Ozo

Zajímavé video ze života rodinky Rodriguezových. Úvodní animace je naprosto super. Většina linků na YT zde v komentářích již není aktivních, takže nahodím nový, zatím funkční: k vidění zde.

"Zastavte veškeré nepřátelské aktivity na všech frontách. Opakuji. Zastavte veškeré nepřátelské..." Tihle kluci korejský prostě vědí jak na mě. Beze srandy, jeden z nejlepších (proti)válečných filmů, který jsem kdy viděl, kdy se naprosto makabrózní scény útoku prolínají s těžce osobními záběry vojáků, kteří vlastně ani pořádně neví, za co bojují, ale rozkazy se přece plnit musí. Ve filmu je hodně znát, že se Korejci skutečně snaží přijít na podstatu korejské války, kdy proti sobě bojoval (vlastně bojuje, protože jsou dodnes ve válečném stavu) jeden národ. Silný snímek o nesmyslnosti válek. "Na něco se tě zeptám. Na tohle ses mě ptal před třemi lety. Víš, proč prohráváte? Protože nevíte, proč bojujete! Tak proč bojujeme? "Věděl jsem to. Věděl jsem proč. Ale... Už je to příliš dlouho. Zapomněl jsem." "Ty jeden hajzle."

Tak toto mne těžce minulo. Ono to asi bude částečně tím, že jsem se na film vůbec nijak nepřipravoval, nečetl jediný komentář, tedy absolutně nevěděl, do čeho jdu. Po dnešku vím, že si s panem režisérem Hanekem nebudu rozumět. Podivní lidé s podivnými dětmi natočení podivnou kamerou. Asi ten správnej artovej divák nejsem.

Tak tohle se těm klukům fakt povedlo. Pěkné záběry, vtipné hlášky a citáty. Navíc je Toronto fakt zajímavý město, z kterého jsem moc dokumentů neviděl, což už rovnou přidává kladný body, protože třeba o takovém New Yorku jsem toho viděl dost. Co nesmím opomenout je hudba, fakt mi k tomu sedla.

Po delší době jsem si pustil trochu té romantiky s příchutí komedie a musím říct, že jsem spokojen. Moc mne potěšil především Giovanni Ribisi, zato mi trochu vadila upjatá matka ztvárněná Diane Keaton, než jsem si připustil, že takhle to je - matky jsou prostě matky. Přiznám se bez mučení, že těch zhruba patnáct minut v závěru filmu mi vehnalo slzy do očí.

Velmi zvláštní, zvrhlý film. Temná atmosféra, ve které dominuje divný mladík, kterému z kouření ptáka starého nácka jeblo.

Celkem vtipné a vůbec ne blbé. Můj první film režisérky Alice Nellis je příjemné překvapení. Budu se muset poohlédnout i po její starší tvorbě.

"Tak hrozně moc se bojím. Proč tohle děláme?" "Nemusíte to dělat." Nevím, jestli to je tím množstvím vypité Tullamorky, nebo tím filmem, ale cítím se, jako by mne někdo rozsekal na malý kousíčky, a pak slepil jinak, než to bylo. Totální kalba, která se změnila v totální depku. Zní to divně, ale ti chlápci si mne prostě získali, i přesto, že více než dvouhodinová stopáž mi přijde trošku přehnaná. Taky nesmim opomenout výbornej soundtrack, těch několik starých dobrých fláků, který jsem poslouchal jako punker, potěšilo.

Dvouhodinový herecký koncert. Tečka. Mám chuť si dát whisky, takže mne omluvte. Zbytek komentáře (možná) dopíšu, až najdu vhodná slova.

"Jestli máte hlad, zkuste ochutnat kámoše." Naprosto pekelná jízda, která se mi úspěšně několik let vyhýbala. Postapokalyptické město plné šílených punx, středověký hrad se šíleným pánem, arogantní politici a šílená majorka, která umí perfektně bojovat a ještě do toho pronášet kupu perfektních hlášek. Vůbec celkově je tenhle snímek neskutečně vtipný, dokonce i v těch nejnechutnějších scénách (z grilování jednoho člena týmu mi ale moc dobře nebylo). No a závěrečná půlhodinka jede v tak šíleném tempu, že jsem z toho skoro dostal infarkt. Opravdu geniální.