen" (brrr, raději mít v posteli ovci), ale právě v tomto případě to bylo více než na místě. Příběh nečekaně silný, provokativní a kvalitně odvyprávněný. Bez oné (možná uměle vpasované) romantické linie by to bylo tak ponuré, že při představě narození ve středověku bez pinďoura vás napadne, že nejlepším řešením bude narazit hlavou do zdi. Už dlouho se mi nestalo, abych po konci nějakého filmu čuměl s otevřenou hubou.

plakát

Gattaca (1997) 

Bude to vaše první nenápadné, skoro televizní, bez ambicí, komorní NEJLEPŠÍ SCIFI, JAKÉ JSTE KDY VIDĚLI!!! Film mého mládí. Charakterní role skoro jako v divadle. Provedení retro 40. léta, i když se to odehrává v budoucnosti. Film, u kterého se seznámili dneš už exmanželé Hawke & Thurman. Film o nezměrné touze překonat svůj genetický hendykep. Vincentovi (Hawke) jsem věřil každé jeho gesto. Lidi, a to poselství...to poselství! Už když píšu tyhle řádky, mám chuť si to pustit znovu..a znovu.

plakát

Hostitel (2013) 

Před veřejným ukamenováním přiznávám, že nejsem příznivcem Stephanie Meyer a TWILIGHT považuji za lehce podprůměrnou ságu. The Host mě ale mile překvapilo. Sice mě srala bílá barva alienů a jejich cool stříbrná auta (u všech bez vyjímky), ale zaujala mě původní myšlenka, kterou možná ani samotná Meyer nedomyslela a nedotáhla do konce. Tahle invaze byla úplně poprvé nenásilná a mírumilovná. Klidně bych to rozvinul až do takového extrému, že duše přicházející z vesmíru tady byly vždycky. Jako ateistovi by mi tahle verze "vniknutí do lidského těla" byla bližší - než od Všemohoucího Boha. Duše mrtvých se jednoduše vracejí zpátky na Zemi - jenom těch těl je nějak málo.

plakát

Útěk z MS-1 (2012) 

Jsem velký fanoušek Alien serie, proto považuji za příjemný oddych vidět vesmír z trochu méně temné stránky. Jedná se sice o prvotřídní scifi blbost, která znásilnila osmdesátkovou akční klasiku a porodila tohle, ale nějak mi to nevadilo. Pearce hláškoval jak o život a Maggie Grace slušely všechny tři stylingy. Děj příjemně ocejpal a odkaz na Mariona Cobrettiho byl jen takovou třešničkou na dortu. Vypíchnout pár hlášek by vzhledem k jejich množství bylo na dlouho, ale závěrečná glosa: "Jak to s námi vidíš?" "To záleží na tom, jaký jsi v posteli." "Tak tomu dávám deset minut..." - mi polechtala bránici.

plakát

Sněhurka a lovec (2012) 

Zatím nejpozoruhodnější zpracování klasické pohádky: goticky temné a ponuré. Zubatka Kristen sice ikonicky dokonalé Charlize nesahá ani po kotníky, ale zato je to Sněhurka, která se nebojí mít špínu za nehty a umí Otčenáš (což klasickou pohádku skvěle polidšťuje).Inovativní pohled na tradiční zrcadlo chválím a co se týče samotné královny Theron, výjev, kdy se s korunou potápí do mléka, aby se později vynořila jako bílá Sochy svobody, ve mně zůstane ještě nekolik let. Nic démoničtějšího si ani nedovedu představit. Thor Hemsworth tomu všemu dodal parádní koule!

plakát

Red (2010) 

Tohle trojče přišlo na svět logicky ve stejném roce jako jeho sourozenci Expendables a Zatím spolu, zatím živí...Vzalo si od obou brášků jen to nejlepší a naservírovalo nám to s potřebným nadhledem a grácií. Já se solidně bavil a stejně jako u Expendables jsem si říkal, která to legenda na mě vykoukne za dalším rohem. Už se z toho stává pomalu žánr sám pro sebe: all star movie. Potom už přestaneš vnímat stupidní děj a užiješ si všechny svoje hvězdy. Já dávám čtyři. P.S. dvě hlášky mě úplně rozsekaly: JDU SI PRO PRASÁTKO a UDĚLEJME TO JAKO TA NOVINÁŘKA, TÝ TO KLAPLO (pozn. autora: mrtvá novinářka)

plakát

Vetřelci vs. Predátor 2 (2007) 

ALIEN sérii miluju celý svůj život, proto tohle bolelo. Hodně to bolelo. AVP1 sice dala nafrak celé Alien mytologii, ale alespoň to vykompenzovala skvělým střihem a strhujícím dějem. Tohle dílko je zmatené, jalové a dokonale vykastrované. Bratry Strauseovi bych vysadil někde na LV-426 a nechal je nahé a bezezbraně pobíhat po kolonizační základně místo Newt. P.S. PRO VŠECHNY PŘÍŠTÍ AUTORY PŘÍPADNÉHO POKRAČOVÁNÍ: ALIEN NEPATŘÍ DO OTEVŘENÉHO PROSTORU! PŘÍSLUŠÍ MU TEMNÉ KLAUSTROFOBICKÉ PROSTORY!

plakát

Tváře v davu (2011) 

Od tohohle filmu jsem moc nečekal. Byla znát hodně typická kanadská produkce. Pojetí vyznělo civilně až televizně, žádné velké plátno. Ale tady mi to kupodivu nevadilo. Spíše naopak. Dodalo tomu lidský rozměr. I přes značnou dávku klišé a i přesto, že jsem vraha odhadnul do první poloviny filmu, jsem byl napnutý až do konce. Jen mi trochu vadila jedna logická nesrovnalost, kterou ve filmu úplně opomněli. A to poznávání lidí podle hlasu, vždyť ten je tak tipický, obzvlášť u milovaného člověka. Ale neustálé měnění tváří (herců) u stejné postavy mě naprosto dostávalo. Milla svůj strach zahrála na jedničku a McMahon nezklamal, i když vypadal jako naprostý šupák. Příjemné překvapení roku 2011.