hudryhudry

Představte si, že sedíte ráno u snídaně, pijete svůj každodenní nízkokalorický džus a čtete v MF Dnes horkou reportáž o pohřbu bývalého českého prezidenta Jirky Paroubka (nastínil jsem tu budoucnost až moc černě :-)). Najednou vám však vylítnou okna, dveře, do bytu vpadne zásahová jednotka a zatkne vás za neúmyslnou vraždu, kterou prý máte spáchat v záchvatu vzteku po cestě do práce. Zní vám to nesmyslně? Ale ve filmech Stevena Spielberga je přece možné skoro vše :-) PreCrime je vládní program USA ve Washingtonu, kde tři lidská média předpovídají budoucí vraždy a policisté se jim snaží zabránit. Zapálený detektiv Tom Cruise programu věří a je jeho myšlence věrný, kvůli velké ztrátě, kterou utrpěl (jako ve většíně amerických filmů ztratil svého syna... Že si ti scéáristé nevymslí nic nového...) Pak se však vše obrátí proti němu. Vizuální provedení blízké budoucnosti je dokonalé. Musím též pochválit výborné efekty a zajímavé nápady (létající policisté). Sektář Tom Cruise se své role ujal skvěle a ukazuje, že umí zahrát i jinou roli než svou oblíbenou Mission Impossible. Opět můžu konstatovat, že Steven mě svým filmem ještě nezklamal.

Sice absolutně nechápu, jakou má český název Smrtihlav souvislost s dějem tohoto filmu, přesto však shledávám, že ve mně toto promakané sci-fi zanechalo hluboký dojem a film mě dosti zaujal. Tak zaprvé, po tomto filmu můžu s klidem říct, že Země může být klidně placatá a že stát se z vteřiny na vteřinu z chudáka miliardářem také problém není. Vizuální orgie plné rostoucích mrakodrapů, vyskokých bílých alienů a stylizací do asi tak 40. let vytváří dojem geniálního filmu, přesto jsou tu však momenty, které mi malinko lezly krkem, například neustálé hledání bájné pláže, kde všichni byli a přitom vůbec nikde není a nikdo se po ní neshání. Postava J. Murdocha je hnědookým Rufusem Sewellem zahrána bez chybičky, i když je tu a tam malinko kamenný. William Hurt je typický detektiv, který jako by přišel z divokého západu. Vrcholem je však pro mě dokonalé herecké ztvárnění bláznivého psychiatra Kiferem Sutherlandem. V každém filmu, ve kterém jsem ho doposud viděl mi připomínal Jacka Bauera z 24 hodin. Zde však převádí úctyhodný herecký výkon nejen mimkou a kulhavou chůzí, ale hlavně celkovým vystupováním, přerývanou mluvou a působí trošku jako kryska s brejličkami. Pro mě nepříliš známý režisér Alex Proyas (i když Já robot jsem viděl asi před rokem :-D) se mi představil vskutku velkolepě a já mu to mohu skromně vrátit pouze v vyšším bodovém hodnocení ;-)

Možná, že tento film dokáže oslovit ty, kteří hrám propadají, ale já, jako poměrně už dost neznalý herní barbar, jsem filmem okouzlen nebyl. Nemyslím si, že by to bylo tím, že mě celkově hry už moc neříkají, ale spíš tím, že s tématem: "Pohlcení hrou" si autoři neporadili příliš dobře. Po celý film jsem byl často zmatený a moc jsem nechápal souvislosti a navíc nápad konzole, která vypadá jak břicho vyholené feny a je plné krvavých orgánů, mě taky nezaujal. K tomu všemu Jude Lawa nemám rád a se svým účesem a hereckým výkonem mi byl dost nesympatický. O poďobané hlavní představitelce nemluvě... Nápady se zbraní střílející zuby či s absolutně jasně gumovými mutanty mi přišly dost nepovedené a trapné. Závěr, který se s naží být originální vě mně vyvolal ještě další zmatek. Nenalezl jsem realitu, ale jen několik "her ve hrách" (což sice bylo asi účelem, ale řekněme si upřímně, kdo z toho mohl být rozumný...). Celkově mě tedy tento snímek nezaujal a uvažoval jsem i o jedné hvězdě, nakonec však přidávam jednu za to, že se film snaží být "poučný" pro nenapravidelné pařany, i když pochybuji, že by vůbec někoho donutil zamyslet se nad touto (u některých lidí) závislostí.

"Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže." Tak asi tahle myšlenka bleskla hlavou J.R. Tolkienovi, když si prohlížel manželčinu šperkovnici, a vzikla tak nesmrtelná sága o malém Hobitkovi, který jde vstříc všemu nebezpečí zničit zlo, které pomalu, ale jistě, přemáhá všechno dobro. Právě jsem asi již popáté dokoukal druhou část filmové verze Tolkienovy triologie a opět mi běhá mráz po zádech, jako při prvním zhlédnutí. Ano, Peter Jackson je mistr na velkolepé vysokorozpočtové snímky a dává to jasně najevo. V kombineci s úžasnou a velkolepou orchestrální hudbou od Howarda Shora vytvořil filmovou báseň. Všichni, kteří alespoň viděli, když už nečetli, Pána prstenů, vědí, že na konci první části se společenstvo prstenu rozdělí. Celý druhý díl tak sledujeme několik příběhových linek, které se potom nakonec spojí v obrovské a úchvatné bitvě o Želmův žleb a Železný pas. Smíšek a Pipin již putují na svou vlastní pěst. Elijah opět předvádí onen herecký výkon "neustálého smutného kukuče", kvůli kterému tohoto prcka milují snad všechny fanynky. Do cesty se jim však připlete proradný Glum "miláššek" Smeagol. Putování hlavních bojovníků bývalého společenstva, kteří se snaží zachránit unesené hobity Smíška a Pipina, koření jemné vtípky na adresu malého, ale bojovného trpaslíka Gimliho (ono se také říká, že čím menší je pes, tím víc je to uštěkaný podvraťák). Smíšek a Pipin se mezitím snaží dostat ze zajetí Skurutské skupiny, což se jim nakonec povede. Po jejich filmovém setkání se Stromovousem budu v lese vždy radši tišší a ohleduplnější... Tyto všechny dějové linky se pak na závěr spojí v obrovité bitvě, která do té doby na filmových plátnech asi neznala moc konkurenty. Na svou dobu (přeci jen už je filmu 5 let) jsou zde využity špičkové efekty a i když zde dobro v bitvě zvítězí, válku ještě nevyhraje... Druhý díl Pána prstenů mi přijde jeko velmi dobře vystavěné přemosténí mezi prvním a třetím dílem, ve kterém je ještě dostatek krásných záběrů novozélandské krajiny podobných jako v ještě "idylickém" prvním díle, ale i mnoho temných částí, které připravují na velmi temnou část závěrečnou. Myslím, že si budeme muset ještě dlouho počkat, než se najde opět tak dobrý a velkolepý film ve svém žánru, jako je triologie Pán Prstenů. Jedinou mýlkou asi zůstane světlovlasý Legolas "orlí voko" Orlando Bloom, který hraje vskutku "neobvykle" ve špatném slova smyslu (kamenný jak Arnee na vrcholu kariéry). P.S. Liv Tyler se svýma špičatýma ušima je skutečně k nakousnutí :-)

Předesílám, že jsem asi jako jeden z mála mých vrstevníků nevyrostl na komixech o těchto obřích suchozemských želvách, takže moje hodnocení je možná trošku objektivnější než u jiných komixů, které byli a jsou mými srdcovkami. Ninja Korytnačky (ach, ta slovenština má vtipná slova :-)) se v této novodobé kreslené adaptaci utkají jednak sami se sebou (zajímavý vnitřní spor uvnitř bratrstva), ale hlavně s kamennými zakletými válečníky a teké s monstry ze vzdáleného vesmíru... Na to, kolik je zde možných zápletek a vyústění s tolika nepřáteli, se však film podle mého názoru moc nepovedl. Nejdříve bych rád předeslal, že celé grafické provedení filmu mě příliš nezaujalo a za to strhávám rovnou jednu hvězdu. V úvodu nás autoři zasvěcují do dávných dějin a vysvětlují, jak obří kamenná monstra a všecky ty podivně vyhlížející ještěří a kyklopí stvůrky vznikly (už vizuální stránka začáteční bitvy mě moc nezaujala). Ve zbytku filmu je spíš více kladen důraz na vnitřní spory mezi Želváky a pak bum, rychlý závěrečný souboj a konec.... Snímek je hodně dětinský a špatně natočený. Rychlejší rozjed, pak tempo zmírní až skolo na bod mrazu, pak najednou podle mě přijde vrcholná bitva (myslím tím nejpovedenější - mezi Raphaelem a pidi alienem, který připomíná jednookého buldoka - chovatelé prominou) někdy v polovičce filmu a závěrečná bitva vyšumí do ztracena... Tímto snímkem si mě želváci opravdu nezískali a jenom doufám, že avizovaný druhý díl, na který si v tomto filmu udělali dost velká vrátka, bude lepší. Radši než želvu si koupím jako domácího mazlíčka morče:-)

Od dětství byli mými nejoblíbenějšími hrdiny Spider-man a Superman. Clark vždycky trošku vítězil nad Peterem, a to proto, že měl jednoduše lepší schopnosti. Pavoučí muž se uměl houpat v sítích, byl obratný a uměl bojovat a to bylo asi tak vše, zato Superman uměl létat rychleji než kulka, byl nezranitelný (krom zeleného vesmírného kryptonitu, který mu uměl pocuchat patku), uměl svým zrakem vše roztavit a prohlédnout a dechem vše zchladit. No nedivte se, že v mých očích byl Superman na žebříčku superhrdinů o pár příček výš. Když si to teď po několika letech srovnávám v hlavě, byl můj výběr superhrdinů docela dost omezený a trošku fádní. Když si srovnáte Spideeho a Supiho, přijdete na to, že obě pohádky jsou si docela podobné. Hrdinové mají 2 tváře, dva životy, kryjí se před veřejností, někteří nepřátelé (Luthor a Osborn) jsou si dost podobní a prostředí, ve kterém se většina děje odehrává, jsou sídlo místních novin… A vzpomeňte si na další podobnosti :-) Znal jsem povětšinou jen kreslené seriály a zfilmovaný Superman byl pro mě v televizi vždycky velkým zážitkem očekávaným několik dní dopředu. Přesně takhle jsem si Supermana představoval. Charismatického a neodolatelného Christophera Reeva (ne nebojte, nejsem buzna), božínku, toho jsem dycinky miloval, a je mi dost líto, jak skončila jeho herecká kariéra. Marlon Brando, idol mojí babičky, podává ve filmu krátkou, zato více náročnou roli Kal-Elova otce Jor-Ela (nejsme ve Star Wars) a utvrzuje mě v tom, že to byl vskutku pan herec. Mladý Gene Hackman v roli plešatce Lexe Luthora mě ve filmu vskutku pobavil, neboť jeho výkon „neustále se špičkujícího génia s blbcem (Ned Beaty)“ je vskutku úsměvný a role padoucha mu padne jako ulitá. Děj je sice jednoduchý, ale to se od takového snímku očekává, neboť má spíše pobavit a rozproudit krev, než nás nutit přemýšlet. Vysloveně se mi líbí triky využité ve filmu, které byly jistě na svou dobu výtečné a dnes na mě působí velmi nostalgickým a překvapivě dobrým dojmem. Daleko víc mě rozproudilo krev, když Superman, zavěšený očividně na jeřábu, honí raketu před plátnem, na nějž je promítána krajina, než novodobý počítačový pád letedla ze Superman se vrací. Tyto staré triky mají v sobě daleko větší kouzlo a rozpadávající se model přehrady s tryskající vodou je daleko více „skutečný“, než některé 3D počítačové triky. Závěr mě vždy dojme a jsem vždy šťastný, když se Clarkovi podaří protočit Zeměkouli po směru hodinových ručiček a zachránit tak Lois před krutou smrtí udušením hlínou :-) I když se zde jistě najde i mnoho chyb, nedám na tento snímek nikdy dopustit, neboť je to část mého dětství, část mého snění o tom, jaké by to bylo, kdybych byl jako Clark, jaké by to bylo, kdyby…..

King fest, část II. Stephen King asi dostal při psaní tohoto díla zelený zákal a neviděl, co píše, neboť se mi nechce věřit, že tato blbost byla natočena podle jeho předlohy. Jaký je stručný děj? Zelená, zelená a zase zelená (nikoli alkohol, ale barva) září ze všeho a pár zelenou ovládaných blbečků (nikoli opilců) se potácí po městě s příznačným názvem Haven, zvláštními zbraněmi likvidují ty "normální" a snaží se vykopat několik nečekaně zelených krychlý, ze kterých se nakonec vyklube mimozemská loď plná seschlých alienů podobných vetřelci. Tomu se snaží zabránit Bobbi, imunní proti zelenému záření... Na tomto snímku se dá zkritizovat skoro vše, od blbého námětu a scénáře přes přetaženou stopáž a nulovou atmosféru až po trapný až směšný závěr. Herci stojí za starou belu, triky jsou levné, trapné a opět zelené. Divím se, že tento film tvůrci mohli brát vážně jako horor. Zelená barva neni uklidňující pro oči, už mě po třech hodinách štvala! Ostuda, odpad! Ps: Jestli vám bude Vitason tvrdit, že jsem nic neviděl, tak to pěkně kecá, dusili mě pod polštářem jenom 2 minuty, což je jedna setina filmu :-) Ale je pravda, že polovinu snímku sem byl v mikrospánku ;-)

King fest, část I. Víte, co se stane, když se spáří netopýr s krvelačným pterodaktylem? Vznikne obří stvůra, která žere lidi v podzemí americké přádelny. Alespoň takhle nějak si to představoval Stephen King ve své hororové předloze, podle níž bylo natočené tohle stylové béčko plné tvrdých gest a hlášek a rozemletých vnitřností. Hlavní hrdina, nevzdělaný chlapec z amerického venkova, přichází na pracovní výpomoc do přádelny (či mlýna?), které vládne nevrlý majitel. V podzemí, ve kterém vládnou tisíce krys, se záhadně ztrácejí pracovníci továrny. Až náš hlavní hrdina s partou pomocníků se dokáže nebezpečí postavit... Z filmu na nás dýchne atmosféra snímků z 80. let, levné triky a kulisy a velmi špatní herci. Celkově mě film spíše pobavil než postrašil a nemohu bohužel hodnotit jinak než za 2*.

Nedá se říct, že by mi tento snímek vadil, ale svým neobvyklým provedením mě nezaujal. Film je natočen tak, že pro něj časová linie nehraje moc roli, ze začátku jsem moc nerozuměl různým časovým posunům, které jsou různě míchány, až jsem měl hlavu jak pátrací balón. Potom už vše dává smysl a ke konci nás překvapí poměrně nečekaný závěr... Ještě teď se cítim omotán jako moucha pavučinou intrik a pastí. Až do konce jsem se nemohl rozhodnout, kterému kouzelníkovi fandím, ale protože je mi Christian Bale odporný svým šišláním a zvláštním hereckým projevem, zvítězil u mě na plné čáře Hugh Jackman, proto jsem byl možná na konci snímku trochu zklamaný.... Michael Caine hraje postavu, která pro mě byla až do konce zahalena tajemstvím, zaujímá roli vypravěče a také roli průvodce filmem. U podobných snímků mě vždycky naštve to, že celý film je o tricích a pak se najednou objeví "skutečná magie", která mě zkazí dojem z celého snímku (stejné to pro mě bylo u Ospalé díry). Pobavil mě souboj elektromagnátů Tesly a Edisona. Kamera je ve filmu slušná, střih mě nezaujal a scénář (dějová kostra) je podle mě dobrý... 3*

Co se změnilo oproti seriálu? Nic! Jsou to pořád ti staří dobří Simpsonové jen se 4x delší stopáží a s větší koncentrací vtípků a narážek - do Rakušáků, na znečišťování planety atd. Scénář je jednoduchý, zábavný a přesně vysihuje ducha seriálu. Každou minutu jsme v kině propukali v histerický smích a odcházeli jsme s pocitem, že bychom to nejraději viděli ještě jednou. Nejvíce mě asi rozesmál Arnee jako prezident USA, reklama na nový Grand Kaňon s Tomem Hanksem, Homerovo prasátko bylo také velmi roztomilé. 100% Spokojenost!