Israha

Tenhle film je objektivně samozřejmě naprostý brak, který má jen minimum těch "běžně uznávaných" filmových kvalit; ale ta chuť, s kterou ukazuje své pokleslé béčkové koule, je neodolatelná. Vizuál odpovídá spíš osmdesátkám, než devadesátkám, ale je udělaný poctivě; komiksové tempo vyprávění (doplněné dokonce o kreslené vsuvky) se ani na chvíli nezadrhne; a jakkoliv je celý ten postapokalyptický svět ve své podstatě pořádně krutý, hnusný a oplzlý, a může se v něm stát cokoliv, nehledě na to, jak amorální to je (otrokářství, mučení, dětská prostituce, pokusy na zvířatech i lidech, etc.), je to podáváno tak šíleně nadsazeně a ulítle, že se tomu ve výsledku při sledování spíš smějete. Do toho ten prďácký soundtrack a výborně obsazené postavy...vlastně jediné, co Pancéřové holce a jejímu dobrodružství chybí k absolutnímu hodnocení, je trochu větší "šťavnatost", if you know what I mean. Potom by šlo o naprostý grindhousový skvost. Takhle "jen" vydatná trashová nonstop prdel.

Vcelku chápu, proč Del Toro s Pacific Rimem finančně a kriticky nikterak zvlášť neuspěl. V moderní době přišel s blockbusterem, který není ani komediálně nadsazený, ani temný a drsný, ani nemá žádný velký přesah a hlubokou myšlenku. A také, coby režisér, známý a oblíbený pro svůj osobitý styl, dodal film, který sice má všemožné typicky deltorovské vizuální vychytávky, ale jako celek osobitostí zas tolik neoplývá. Vtip je ale v tom, že o nic z toho mu v prvé řadě ani nešlo...Pacific Rim je nadšenecký projekt velkého dítěte, které dostalo dostatek peněz a času na pohrání si s hračkami svého mládí. Soudobě vypadající, ale staromilská a nostalgická pocta kaiju žánru, která je přesně tak přímočará a naivně jednoduchá, jako byly monstr bijáky v padesátých a šedesátých letech. Drahá a vypiplaná úlitba jednoho velkého fanouška žánru všem ostatním. S archetypálními lidskými postavami nevalné hloubky, ale pečlivou vyladěností světa na pokraji apokalypsy a až fetišisticky puntičkářskými vzhledovými a "charakterovými" profily pro každý obří stroj a obří nestvůru na scéně. Po pěti letech a více než pěti shlédnutích přinášející stále stejnou geekovskou radost, jako při první projekci v kině.

Dvojka lepší jedničky. Obsahově je to na úrovni lepšího SyFy televizního filmu (jak dějovým rozmachem, tak scénáristicky), ale disponuje to férovým skoroáčkovým vizuálem, typově slušným obsazením, slušnou mírou brutality, v podstatě nonstop nášupem akčních scén a neopomíná to tu více, tu méně připomínat, že přesah za hranice žánrové jednohubky nikdy nebyl cílem. Jednička hrála víc na horrorovou notu, tohle je po většinu času akční sci-fi přestřelka a naháněčka, která díky zběsilému tempu střídání lokací a příběhových prvků nemá kdy začít nudit, i když stopáž úplně nejkratší není. Konec nevypadal vůbec beznadějně; trojku, situovanou na domovské planetě emzáků, bych si s chutí dal!

Mírné zklamání. Hlavní problém je, že Monster Planet zcela rezignuje na to, fungovat jako samostatný film, a zcela se podřizuje pozici prvního dílu trilogie. Představí se postavy a naťuknou jejich charaktery a motivace, objasní se fungování univerza a zmíní se události, předcházející ději filmu; pak se chvíli řeční a nepříliš úspěšně buduje napětí...a pak je po docela slušné, ale krátké akci konec v podobě cliffhangeru. Ve výsledku jsme se toho o světě anime Godzilly docela dost dozvěděli, ale nic moc jsme z něj neviděli. A pocit celosvětové kaiju apokalypsy a ústupu lidstva ze scény je cítit jen ve vynikajícím prologu (ten byl s těmi camey různých méně známých monster pro fanouška hotovým pošušňáním...Kamacuras! Orga! Dogora! Dagahra!), ve zbytku sledujeme jen osobní příběhy hrstky povětšinou anonymních postav a o globálním kataklysmatu a jeho následcích se jen mluví, ale skoro nic z něj nevidíme. Chápu, že víc toho bude v druhém a třetím díle, ale jestliže se rozhodli vydávat je s odstupem a ne jako celek, tak každý díl musí fungovat i sám o sobě, což u Monster Planet ne vždy platí. Ale totální kritika není na místě. Sci-fi a postapo prvky jsou v kombinaci s kaiju žánrem svěžím větrem, hodně mě bavilo to podrobné pitvání se v biologii Godzilly, když už v druhé části filmu došlo na akci, tak byla převážně dost zábavná (i když lepší byly paradoxně šarvátky s menšími létajícími obludami, než ostřelování Godzilly), a Godzilla sám je velmi důstojným zástupcem svého druhu. Jednoznačně nesoucí atributy, které ho dělají...no, inu, Godzillou; ale přitom neochuzen o pár dost nápaditých novinek. Pravověrné, kteří se vyhli spoilerům, asi trochu šokuje jedna scéna těsně před koncem (v negativním slova smyslu), aby pak vzápětí přišel šok přesně opačný. Řeknu jen tolik, že tenhle Godzilla je na nejlepší cestě stát se jednou těch ikonických inkarnací sebe sama. Snad kolem sebe v pokračování Monster Planet bude mít i celkově lepší film. Protože tento má sice daleko do propadáku, ale nijak převratný také není, a shlédnutí znova bude dávat smysl jen v kompletu s dalšími díly.

Labužnicky jsem si pochrochtával nad šťavnatým gore a bavil se vším tím přehnaným a dost nekorektním strefováním se do všech možných aktuálních sociálních otázek, a v těchhle chvílích jsem byl ze ZMD nejednou nadšen. Je však škoda, že krom krvavých scén a fórků tahle nízkorozpočtová taškařice už nic víc nemůže nabídnout, a ani kadence všech těch pokleslých ptákovin není dostatečně intenzivní...ten film je i na svou stopáž až moc řídký, první skoro půlhodinu se neděje nic, a ještě to má šíleně dlouhou závěrečnou "scénu poté". Z kousku s potenciálem splatter-comedic kultu tak zbyla "jen" srandička na jedno zkouknutí. Místy hodně zábavná, jste-li fanoušek žánru, ale zkrátka ne dostatečně obsažná.

Na můj vkus hrubě nedoceněný kousek, který naplno boduje zejména ve dvou aspektech. Zaprvé skvěle inovuje jinak už zcela vydřeněný žánr found footage horrorů; zadruhé díky vkusné stylizaci do podoby reality show dokáže velmi efektivně maskovat nízký rozpočet a levnou výpravu, takže to bez bližšího soustředění se na věc ani nepoznáte. Kdekoliv jiný found footage snímek přistupuje z důvodu dějové a scénářové nedostatečnosti k řečnění a vypínání kamery, se v Re-Killu objeví medailonek "soutěžícího", ve kterém se rozvíjí jeho charakter; nebo zpravodajství, které dovysvětlí něco o fungování světa a o událostech před filmem, nebo jen nicneříkající, ale vtipná a trefná reklama...a co je důležité - ono to celé v rámci toho bloku fiktivního televizního vysílání do sebe zapadá a nepůsobí to rušivě. A přitom Re-Kill v rámci "hlavní" dějové linie nezapomíná ani na tradiční zombie horror atributy, které sice podává v nijak objevném, ale poctivém, krvavém, temném a slušnou akcí okořeněném podání. Výborné, bez váhání bych řadil mezi horrorový top posledních pěti let.

I v rámci žánru dno. Sotva pohromadě držící halda otrocky vršeného klišé, která nemá potřebnou kvalitu, ambice (což se ale čekat dalo), nadhled ani sebereflexi (a tohle už je škoda). Těch nekonečných cca 71 minut mě i jako nadšeného fanouška televizních monster filmů doslova fyzicky unavovalo. Chudák běžný divák, co si to při pohledu do TV programu v dobré víře pustil jako výplň nudného sobotního večera.

Vůbec nic vhodného pro běžného diváka, ale nevhodné i pro většinu horrorových fanoušků, kteří se chtějí příjemně bát nebo se jen tak trochu v nadsázce znechutit. Subconscious Cruelty je hodně hluboká a hodně znepokojivá sonda do těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli, a jako takový funguje v podstatě dokonale. Vrcholně odporná záležitost, a to jak z toho prvoplánově fyzického, tak i z morálního úhlu pohledu. Navíc natočená osobitým, nervním, špatně uchopitelným "nočněmůrovským" stylem, takže v podstatě bez děje, jen mozaikovitě poskládaná. Pro ty, kdo jsou fascinováni odvrácenou stranou lidského podvědomí, psychiky a sexuality, je víceméně povinnost tento bizarní a zvrácený film shlédnout.

Svět, ve kterém se Blood Drive odehrává, je z některých úhlů pohledu až neuvěřitelně vypiplaný (ty geniální reklamy!), z jiných zase cíleně nedotažený (některé věci se prostě dějí bez jakéhokoliv vysvětlení a logiky), ale hlavně je doslova narvaný nejrůznějšími bizarnostmi a šílenostmi, podávanými s takovou dávkou nekorektnosti, nadsázky a uvědomělého sebeshazování a v takové kadenci, že (pokud přistoupíte na pravidla hry) se při sledování bavíte víceméně nonstop, ale přitom, když se přepne do vážnějšího módu, nevyznívají dané scény sebeparodicky. Ústřední dvojice postav, Arthur a Grace, pak nejsou nijak mnohorozměrní, ale jsou to sympaťáci, kterým se dá fandit; supporting charaktery tvoří neodolatelně ujeté panoptikum (moji favoriti byli Domi a Cliff, ale parádní jsou i Rib Bone, Gentleman, Clowndick a další) a naprostým tahounem je s neskutečným nadšením hrající Colin Cunnigham v roli Juliana Slinka, který je nejdůležitější tváří Blood Drive jak v rámci příběhu, tak i z pohledu diváka. Blood Drive je jednoduše ultimátní pocta osmdesátkovému grindhousu a pokleslým filmovým žánrům obecně (každý díl jinému. např. kanibalové, monstra, amazonky, kyborgové, asian movies, buddy cop movies, etc.). A to i přesto, že ústřední dějová linie moc kreativity a propracovanosti nepobrala (ale nemyslete si, tenhle seriál toto o sobě ví a neustále vám bude se sarkastickým pousmáním dávat najevo, že je to tak schválně v rámci udržení brakové poetiky). EDIT: Po druhém shlédnutí kompletní série jsem z Blood Drive nadšen ještě o něco více, protože lépe vyznívá jeho podvratnost, sebeironie, hrátky s klišé a žánrovými stereotypy a celkově jakási "uvědomělost", kterou geniálně podporuje formát "seriálu v seriálu" se Slinkem jako tmelícím prvkem. Vážně škoda, že tohle uspělo jen u okrajového spektra diváků, a další řady se nenatočily. I když...vlastně to i docela chápu.

Haha, to zařazení "akční" je dobrý sarkasmus. Už dlouho jsem neviděl tak zoufale ukecané a náboj postrádající béčko. Od Asylum se samozřejmě nedá očekávat žádná kvalitní filmařina, ale tohle je i na jejich poměry strašně špatně natočené a ve své křečovité vážnosti až úmorně nudné dílo. Postapo atmosféra vůbec nefunguje, žraloci jsou nevyužití a korunu tomu dává nepřesné a nesympatické obsazení většiny postav. Námětem podobný Planet of the Sharks z loňského roku sice taky řemeslné kvality moc nepobral, ale bylo to šťavnaté a nadšeně natočené béčko plné bláznivých nápadů; toto je unylý spotřební shit, který je na hranici koukatelnosti i pro fanouška subžánru. Ani vlastně nevím, proč dávám jednu hvězdu, asi ze soucitu...