Israha

Společně s jedničkou můj nejméně oblíbený díl. Poprvé v sérii je zde pokus o větší rozmach a jakousi pseudoepičnost, a spíš než zvířecí horrory a akčňáky se zde parodují katastrofické filmy. Cameům různých více či méně obskurních celebrit se věnuje větší pozornost (ovšem takový G.R.R. Martin nebo Chris Jericho stojí za to), než žralokům a nápaditosti scén zabití (ale Frankie Muniz si to zde odskáče asi více humorněji, než kterákoliv postava v ostatních částech série), a dostavuje se i jistá rozklíženost a zpomalení tempa, které už není tak bláznivé a nekontrolované, jako v předchozích dílech. Otevírací pasáž v Bílém domě je ovšem pekelně zábavná, závěrečná vesmírná i s absolutně ujetým "dvojitým porodem" na závěr ještě víc, potěší grindhousovsky stylizované úvodní titulky a návrat Cassie Scerbo s kolty a výstřihem proklatě nízko. Takže sranda to je, a pořád dostatečně velká. Jen se zde Ferrantemu zatím úplně nepovedl přerod série do podoby plnohodnotného mockbusteru, který své vysokorozpočtové "konkurenty" i sám sebe ironizuje nejen citacemi, ale i absurdním velikášstvím (ovšem pořád za tytéž malé prachy a tudíž v adekvátně levném stvárnění). To dokázala až čtyřka. Oh Hell No! je na brakové stupnici tak na 3,5 hvězdy...ale každý správný sharksploitation milovník zaokrouhlí nahoru ;). PS: Je to náhoda, nebo ta družice s laserovým dělem je opravdu tatáž, kterou sejme Mega Shark ve svém souboji s Kolossusem? A tím pádem se tedy Sharknado i Mega Shark série řadí do stejného univerza?

Druhé Žralokonádo už zahodilo veškeré zábrany a stalo se totálním cheesefestem, který si dělá srandu ze všeho a ze všech, a úplně nejvíc sám ze sebe. Ještě se však nepokouší o "megalomanské" příběhové oblouky a je střídmější v popkulturní parodii (to začalo ve větší míře až ve trojce) a svou koncentrací na několik málo postav a umístěním jen v jedné lokalitě skvěle funguje jako frenetická akční jízda, která se nezastaví a ve které se může stát v podstatě cokoliv, i když to odporuje fyzice, logice i dobrému vkusu. Po úvodní, dokonale zábavné "Sharks on a plane" sekvenci sice nastává asi dvacetiminutové kecací volno, ale pak už je to nehorázná prdel až do konce, a závěrečná sekvence zničení žralokonáda a vším, co následuje, je doslova narvaná badass momenty. Někdo může být na pochybách, jestli je vše na tomto filmu tak dementní a technicky špatné záměrně, ale na to spolehlivě odpovídá "reálná" meteorologická relace, která po celou stopáž filmu dění na obrazovce odborně vysvětluje....aneb jak lépe dohnat ad absurdum už tak značnou koncentraci ujetostí, než se je s naoko vážnou tváří pokoušet vysvětlovat. Geniální komedie. Nebo nekoukatelný trash bez špetky míry, záleží na tom, jak jste nastaveni.

Počátek kultu. Už obsahující trademarkové prvky série v čele se záměrnou hloupostí a všudypřítomným sebeparodickým duchem, ale ještě ne tak odvázaný a přepálený, jako následující díly. I přesto je to ale pekelně zábavná věc, ta stopáž na druhé (a další) shlédnutí uteče až nečekaně rychle (což u podobných brakových nízkorozpočtových magořin bývá často problém, šílené nápady jsou slepeny nudnou dějovou vatou a patřičně nevyniknou). Není moc co dodávat, Ferrante při tvorbě pokračování pochopil, co lidi na Žralokonádu tolik chytlo, a pak na tuto kartu vše vsadil; jednička je tím pádem spíše slabším odvarem a takovým "testem", jestli tenhle přístup a specifický druh srandy uspěje. Uspěl, a zjevně daleko více, než se očekávalo. Ku vzteku všem fanouškům filmu jakožto druhu umění, a k radosti všem bláznům, kteří se rádi poklesle baví na cizí účet.

Film s kultovním plakátem, který se prezentuje jako monster movie, ale v této poloze v podstatě nefunguje, a paradoxně víc baví ve své druhé poloze, kterou je romantické drama. Kratičká stopáž a sevřenost zápletky v tomto případě dělá divy, v podstatě není kdy se začít nudit...ale to, že nějaký ten Útok dvacetimetrové ženy se koná jen asi v posledních 10 minutách, a je trikově stvárněn povětšinou naprosto otřesně (ta zpětná projekce je šílenost, to jsem ještě neviděl), se odpouští jen těžce. Protože kvůli romantické lince si film s názvem "Attack of the 50 ft. Woman" asi moc lidí nepustí. Přeci jen, spoře oděná, přerostlá, naštvaná Allison Hayes >>> normálně oděná a vzrostlá, ukňouraná Allison Hayes...jen té druhé peklužel dostaneme výrazně více, než té první.

Ze začátku mě tenhle asylácký mockbuster trochu vylekal, protože nešel cestou přiznané bláznivé komediálnosti, a to pak dost často bývá v podání toho notoricky známého studia nuda, ale nakonec dost příjemné překvapení. Název parazituje na aktuálním Jurském světě, ale kromě něj se zde hutně vykrádá i původní Park a celkově i myšlenky Jurassic franšízy jako takové. Ze všeho nejvíc mi ale Triassic World svou slasherovou stylizací, krvavostí a neodolatelně pavědecky uletěnou zápletkou připomněl kultovního Wynorského Carnosaura. Jinými slovy - je to blbost, ani ne moc kvalitně natočená, ale nenudí a umí tu více, tu méně pohladit duši fanouška pokleslosti a campu. Navíc dost prospívá zasazení do uzavřeného prostoru, kde se může chaoticky přebíhat z místnosti do místnosti, nabalovat čím dál větší bizarnosti na už tak dost absurdní námět a obecně tlačit do pokusu o scénář kraviny, aniž by se to vysloveně rozplizlo do utahané zdlouhavosti. A navíc - konečně se taky někdo vykašlal na raptory a t-rexe, a použil nějaký neokoukaný druh dinosaura, kor ještě s tak ultracool vědeckým jménem! :D (co na tom, že ten Gojirasaurus nakonec vypadá jako úplně obyčejný masožravý ještěr, no...a že žádný jiný druh se neobjeví) Jo, tohle je slušná zábava, pokud tomuto jejímu typu holdujete.

Srandovní céčková žralokomedie, která by klidně v rámci nadhledu a nadsázky mohla mít i na ty čtyři hvězdy, kdyby se trochu lépe vyvážil poměr parodování Jersey Shore s parodováním žraločích filmů. Toho prvního je tam už trochu víc, na úkor větší krvavosti, bodycountu a špatně stvárněné akce (jako ona je to sranda, když člověk poslouchá ty záměrně přepálené posilovnové dialogy, ale...u téhle tuposti dost záleží na dávkování, v přemíře začíná být více otravná, než vtipná). Jinak v podstatě ukázkový příklad filmu, který si plně uvědomuje, jak stupidní premisu a málo kvality má, a dělá vše pro to, aby z toho pomocí pokleslého humoru vytřískal, co nejvíc. Takové mám rád...byť konečné poselství mě zamrazilo. Ani stovky milionů let existující stroje na zabíjení a přežití nic nezmůžou proti bandě přiblblých nagelovaných svalnatců a jejich zrovnatak přiblblých vyumělkovaných buchet? Děsivé...

Ještě méně akční, dobrodružné a napínavé, než první díl, a oproti němu také výrazně levněji působící. A degradace Konga jakožto charakteru dosahuje maxima. To, že děj je o tom, kterak se páreček obřích opů do sebe zamiluje, by samo o sobě nevadilo (přeci jen schopnost Konga cítit je to, co jej od počátku definovalo a odlišovalo od mnoha jiných filmových obřích monster)...ale problémem je, že tvor, který má působit jako sice přemožitelná, ale mocná, nespoutaná a nebezpečná síla přírody, zde není nic víc než smutně koukajícím přerostlým maňáskem, který je většinu času na útěku nebo vězněn (a jeho družka to samé ve světleji hnědém). A pořádně se naštve pouze jednou, na konci, v jediné podařené akční scéně filmu. Ústřední dvojice lidských postav je archetypální až běda, stejně jako jejich protivník v podobě fanatického zeleného mozku. Plusem by snad mohla být přítomnost mírné nadsázky (ano, Kongův příběh vždy měl smrtelně vážný ráz, ale tady to docela pasuje k levnějšímu vyznění filmu), a překvapivě funkční vztahová chemie mezi veleopy i lidmi. To však rozhodně není to, na čem by film o Kongovi měl stát. Film je nakonec ještě koukatelný, ale není mi jasné, komu byl primárně určen. Pro děti je příliš nudný a vztahový, pro dospělé děti a fanoušky žánru příliš neakční, a pro normálního dospělého diváka zase poněkud hloupý (a to i tam, kde se to v rámci nadsázky nežádá).

Na profláklého sedmdesátkového Konga mám z dětství dost nejasné a nekonkrétní vzpomínky, a teď, po dalším shlédnutí po letech, už chápu proč. Film sice disponuje rozmáchlou výpravou, zdařilým vizuálem a solidním obsazením (které ale nemá moc co hrát), a i přes štědrou stopáž je natočený tak, aby nikdy na delší dobu nenudil, jen v něm má ta zatracená obří opice strašně málo prostoru a v první půlce není pro děj vlastně ani moc důležitá. Jde spíš o takovou ukecanou dobrodružnou vztahovku, ve které Kong neplní důstojně ani roli děsivého netvora, ani roli tragické existence, osamělé a uvězněné v krutém světě. V podstatě se svým významem smrskl do role přerostlého dobráckého zvířátka, které se občas rozzlobí a rozerve chřtán velehadovi nebo rozmlátí pár budov, ale jinak dějem filmu proplouvá v napůl pasivní roli, a jeho důležitý vztah s postavou Jessicy Lange (která zaujme vzhledem, ale už méně herectvím) postrádá onu osudovost a v mnoha momentech vyznívá poněkud přihlouple (viz scéna s hádáním Kongova znamení, wtf jako?). To znamená, že chybí i tajemno a napětí při prozkoumávání Skull Islandu, trikových záběrů je pomálu a i slavná závěrečná pasáž v New Yorku je víc o rozebírání, co s Kongem, než o jeho vlastní aktivitě. Zkrátka a dobře film, který nese jméno svého slavného monstrózního protagonisty, ale on sám v něm hraje až druhé housle. Špatné to není, ale nijak zvlášť zapamatováníhodné taky ne.

Spousta hodně sympatických pokleslých nápadů utopená v utahaném a unaveném zpracování. Má to místy ten správně sebeironický nádech, který umí tento typ béčkové televizní produkce zachránit a udělat zábavným, ale dostatečně jej nevyužívá, a pančovanou kořalkou zmutovaní krokodýlodlaci v ději musejí dávat až příliš mnoho prostoru znesvářeným rodinným klanům, jejichž příběh ale postrádá jakoukoliv špetku zajímavosti. Vyzněním vlastně dost podobné ostatním Furstovým animal horrorům - v jednotlivých scénách občas správně campy zábava, ale coby celý film až moc vleklé a dávájící příliš prostoru soustředit se na technické nedostatky.

Takto staromilsky pojatý horror je v současné kinodistribuci rozhodně příjemným zjevením, ale to ultimátní nadšení zcela nesdílím. Atmosféra konstantního neklidu a nervozity je vytvořena velmi pečlivě a funguje mnohem lépe, než prvoplánové bubákování, nicméně postrádal jsem zde gradaci. Ne ani tak dějovou, ta tam je, ale právě gradaci atmosféry. Někde od scény první seance je Děsivé dědictví opravdu nepříjemně zneklidňující, ale pořád stejně intenzivním způsobem až do konce. A stejné je to i s charaktery postav, ty jsou psychicky rozložené už na začátku filmu a proto už děsivé události, které zažívají, nemají moc co dále rozkládat. Žádný postupný propad do temnot. A trochu mě zklamala i vizuální strohost, film na můj vkus vypadá příliš málo temně a pochmurně, stvárnění je spíše až dokumentárně neutrální, nevtáhne diváka do centra dění. I přes těchto několik výtek ale celkový dojem velmi pozitivní, protože horror má především děsit a znepokojovat - a tohle Dědictví tedy Děsivé je, a ne zrovna málo, a také ne zrovna povrchně a "cool způsobem".