Israha

Na nápady velmi chudé pokračování Ztraceného světa, které vyšlo ve stejný rok, jako jeho předchůdce, a které zásadně zklame zejména tím, jak málo je o dinosaurech. V celém filmu jsou pouze dvě scény, ve kterých dinosauři hraji nějakou důležitou roli, jinak uvidíme už jen několik náhodných záběrů na hlavy a ocasy mezi porostem džungle, tajemno je pryč a zůstává už jen okoukaný příběh o zlém bílém muži, ničícím přírodu s vidinou zisku. Je však pravdou, že díky krásným exteriérům se na film velmi příjemně kouká a na to, jak je ve své podstatě dost o ničem, má důstojné herecké obsazení, z něhož dalece vyčnívá zejména skvělá chemie mezi Warnerem a Rhys-Daviesem, jejichž humorné špičkování (povedené i v dabované verzi, která u nás běžela v devadesátých letech v TV) dokáže vytrhnout ze všeobecné nudy. I tak je to ale na dobrodružný film po hříchu málo.

Povedené scény s monstrem, pojaté přesně v duchu starých kaiju filmů; a sotva snesitelný zbytek, který ovšem tvoří drtivou většinu stopáže. Ten sebeparodický nádech je výrazný, a zkraje ještě jakžtakž funguje (rozhovor s hologramem a pasáž v televizním studiu), ale poté se uvědomělé balancování mezi trapností a uhozeným humorem rozplyne a film po hlavě skočí směrem k tomu prvnímu - a od té doby je až na občasné shoty Zarkorra, demolujícího město, v podstatě nekoukatelný (speciálně pasáž s ochrnutým hackerem je extrémně cringe). Není zde ani cítit nějaké nadšení pro žánr a fanouškovský zápal, zůstává jen velmi nedokonale natočená a převážně nevtipná taškařice, mající místy až křečovité vyznění. Na hranici odpadu i pro milovníka kaiju žánru; běžný divák si poté domyslí, zdali pro něj má smysl na tento film koukat...

Velmi nízkorozpočtová záležitost, která ale má své momenty - sympatické a ke klasikám žánru odkazující retro efekty, nadsázka a výrazný sebeparodický element, tu očividné (plakát Emmerichova Godzilly) a tu zase rafinovanější (design finální zbraně) ukázky toho, že režisér má (nejen) v kaiju žánru nakoukáno a chce své oblíbené věci citovat. Zásadním problémem je, že těch nápadů (a to nejen dobrých, ale jakýchkoliv) je na celovečerní film nedostatečné množství. Ta hodinová stopáž sice na papíře působí jako docela krátká, ale materiálu tu zde je tak na jeden díl Power Rangers, zdaleka ne na celý film. V důsledku toho, a navzdory docela bláznivému tempu děje, jsou všechny scény (ty akční a destrukční nevyjímaje) natočeny pomalu a bez dynamiky, fóry jsou rozesety daleko od sebe a jako celek to ani moc nedrží pohromadě a nestrhne. Škoda, při zhuštění z toho mohl být parádní půlhodinový kraťas, který by v té roli na pomezí pocty a parodie žánru fungoval výborně. Při 69 minutách jde peklužel spíš o podprůměrný celek s některými povedenými dílčími momenty (samozřejmě z pohledu diváka, kterému titulní monstrum připomíná Příšeru z černé laguny; který pozná Maser Cannon a ví, které monstrum používalo jako zbraň sonický paprsek; který viděl aspoň pár dílů Ultramana a kterého pobaví mimozemský strážce pořádku v podobě přerostlé škeble, mluvící s italským přízvukem).

Bayona a scénáristický tým nasměrovali Zánikem říše (btw otřesný překlad názvu) JP univerzum poněkud odlišným směrem, a leckdo jim to asi neodpustí. Fallen Kingdom už není tím monumentálním, důležitě se tvářícím, okázalým velkofilmem (jako byl první Jurský svět coby moderní převyprávění původního JP), ale jde spíš cestou temnější, thrillerové jízdy á la The Lost World (ze kterého si taky půjčuje dějové schéma) a nebojí se ani přikořenit dávkou vyloženě béčkových, "cheesy" ingrediencí (jako se o to snažil JP3, kterému ale díky Johnstonově průměrné režii došel dech poněkud předčasně). Bayona jede v jasně rozpoznatelném a velmi působivém vizuálním stylu (vzpínající se Brachiosaurus v ohnivém infernu...damn), hodně výrazně brnká na struny nostalgie s tu méně, tu více výraznými odkazy na starší díly, v rámci PG-13 ratingu leckdy dost slušně tlačí na pilu a dokáže vydřenit solidní napětí v podstatě z každé honičky s dravým dinosaurem, která se na plátně koná (interiérové utíkání před Indoraptorem je samozřejmě výborné, ale za zmínku stojí také třeba brilantní úvodní noční scéna, kde zejména podvodní pasáž s Mosasaurem zatraceně mrazí). Chris Pratt to svým charismatem a vtipností solidně táhne, Dallas Howard mu slušně přihrává na smeče, zbytek postav (včetně záporáků) není nijak zajímavých ani dobře obsazených, což ale ve filmu, který je o dinosaurech, není nijak závratným nedostatkem. A je velice dobře, že Fallen Kingdom se znovu vrací k tomu prapůvodnímu přístupu, a portrétuje dinosaury v konfrontaci s člověkem nejen pouze jako ohrožené formy života, ale také jako nebezpečná a nevypočitatelná monstra (tedy tak, jak je prezentoval Crichton ve svých knižních předlohách). Zkrátka a dobře - dostal jsem přesně to, co slibovaly trailery a jméno režiséra. A jakkoliv chápu rozporuplné reakce kritiků, nepřipojím se k nim. Pátý Jurský park je z mého pohledu dost možná tím nejosobitějším a nejvýraznějším od dob slavné jedničky.

Nenáročný akční dobrodružňák, který nemá žádné jiné ambice, než pobavit, a ve kterém se vše odehrává pouze za jedním jediným účelem - aby na konci trojice mutantních zvířat mohla zničit Chicago a sebe navzájem (což vzhledem k tomu, že jde o adaptaci staré arkádové hry, nemůže nikoho extra překvapit). Proto dostal za úkol utáhnout první půlku svým charismatem The Rock, a to se mu jakžtakž daří. Tyhle role hláškujících akčních hrdinů jsou pro něj jako stvořené, byť tady jsem měl pocit, že buď je trochu svázán scénářem, nebo ho to až tolik nebaví. Jinak se ovšem cca do pasáže, začínající útokem vlka na žoldáckou jednotku, jedná o snesitelnou, ale ne moc atraktivní dějovou vatu. Poté se však vše takříkajíc "odšpuntuje", do hry se zapojí Jeffrey Dean Morgan se svým lehce "neganovským", ale přesto sympaťáckým agentem, a především přichází poctivý a pořádně dlouhý akční armageddon, který je skvěle nasnímaný, má šílené tempo, obsahuje plno cool vizuálních nápadů a disponuje v podstatě bezchybnou trikovou stránkou. V březnu jsem byl nadšený z parádního provedení finální bojové scény v Pacific Rim: Uprising, ale Rampage je v tomhle ohledu ještě o krok dál...ta pasáž v Chicagu je (po vypnutí složitějších mozkových aktivit) vysloveně uspokojující. Nebýt až příliš zjevně viditelné skutečnosti, že první půlka filmu je jen čekání na finální destrukci; a poněkud sterilní, koule postrádající režie, mohla být z Rampage plnotučná "skoro-kaiju" šupa. Takhle je to "jen" na čtyři hvězdy (po zprůměrování slabších tří za začátek a pětihvězdové palby za finální akci).

Ultimátní animovaná syntéza klukovských radostí. Dinosauři a dobrodružná poetika "ztracených světů", postapokalyptický svět, "madmaxovské" automobilové honičky a přestřelky, a futuristické sci-fi technologie namíchané do možná poněkud přeplácaného, ale zatraceně chutného koktejlu, který na jednu stranu nabízí mladším divákům ekologicko-politický "poučný" kontext, zároveň ale udrží v pozornosti i starší, protože se prezentuje s dávkou zdravé nadsázky a víceméně pořád dává najevo, že jeho hlavním cílem je pobavit. Chemie dvou hlavních klaďasů je na to, že se jedná o jednorozměrné seriálové archetypy, vynikající, a udrží zábavu na vysoké úrovni i v (vcelku sporadických) momentech, kdy utichne akce; záporáci jsou správně zlí a slizcí, a přesně v duchu všech ostatních animáku pro děti - naprosto neschopní. A díky formátu animované série se zde zvysoka kašle na fyziku, biologii a logiku, takže se dočkáme nejrůznějších šíleností typu humanoidního robota, který mlátí o zem stegosaurem. Plnotučná odvázaná zábava především pro chlapce každého věku (i ty, kteří už z chlapeckých let věkově odrostli a zůstali v nich jen duševně).

Poctivě natočený levoboček Čelistí a Bílé velryby, který má povedený vizuál a hudbu, a boduje zejména ve dvou ohledech - zaprvé v jisté ambivalentnosti přístupu, kdy se nehraje na okoukané "chudáček kosatka a zlí lidé" (i když to tak na první pohled vypadá), na druhou stranu se zde draví kytovci ani nijak nedémonizují; zadruhé v chytře a velmi pečlivě budovaném ději plném skličující atmosféry, díky které působí finální střet člověka s přírodou, který by se vlastně ani udát na první pohled nemusel, nevyhnutelně a osudově. Problémem však je, že v tomto souboji není komu fandit. "Achabovský" kapitán sice má v zádech životní tragédii, ale té se věnuje minimum prostoru a divák nějak nemá šanci se na truchlení této postavy napojit; a pomstychtivá kosatka ubližuje nevinným lidem, má nerealistické chování a celkově dělá tak trochu "dick moves", aby dosáhla svého cíle. Ostatní lidské postavy příběh také vůbec netáhnou, takže mrazivou atmosféru si sice vychutnáte, ale v konečném hodnocení je vám tak trochu jedno, jak to dopadne. Což je u filmu, který tématiku agresivního zvířete tlačí více do dramatické, než horrorové roviny, je docela problém. Proto jen (velmi silné) tři hvězdy.

Coby studentský kraťas by Automaton Transfusion byl snesitelný, jako regulérní celovečerní horor neobstojí ani v nejmenším. Že to nemá rozpočet, herce a scénář, by se ještě dalo odpustit, ale ono i to nahánění se se zombiemi úplně postrádá šťávu i atmosféru, je to neuroticky nasnímané a stejně tak i sestříhané, takže se lacině namaskovaný komparz, který vůbec nepřipomíná oživlé mrtvoly, dost často prostě jen tak objevuje náhodně z ničeho. Jakýs takýs kompliment by si snad zasloužily gore efekty, které nevypadají zle, ale díky divně rozostřené a šíleně se klepající kameře hodněkrát ani nejdou pořádně vidět. Amatéřina, a peklužel nikoliv fandovsky nadšená, ale tupá a ubíjející. Hodinu deset trvající stopáž se, v ostrém kontrastu ke sprintujícím zombákům, úmorně vleče a šourá. Nebrat.

Po shlédnutí plakátu, jména režiséra, traileru a úvodních pár minut jsem byl navnaděn, aby se na konci dostavilo nepříjemné zklamání z toho, jakým je Superžralok opatrným, nadšení postrádajícím a nezáživným filmem. Ano, je to naprostý trash, to každý čekal...ale takhle nudný? Kde je nějaký spád, sežrané oběti, hlášky, sebeironie, popkulturní narážky, žralokem páchané šílené kousky? Ray se drží rutinního schématu "horroru" o žravém zvířeti, vypuštěném z důvodu korporátní bezohlednosti, a krom poslední scény souboje na pláži a svých trademarkových fetišistických záběrů na spoře oděná ženská těla se v podstatě vůbec neodváže - a tím pádem zahodí jeden jediný způsob, jak tímto filmem alespoň určitou sortu diváků zaujmout. Ze Super Sharka se díky "ikonické" scéně okopávání žraloka kráčejícím tankem dost možná stane jakýsi malý kult, ale bude to jen kvůli této jedné konkrétní pasáži. Jinak jde o uzívané céčko bez šťávy (ta jedna hvězda je za zmíněnou soubojovou scénu, hezké holky a srandovní vojenskou konferenci o způsobu zastavení žraloka - tam ty náznaky pokleslé trapnovtipné zábavy občas probleskují).

Sázka na jistotu, míněno v čistě pozitivním slova smyslu. Tvůrčí tým pochopil, v čem tkví obliba filmového Hana Sola (antihrdinství, humor, buddy chemie s ostatními protagonisty) a staré SW trilogie (vesmírné honičky, cestování po různorodných světech a setkávání se s jejich fantastickými obyvateli, atmosfére Imperiální diktatury) a dal divákům ještě jednou, naposledy těchto oblíbených chutí zakusit. Výsledkem je briskně plynoucí sci-fi příběh, který vydatně brnká na nostalgické struny (tím víc, čím větší přehled má fanoušek v univerzu, a to i tom rozšířeném), ale přitom prošlapává sice dříve naznačené, ale dosud neodkryté cestičky, a netopí se tak pouze v přívalu retro pokyvování jako The Force Awakens. Ambicióznější Rogue One se mi ve výsledku líbilo o něco více, ale Solo ukazuje, že svět kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii, nabízí velkolepá dobrodružství i bez využití světelných mečů a Síly. A to v povedeném, nepředigitalizovaném vizuálu a opět jednou s výborně obsazenými postavami. Jen ten nádech jakési ikoničnosti, která SW sérii od začátku provází, zde poněkud chybí.