moriero

Mám rád tyhle komorní konverzačky, ale tady mi to kazila Jodie, která už od první minuty hrála (výtečně) afektovanou hysterickou krávu.

O dva levely výš než výtečný italský originál. Vtipná, řízná a přitom citlivá konverzačka. Taky potěšilo, že některé páry jsme už spolu mohli vidět v jiných německých filmech (se stejnými dabingy), takže jsem měl pocit, že sedím u večeře se starými dobrými přáteli. A celkově mi přišlo, že si to všichni herci náramně užili (viz potitulkové scény). A tu pohodu přenesli na mě jako na diváka. 100%

Viděno na návštěvě. Ano, sociální dno je tady vyobrazeno vskutku mistrovsky. Ale proč vůbec? Naprosto zbytečný hnus.

Oj, tak toto jsem dal jenom do půlky. Páč jsem jeden z promile lidí, co není odvařený ze superhrdinů, mám rád, když téma někdo uchopí... trochu jinak. Ale ne uchopí diletantsky. 100% šablonovitých charakterů jste viděli v každém jiném filmu. 99% charakterů brutálně nesympatických. A hlavně...když vás nedojme jeden sirotek, tak vás přece musí dojmout plný barák sirotků - to dá rozum. V komentech na Novinkách.cz byste mě ukamenovali, protože mi multi kulti ani trochu nevadí. Fakt. Ale černošská holčička, co se ráda objímá, a asijský mini ajťáček...to jako vážně? A jestli měla být gay-porn-star image Shazama! sebeironie, ještě bych to jakž takž bral, ale do té půlky, co jsem viděl, to tak nevypadalo.

Já to říkám dycky. Nejlepší válečné filmy jsou ty německé televizní. Skopčáci jsou v tomto neuvěřitelně sebekritičtí. Měl bych snad jedinou výhradu. A tou je přepálená stopáž - jinými slovy nešťastná forma dvojfilmu. První část v partyzánském lese jednoznačně skvost. S přibývající délkou je to ovšem už takové víc a víc civilní, a zjišťujeme, že ten sympatický nácek, u kterého by bohatě stačilo sledovat jeho charakterní přerod, se časem chová jako zbabělec a jindy jako hadrová panenka vláčená událostmi. Samice Małgorzata Mikołajczak jako femme fatale ovšem funguje fantasticky. Kdyby to mělo kratší stopáž a potlačený budovatelsko-socialistický motiv v závěru, byl by to jeden z mých TOP filmů z války.

Tak jak tady kdosi psal - další politický thriller o Bosně - to mi vadilo nejméně. Vlastně si o tom vždycky rád něco přečtu, či zhlédnu. Oni tam ty dobytkové páchali neskutečná zvěrstva (znásilňovali děti, věšeli je za genitálie a pak popravovali, atd...). Na to by se nemělo zapomínat stejně jako na holocaust. Teď SPOILER. Napřed jsem přešel klišé všech anglosaských slepců - rozsvícené všechny lampy v bytě. Dokonce mě potěšil i finální zvrat, že Anna Boleynová byla tou vidící sestrou, co přežila masakr ve skříni. A právě v tomto bodě se tvůrcům sesype děj jako domeček z karet. Proč se chovala jako slepá, i když byla doma sama??? Ono existuje jakési onemocnění, kdy lidi přesvědčí mozek, že jsou slepí, i když nejsou. To by pak museli ve filmu explicitně zmínit. Ale když jste "agent" s tajným úkolem a ve svém bytě natrefíte na tichého zabijáka s tlumičem, tak prostě sebou automaticky škubnete. To je atavistický reflex. Jinak se na mnohavrstevnou Dormerku hezky koukalo.

Kdyby měla Jennifer Lawrence delší nohy, tvář árijské bohyně a povahu autistické Rambo-coury, tak mezi Rudou volavkou a Annou nepoznáte žádný rozdíl. Bojové scény - ač skvostně nasnímané - vypadaly spíš směšně, ale obří palec hore za osvěžující flashbacky, kdy jste jednu a tu samou scénu viděli třeba 3x, aby vám došla pointa, kdo na koho šije boudu.

Samuel L. Jackson ve své jasně nejodpornější roli... ale jinak bylo na tomto snímku absolutně všechno správně. Foxx eastwoodovsky cool, Waltz waltzovsky nekompromisní a Quentinovi fakt děkuju za scénu, kdy se dva Djangové setkají u baru (Jak se jmenuješ? A jak se to píše?). 100%. Bez pardonu.

Dnes už by asi snímek tak nevyčníval, ale v roce 68 to muselo být stejné WTF destruktivní zjevení, jako když jsme o 14 let později čuměli na Ramba. K tomu připočtěte démonického Burtona, mlčenlivého zabijáka Clinta a krásnou bloncku s kulometem, jak kosí nácky hlava nehlava. A nesmím zapomenout na výtečnou hudbu. Prostě několikanásobný jackpot.

Ježiš, to mi udělalo dneska radost. Největší pecka je, když nečekáte nic - jako fakt nic - a dostanete místo rohlíku s paštikou malý steak. Jj, jasně. Je to levné, komorní a skoro až televizní. Ale čert to vem. Dneska stačí i originální námět. Vlastně je to jediná devíza laciných béček. Moje nízké očekávání mělo hlavně postupné odhalování pointy. Dokud jsem si neuvědomil, že ona pointa až tak moc cool nebude. Daleko zajímavější bylo, jak se Rose dostala do Liamova auta? A co se mělo dít potom? Závěr mě dokonale převezl.