pollstro

V rámci svého žánru ničím překvapivé, řídící se předem jasně dané tvůrčí šablony a jednoúčelovosti thrillerového dramatu, které začíná působivým vloupáním, které je strůjcem následného postupného odkrývání záhadného příběhu zbohatlého manželského páru v útrobách luxusně-atraktivního a vysněného prostředí moderního domu. Celková zápletka příběhu časně demaskuje své záměry a lehce zkušený filmový nadšenec velmi brzo zjišťuje jeho snadnou předvídatelnost, která jednoduše ubírá na celkové efektivitě, ale i přesto si takto neoriginální film neustále drží své patřičné kvality skrz sympatickou hlavní hereckou dvojici a působivé bohaté prostředí, jenž je neustálým nositelem pocitu napínavosti a snadno přístupné komerční zábavy. Závěrečné odhalení obsahuje skvělé obrazové sekvence za pomocí kamerových twistů, které jsou aspoň jakýmsi důkazem tvůrčí hravosti tvůrců, která bohužel padá se zbytečně přepáleným závěrem, který není schopen nabídnout zcela nic nového, či originálního, co by se aspoň trochu distancovalo od naprostého filmového žánrového klišé.

Umělecké historické drama největších rozměrů, které je překvapivě v rámci Kubrickovy tvorby nejméně provokativním filmem, ale na druhou stranu je výsledkem důsledné vůle k artistickému stylu, jenž je silou vizionářského talentu zcela kontrolovatelným způsobem ovládán, což vytváří v rámci jeho tvorby nejvíce umělecký film. Velkolepý a vícevrstvý portrét doby, ve které bez jakéhokoliv náznaku pochybení spojuje osobní a vztahové dimenze. Odvážně vytvořená obrazová melodramatická bajka plná intrik, duelů a skryté lásky, narušuje zavedené konvence realizace dramatického textu. Kubrick od prvního momentu poukazuje na bezmoc a osud člověka nad velkolepým schématem věcí, přičemž tohoto efektu dosahuje distanční formou záběru, která je předzvěstí celkové filmové reprezentace všech událostí, které jsou patřičně důležité pouze tehdy, kdy je to rozhodující pro další vývoj příběhu. Záměrné využití jednoduchých statických kamerových záběrů a pohybů se nese v duchu historického kontextu tehdejší doby. Většinou se jedná o čisté, ničím nerušené, mistrovsky stvořené záběry. Kubrick takřka uměleckým stylem největších světových malířů postupně odhaluje vystavěnou, do detailu promyšlenou scenérii svého záběru, který ve finální podobě připomíná umělecký obraz. Malé lidi na velké scéně přitom působí osudovým a estetickým dojmem, skoro jako na plátně. Téměř každá scéna, kterou Kubrick filmovým způsobem maluje, začíná oddalujícím zoomem, přičemž se záměrně vyhýbá opačnému směru, který by narušil celkovou koncepci, efekt a perspektivu. Natočil tak film, který svým vizuálním a emočním vykreslením každého momentu přenáší diváka do historie. Režíruje film, jako by ho režíroval filmař v 18. století. Díky tomu vytváří filmové momenty, které nebyly v rámci kinematografie nikdy doposud spatřeny. Epické panoramatické vizuální záběry, které převyšují vše, co Kubrick kdy vytvořil.

Hořká filmová fraška, pomocí které Kubrick přesným psychologickým stylem analyzuje násilí a jednotlivou mechanizaci naší společnosti, která se pod náporem byrokracie nachází v bodě bez kladných životních hodnot. Nezapomenutelný filmový obraz konzumní kultury o zvrácené estetice násilí a nezpochybnitelných účincích manipulačního konzumu vizuálních médií. Sex, znásilnění, erotika, brutalita, násilí, nevychovanost, pokřivená morálka a hrubost v pustě-chladném světě plném duševní zkaženosti popkulturní estetiky studené zlomyslnosti. Sociálně nastavená pokřivená satira, která se zabývá psychologickým chováním a jeho podmiňováním, které tvoří novou zbraň totalitní vlády, kterou může využít k rozšíření vlastních kontrol. V mnoha ohledech šokující, nemorální a náročné, přesto velmi výstižná zpověď světa kolem nás.

Nejlepší sci-fi všech dob? Nebál bych se jít s tvrzením i mimo specifický žánr, jelikož Kubrick svojí vesmírnou filmovou odyseou skutečně posunul hranice filmového vnímání a zcela navždy pozměnil kinematografii. Mimořádné filmové vesmírné dobrodružství, které jedinečným způsobem spojuje technickou dokonalost vizionářského filmařského umění Kubricka, a kulturně-filozofické myšlenky, které se v neomezených možnostech samotné interpretace příběhu rozléhají do vesmírného operního prostředí nekonečného prostoru, ve kterém rezonují emoční struktury narativního vnímání, jenž jsou způsobené inovativním využitím klasické hudby, která jakoby vždy měla své místo v prostředí stavu beztíže. Vesmírná odysea zkoumá problémy existencialismu, evoluce člověka, technologie, umělé technologie a možnosti mimozemského života, ale zcela nevšední formou, která vyžaduje nepřetržitou pozornost a vnímavost. Vizuální a emočně filmový zážitek, který obchází dosavadní zkušenosti porozumění klasického způsobu filmového vyprávění, a záměrně vchází do neverbální části divákovo mysli, ve které svým emocionálním a filozofickým obsahem vesmírného bádání proniká přímo do samotného vědomí, či nevědomí. Skutečné umění, při kterém si každý jedinec vytvoří vlastní osobitý výklad, který se při každém dalším zhlédnutí mění. Jedinečné dílo, jenž formovalo žánr sci-fi na několik desítek let dopředu, přičemž je stále možné spatřit jeho jednotlivé dosahy i v jakémkoliv časovém období od vzniku, jelikož nadčasovost je klíčovým faktorem, který udává filmovou nesmrtelnost tohoto uměleckého díla.

Jednoduchá romance, kterou lze snadno charakterizovat festivalovou osobní atmosférou, která se nese v artovém stylu těžkomyslného osobní vztahu dvou hlavních aktérů, jejichž rozdílné světy se v kulisách Brna společně setkávají, a zažívají tak spolu vzájemné sbližování, jenž strhává na sebe pozornost skrz pocity, emoce, lásku a vzájemnou oddanost vůči druhému. Obrovský důraz na přímou a subjektivní kameru, kterou doprovází působivá hudba, která postupně rezonuje stupňující se přítomností melancholie. Film je v mnoha ohledech velmi prostý a přímočarý, předem snadno předvídatelný a dialogy občas působí plytce, ale při čtení mezi řádky veškerých filmových aspektů se otevírá prostor, který nabízí mnoho nádherných životních myšlenek, které je potřeba vnímat pocity. Závěrečná píseň Jablka samotného Kyšperského v sobě ukrývá tolik bolesti, ale zároveň je výpovědní hodnotou veškerého dění kolem lásky a tvůrčí inspirace jednotlivce .

Kubrickova zlomyslná válečná satira o jaderné a studené válce, která prezentuje vojenské a politické utajované nečestné jednání, jakožto důsledek mocenského šílenství. Groteskní stylizace postav a jednotlivých prostředí ilustruje celkovou nestabilitu celého systému, který se pod tíhou banální shody okolností a lidské slabosti může kdykoliv zbortit. Skvěle balancující na hranici vtipu a paralyzující hrůzy, jejíž dotek a účinek je vždy ve prospěch toho druhého.

Pravděpodobně jeden z nejpozoruhodnějších a nejkontroverznějších románů 20. století v rukou samotného Kubricka. Obtížně zfilmovatelné téma o posedlosti a náklonosti vůči náctiletým dívkám, je samo osobě obrovskou filmařskou výzvou, která se ve své době střetla s omezením, které bylo způsobené filmařským produkčním kodexem, a Kubrick byl donucen zmírnit veškeré provokativní a erotické aspekty působivého románu, které do jisté míry tvoří hlavní a nejdůležitější složku příběhu, ale i přesto zde existuje prostor k představivosti. Jak Kubrick, tak i sám Nabokov sdílí velmi totožný pohled na moderní život, který nepůsobí lichotivým dojmem, avšak ani nim nepohrdá. Společně za pomocí lítosti vyjadřují náklonost skrz tragikomické vyznění celého příběhu. Kubrick zaujímá a získává pozornost chytrým hereckým vedením a brilantně rozvinutými dialogy plných nejednoznačnosti a dvojsmyslů, prostřednictvím kterých aspoň nějakým způsobem prezentuje klíčovou sexualitu. Důmyslnou filmařskou vizí bezchybně ilustruje surrealistické temné podtóny, které zdůrazňují celkovou tragédii. Lolita pod tíhou cenzury samozřejmě ztrácí na efektivitě a pokud v něčem skutečně selhává, tak je to v absenci erotiky, ale i bez ní se jedná o působivý, umělecký a sofistikovaný průzkum lidské dispozice, která nevysvětlitelným způsobem přitahuje divákovo pozornost..

Životní příběh Spartaka, starověkého vůdce vzpoury otroků, v režisérském podání samotného Kubricka, působí na základě neúplné tvůrčí kontroly a umělecké svobody nad celým filmovým dílem lehce nestabilním a nejistým dojmem, který se především nese v duchu filmového studia, než v samotné osobnosti režie. Historický velkolepý epos o bojovníkovi za svobodu, který se samozřejmě neobejde bez melodramatických a sentimentálních scén, které volně interpretují historii a velmi zřetelně zjednodušují události ve prospěch epického vyprávění v mimořádných kompozic davových scén a vzájemných bojových soubojů. I přes takřka neexistující tvůrčí rukopis Kubricka se ale stále jedná o technicky vizionářské a bohaté dílo s porozuměním základních lidských hodnot, které se dodnes řadí mezi největší a nejvýznamnější historické velkofilmy světové kinematografie. Povstání otroků v jednom z nejznámějších příběhů světa. "I'm Spartacus!"

Protiválečně kritický Kubrick poukazující na nesmyslnou zákopovou válku, ve které bez morálních zábran obviňuje její zbytečnost v podobě absurdity a pošetilosti válečného systému, ve kterém velící generálové a důstojníci bezmyšlenkovitě rozhodují o životech řadových vojáků za účelem zisku medaile a zcela bezvýznamného vojenského území. Kubrickova přesná psychologická studie ukazuje devastující závěr mocenského vojenského myšlení. Zároveň k tomu využívá skvělou kameru a zvukové podněty, aby ještě lépe vytvořil realistický pocit, který vede k prohloubení celé situace. Černobílé zpracování je oproti ostatním filmům tehdejší doby mnohem temnější. Jedinečná hra se světlem za pomocí ať už nízkého kontrastu, či světlých barev, měkkého světla, převládající tmavé barvy, nebo vzájemné kombinace barev po vzoru šachovnice. Zároveň celkové zpracování záměrně zostřuje celkový střih, přičemž se utváří vysoce kontrastní rozdíl mezi zákopovou bídou, která vyvolává úzkost, a luxusními barokními sídly, které naopak vytváří pocit prostornosti a svobody. Kamerové pohyby neustále drží diváka v předem připraveném a dopředu zamýšleném filmovém prostoru. Na rozdíl od klasického protiválečného filmu nejde o vykreslení konfrontace mezi dvěma nepřátelskými tábory, ale mezi interní vojenskou vyšší hierarchií. Válečný příběh, který poskytuje jedinečnou příležitost postavit do kontrastního konfliktu jednotlivce, či společnost, navíc s obecným rámcem přijímané hodnoty, což si samotný divák naplno uvědomuje. V uzavřeném válečném prostředí se tato myšlenka raketovitě množí, ale zároveň zůstává krystalicky čistá a současně vytváří efekt, který pohlcuje diváka. Ten se tak stává doprovodem, jenž se nakonec pod tíhou prezentovaného obsahu stane uvězněnou obětí celého systému.

Bezchybně zinscenovaný kriminální film-noir o přesně naplánovaném zločinu loupeže dvou miliónu dolarů z pokladny dostihové dráhy, který je svým sofistikovaným filmařským zpracováním skrz přerušenou časovou kontinuitu, nelineární zápletku a způsob vykreslení stejné akce z několika úhlů pohledů, zcela žánrovým kultovním klenotem. Retrospektivita v podání Kubricka funguje jako dokonale bezchybná skládačka, která z počátku může působit lehce nejistě, ale za pomocí jednoduchých filmařských postupů se velmi brzy usadí, a skrz stupňující se akci spojuje veškeré jednotlivé díly dohromady, aniž by se dopustil jakéhokoliv zmatečného příběhového přeskakování na místě. Napětí, které se s blížící vrcholovou akcí zvyšuje, zároveň funguje jako detailní a přesná charakterizace všech zúčastněných v silném kontrastním provedení. Kubrickova temná černobílá vize každého záběru, který je do detailu skvěle nasvícen a zachycen, je nezpochybnitelnou známkou toho, jak obrovským vizionářem byl. Formálně neuvěřitelně dospělý a nadčasový film, jenž svým zpracováním nabízí jedinečný filmový zážitek, který vrcholí neočekávaným a především ironickým závěrem zločineckého heistu.