Slavníkovec

Oscar 2007 za cizojazyčný film. Velmi dobře zvolené téma, které nám představuje válku z jiného pro nás netradičního úhlu. Z pohledu židovských vězňů, kterým se dostávalo po určitou dobu věznění lepšího zacházení než ostatním lidem v táboře. Pro nacistickou stranu a Německo byli důležití. Stali totiž základním stavebním článkem jedné z nejtajnějších operací druhé světové války. Měli vytvořit skupinu specialistů, které byl zádán úkol ve velkém padělat libry a dolary. Pro většinu z nich to bylo vykoupení, které se často se střídajícími náladami mísilo s pocitem sebezatracování či dokonce sebeznechucení, pomáhali totiž nepříteli, aby si sami zachránili svoji vlastní kůži. ................................. Film se může zdát někomu trochu odtažitý. Podle mne si film razí svou vlastní cestu žánrem. Stačí se podívat na Salmonovo vykoupení vlastních hříchů prostřednictvím pomoci kamarádovi. Na filmovém trhu je hodně filmů, které nadchnou atmosférou, nákladnými scénámi a hereckým obsazením, v takové míře, že dokážou diváky zvednou ze sedadel. Ďáblová dílna, finančně omezený projekt, i s minimem scén zobrazujících holocaust, dokáže v diváku nabudit podobný pocit. Škoda příliš krátkého závěru, pokud ve filmu nějaký vůbec byl

Neříkej ani slovo je přímočarý film, který se nesnaží diváka klamat nepředvídatelnými zápletkami. Film je pečlivě rozdělen na tři skupiny postav. Jedná se o osoby za a) vydírané b) vydírající c) na ty, které nedůvěřují ani jedné z předchozích skupin. Klasický příběh o výkupném a o únosu člena rodiny se kterým se můžeme setkat v každém filmu. Tento thriller se ve vysoké konkurenci podobných žánrových filmu prostě musí ztratit. Nepřekvapí ničím jiným než na výši směšným závěrem, který Michael Douglas tak trochu předpokládal. Ono nechat se pohřbít zaživa může být vizuálně pro diváka přitažlivé, ale jinak je to utažené až za uši. Náhoda je blbec. V Hollywoodu je to, ale vývozní artikl.

Magicky realismus ve světě filmu. Kompozice tří hlavních aspektů kvality snímku. Kamera, střih a zvuk. Nemluvě o kouzelné hudbě Zbigniewa Preisnera. Iréne Jacob svým šarmem a téměř mystickým pesimismem zářícím z její tváře nenechá žádné z našich srdicí chladné.Neskutečná atmosféra. Dvojí život Veroniky je film o ideálech, které se nidky nenaplní. Minimálně u života Polské Veroniky.

Dokument, který rekonstruje události z dob, kdy tady na planetě běhali leda tak bakterie.

Frederico March dokázal skvěle zahrát roli vyšinutého a duševně nemocného vědce Jekylla, který při touze být svobodný, vytvoříl jedovatý lektvar. Tento lektvar měl schopnost přeměnit Dr. Jekylla na tvora se psychologicko patologickým charakterem. Mr. Hyde, tak se jmenuje jeho druhé já, je zosobněním čistého zla. Je násilníkem a vrahem. Brzy se tedy stane centrem pozornosti Londýna. Dr. Jekyll, ale vyrobil lektvar s dočasným účinkováním, takže každé ráno se probudí znova jako Jekyll. Časem začne být na Hydovi, stejně jako na své droze závislý. Přestává komunikovat se světem. Přátelé se ho začnou stranit. Pro něj je jeho výzkum prioritní, časem dokonce zapomene i na svou snoubenku. Je už víc Hydem, než sám sebou, jeho vnitřní zvrácenost a ošklivost se snoubí s jeho vzhledem. V závěru filmu zemře, některými lidmi obdivován, jinými zatracován.

Kriminálka, která neurazí. Drží se základních postupů vyšetřování. Překvapilo mně jméno hlavní záporné postavy, sériového vraha se sexuální úchylkou Johna Wayna Gacyho. Nevím jestli tím chtějí tvůrci tohoto filmu poukázat na nechvalně známého stejnojmenného vraha. Ale budiž. Celý film jako by byl točen v noci. Tomu odpovídá mrtvolná atmosféra. Která postupně graduje. Je potřeba zanalyzovat hlavní postavy. Brian Dennehy alis Gacy, známý podnikatel, spořádaný soused. V soukromí člověk, praktikující sodomii. Michael Riley je vzorovým policistou, díky své pracovitosti se stal místním policejním šéfem. Jeho případ ho odcizuje od rodiny. Je si jistý, že Gacy je vrahem. Má na něj jen nepřímé důkazy. Je tedy jen otázkou, kdy Gacy přestane za sebou důsledně čistit stopy. Uneseným mladíkům, však ale utíká čas.

Clint Eastwood je jak víno, čím je starší tím jsou jeho filmy lepší.

Dveřmi cely vstupujeme do 3x3m velkého života tří doživotních odsouzenců. Z jejich výpovědí jde vycítit, že se až na výjimky jedná o otrlé vrahy s dlouhým záznamem v trestním rejstříku. Jsou si vědomi svých činů, amnestie je "ušetřila" před trestem smrti. V této věznici, která je od světa oddělena mořem, je těžké hledat smysl bytí po zbytek života. Hiearchie vězňů včetně všech nepsaných zákonů se dá letmo srovnávat se zákony Jakuzy či ruské mafie. Tento dokument je natočený nestranně, naturalisticky, v lecčem může připomínat peklo pro naše recidivisty.

Ačkoli droga Darrena Aronofsky chutná dobře, těžké je si na ni navyknout, především ze začátku. Už od úvodních titulek se totiž na nás spouští lavina záběrů drogových extází. Hudba je sice chytlavá, ale v půlce filmu mne již omrzelo poslouchat pořád ten stejný soundtrack. Narozdíl od ostaních diváků v kině jsem byl přitlučen k sedačce z jiného důvodu. A to z práce kamery a střihu. Naprosto nevídané, naddimenziální scény, příběhy korespondující se současným životem plným spěchu. Spěchu, z kterého bohužel někteří lidé nevidí jinou cestu, než cestu drogové závislosti. Droga je pro ně prostředek útěku od společnosti.

Letadlo s uprchlíky spadné do moře uprostřed Pacifiku. Přeživší trosečníci, děti, doplavou k pustému ostrovu. Snaží se zde nastolit řád. Naneštěstí zde dojde ke střetu dvou autorit, demokraticky vzhlížejícího, optimistického Ralpha, který chce udržovat řád a svobodu a diktátorského, neústupného Jacka. S klesající nadějí na záchranu upadá i morálka na ostrově. Počateční nadšení se rozplývá s chátráním lastury, která představuje ve filmu symbol práva a svobodného myšlení. Ostrov propadne zmatku, zlobě a chaosu. Není cesty zpět, najde se pro již zdivočelou tlupu záchrana? Tato adaptace jedinečného Goldingova románu stejně jako předloha zkoumá vrozený sklon lidské povahy ke zlu. Fantastické, ale ne dokonalé.