kubilov

Strhující příběh z prostředí indického Bollywoodu, jenž popisuje vzestupy a krachy jednoho zdánlivě obyčejného indického chlapce, kterého život naučil vědět a věřit. Jamalova předlouhá cesta z Mumbaiského slumu do snad nejoblíbenější vědomostní televizní soutěže je protkána spoustou více či méně uvěřitelných situací a epizodek z života ušatého hrdiny, které mísí zdánlivou realističnost indické chudoby s humorem sobě vlastním, to vše v dvacetileté cestě tří lidí, jejichž životy byly propojeny ať už je osud v miliardové zemi zavál kamkoliv. Z hereckého obsazení mě nejvíc bavil Ankur Vikal, který zde bůhví proč není uveden v hereckém obsazení, a to i navzdory tomu, že hrál tu nejzajímavější postavu - slizouna Mamana, který má moc a moc rád malé děti.

Když mi někdo řekl, že Millions jsou nejhorší film Dannyho Boylea, řekl jsem si, že to ještě nemusí být nic extra špatného, vzhledem k nesporným režisérovým kvalitám. Ovšem když jsem ho s vypětím všech možných sil dokoukal, řekl jsem si jediné: "Tak nechutnou moralistickou, výchovnou, pronáboženskou, přeslazenou a totálně debilní sračku jsem ještě neviděl." Po vychladnutí jsem to zmírnil na: "Dva nesympatický smradi. Jeden se baví se svatejma a ví o nich i to, co nezajímá nikoho a ten druhej zas v jednom kuse mele o nemovitostech a investicích, přičemž je to pořád nechutně moralistický a hlavně, korektní." Pokud má takhle vypadat dobrá rodinná komedie, tak už nikdy žádnou jinou nechci vidět. Ještě že se alespoň Danny z tohodle průseru oklepal a točí dál dobrý filmy. Druhý zářez dám jen za kvalitní režii, která to ale ani nezmírní.

Velmi zvláštní a rozporuplný film, který je v podstatě obyčejné levné béčko, hrající na poli postapokalyptického sci-fi thrilleru až hororu, který využívá klasického námětu s virem vymknutým kontrole. Ovšem jméno režiséra značí, že to tak nějak obyčejné úplně nebude, protože i když je Danny Boyle režisér velmi nevyrovnaný, tak u něj převládají nadprůměrné snímky, což je asi i tento případ. Je tu sice na jedné straně úžasně hrající Cillian Murphy, jenž dokázal ztvárnit svou charakterovou proměnu dost přesvědčivě, ale na druhé straně ohyzdná a dost otravná debutující Naomie Harris a především zprasené akční scény s nakaženými, které mají ke koukatelnosti dost daleko.

Ewan McGregor a Danny Boyle potřetí, ale napotřetí jim to už spolu tolik nejde. Tentokrát vynechali všechny ostatní skotské chlapíky a přibrali k sobě krásnou a okouzlující Cameron Diaz. Ve zvláštním příběhu o nebi a zemi, propojeném s (ne)povedeným únosem a s hledáním životní lásky za pomoci dvou andělů? Zní to každopádně šíleně a možná i proto se s tím Danny nepopasoval dostatečně, aby myšlenku scénáře prodal. I když to docela šlape, chemie mezi hlavní dvojicí funguje a Stanley Tucci opět pobaví, je Extra život jeden z nejhorších počinů tohoto výjimečného britského režiséra a Ewanův účes zde mě bude minimálně ještě týden strašit.

Nutno říci, že je Mělký hrob velmi povedenou fúzí černohumorné komedie a napínavého thrilleru, což do sebe pochopitelně příliš nepasuje, ale tahle britská partička v čele s debutujícím Danny Boylem si s tímto nejednoduchým problémem poradila až nadmíru dobře.

Limitless je film, jenž je jedním z mála, který dnes jen tak lehce odkazuje k Novému Hollywoodu, a který se nebojí změnit chování hlavního hrdiny, jenž tak jedná proti společnosti a není za to prakticky nijak potrestán. Perfektní vizuální stránka, skvělý Bradley Cooper, kterému zdatně přihrává i Robert De Niro, výborně gradované napětí a účinky drogy skvěle nasnímané a na charakterech promítnuté.

Ono se to má v Česku s režiséry tak, ti jednodušší chodí na Trošku, vyblbnout se jde na Vejdělka, připadat si chytře se jde na Hřebejka, za kvalitou většinou na Svěráka, někdo má zas rád Ondříčka a někdo si zas rád zajde na vyčichlýho Menzela. Jako proti gustu.. však to každej zná, otázka však zní: Proč se chodí na Karin Babinskou? Nebo spíš: Proč se bude chodit na Karin Babinskou? Protože je to nejvíce inovativní česká režisérka, která si bere za příklad západní umělce a snaží se vymanit z té pověstné české škatulky. U Křídel nemám s jejím režisérským stylem žádný problém, jednoduše mě hodně baví, problém je s plytkostí příběhu, který ačkoliv je melancholický, tak občas až moc přehnaný. K hercům nemám co bych vytkl, ovšem hrajícím zpěvákům ano. Hudba Richarda Krajča mi nevadí, občas si ji dokonce poslechnu a to bez nátlaku, jen mi vadí jeho arogance, jak trefně poznamenali Hentai Corporation v jednom rozhovoru: "Jdi pryč, tady hraje Richard, Richard Lví srdce!" V růžovejch brejlích, sem myslel, že mě vomejou. Snad to Karin příště zvládne natočit bez něj, spolu si můžou natočit doma třeba nějakej sex tape, třeba to Richardovi v tomhle půjde líp.

Když jsem jako naprostý neznalec kdysi vstupoval do marvelovského univerza prvním Iron Manem, ani náhodou jsem netušil, jak ohromná a vzájemně propletená bude tato zřejmě nejvýdělečnější "série" současnosti. Po prvním Iron Manovi přišel druhý, kterého jsem žral ještě víc, a který mě dokonale navnadil na další dobrodružství Tonyho Starka, tentokrát pod názvem Avengers, kde jsem konečně objevil i celý zbytek bandy. První fázi jsem tedy poté shlédnul skoro hned a začal jsem se konečně o celý MARVEL svět zajímat podstatně více. Na třetího Iron Mana už jsem byl natěšený maximálně a výsledek byl snad ještě lepší než jsem mohl vůbec doufat, druhý Thor se IM3 pochopitelně rovnat nemohl, ale i tak převládla spíše spokojenost, především tedy nad ještě větším rozšířením už tak obrovského systému, jaký v MARVELu vytvořili. Konečně se tak dostávám k dlouho očekávanému pokračování jedné z nejslabších marvelovek (u mě po jedničce Thora nejhorší), jejíž pokračování se dokázalo, zejména díky bratrům Russovým, vyšvihnout určitě minimálně mezi top 3 počiny nejaktivnějšího komiksového studia. Je to zejména díky už mnohokrát omílanému faktu, že Cap 2 zabrousil do politikaření, do toho se musel vypořádávat se stále aktuálním problémem sedmdesát let dlouhého zmrazení sebe sama, rozkladu S.H.I.E.L.D.u a především s přízrakem z minulosti - souboje s Winter Soldierem, který pro něj znamená zhruba to, co pro Thora Loki. Je nesmírně zajímavé sledovat, co vše musí hlavní hrdina a veliký patriot v tomto více než dvouhodinovém dospělejším komiksovém nářezu vše zvládnout. Celý film tak obsahuje od výborných akčních scén, přes zákulisní manýry, různé pohledy do minulosti až po excelentně zvládnutý psychologický rozbor chování a motivací většiny hlavních postav ve zběsilém tempu, ve kterém nikdo nemůže nikomu věřit, a při kterém se dokáže nudit jen málokdo. --- S velkou radostí kvituji, že Chris Evans / Steve Rogers vyrostl v rámci MARVELu v druhého nejcharismatičtějšího člena Avengers, hned po Toni Starkovi, a to už je co říci, proto jsou snad konečně jeho vůdčí schopnosti opodstatněny a on může se tak vrhnout na další šéfování jednoho z těch nejnestálejších a nejsilnějších týmů, jaké byly kdy stvořeny. Superhrdinka druhé kategorie - Black Widow alias zrzavá Scarlett, je Captainovi zřejmě tou nejlepší pomocnicí a zároveň zde dostává také poměrně velký prostor, v němž ukazuje, že její postava také není úplně do počtu. Když byla Captainovi Black Widow pravou rukou (a možná i něčím jiným), tak hláškující Falcon byl metaforickou levou rukou, přitom by však do budoucna mohl být pro Captaina tím, co je pro Iron Mana Rhodey / War Machine / Iron Patriot, zkrátka prostě kámoš vždycky po ruce. Zajímavou věcí v druhém Capovi je mimo jiné také nejednoznačnost záporné strany, kdy jeden nepřítel je zjevný a jeho odhalení pro kladné postavy (zejména pro Steva) emotivní a druhý tak trochu v pozadí, kde vše ovládá pověstnými zákulisními nitkami. Až podle traileru odtušenou novou funkci získává Nick Fury, jenž se zatím držel spíše v pozadí, proto docela překvapí jak moc je do všeho angažovaný a co všechno se ho týká, což zamotanosti a atraktivitě filmu jen a jen prospívá, stejně jako účast jeho vrchní pomocnice, agentky Hill / krásná Cobie Smulders, což je pak jedno z dalších velkých lákadel k tomu, užít si film. A tak kromě Emily VanCamp, která bude zřejmě hrát nějakou významnou roli v budoucnu, schází už jen jedno jméno, které bylo paradoxně nejen pro mě tím největším překvapením, protože herec takového kalibru a takového zaměření jako Robert Redford v marvelovce? To bylo při představování filmu jednoznačně největší překvapení. --- Celý film se nese tak nějak v pochmurnější atmosféře, než jak tomu obvykle je, přesto to není známka ničeho negativního, to spíš naopak, protože právě tímto mě Cap 2 uchvátil snad nejvíce. Není se také čemu divit, že je to film temnější, jak by také ne, když se organizace, která má za úkol chránit celý svět (potažmo jen USA) před útoky, jak ze Země tak z jiných světů, naprosto hroutí pod náporem nepřátel a intrik ze všech stran. To však neznamená, že člověk po skončení filmu upadne do hluboké deprese, to v žádném případě, hlášek je sice možná méně než je zvykem, ale i když se nejspíš nestanou nezapomenutelné, dokáží situaci odlehčit a rozesmát, za zmínku pak stojí i tradiční cameo Stana Leeho, jenž zde patří k těm lepším. --- Na závěr bych tak chtěl shrnout, že je Cap 2 po právu velmi kladně hodnocen a doufám, že tomu tak bude i nadále, protože je to opravdu jeden z těch třeba tří nejlepších MARVEL filmů. Potitulkové scénky mě navíc dokázaly pořádně navnadit na Avengers 2 a také na třetí Captainovu sólovku (asi 2016), protože Winter Soldier ještě zdaleka zcela vyřešen také není. Pokud u toho budou zase bratři Russové (podle všeho ano), tak o výsledek nemám nejmenší obavy.

To je tak, když poměrně populární sci-fi režisér a scénárista dostane geniální nápad o čase jako platidlu, který však nezabije ani herci, ani stylizací, ale scénáristickým provedením. Justin Timberlake sice není žádný extra herec, ale alespoň je to podobně jako Cillian Murphy sympaťák, Amanda Seyfried je zas docela zajímavá jiným způsobem, zarazí tak maximálně hodně malá role Olivie Wilde, jenž zde hraje Timberlakeovu matku, přičemž je ve skutečnosti o tři roky mladší. S tempem, provedením ani s ničím podobným bych problém neměl, tím největším nesmyslem je totiž dost zvláštní chování hlavního hrdiny, protože aspoň podle zdravého rozumu bych u něj nejdřív spíš čekal požitkářství, pak typickou katarzi, která by jeho chování odůvodnila, protože takhle to celé působí dost odfláknutě. Ovšem když nad tím člověk moc nepřemýšlí, tak to svůj účel splňuje.

S Frankem Darabontem se to má tak, není žádný jiný opravdu top režisér, který by za celou svou kariéru (cca 1990 - současnost) natočil pouhopouhé čtyři filmy, které jsou sice všechny naprosto skvělé, ale tak nějak se nabízí otázka, proč jich netočí více? Každý jeden z nich je totiž svým způsobem originální co se týče stylu vyprávění, příběhu i atmosféry, proto je v nich něco jiného. Majestic není jiný, je to milý a věčně veselý snímek, využívající konzervativnosti 50. let, výtečného Jimova herectví a poklidnosti malého pobřežního městečka, do kterého je příběh situován. Není v žádném případě dokonalý, chybí mu pořádný příběh, některé dějové obraty jsou poněkud zvláštní a místy možná působí i trochu roztahaně, přesto je to však zajímavý film, ke kterému se jednou velmi rád vrátím.