Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Komedie
  • Horor

Recenze (423)

plakát

Muž z Vysokého zámku (2015) (seriál) 

Strhující drama, odehrávající se v alternativní Severní Americe, rozdělené na japonskou východní a německou západní část jakýmsi neutrálním "divokým středem", a to zhruba 20 let po prohře spojenců ve 2. světové válce. Jeden z nejlepších seriálů roku 2015 - sice celkem skoupý na akci, ale dokonale natočený a velmi, velmi hluboce lidský.

plakát

Jo Nesbø: Doktor Proktor a prdící prášek (2014) 

Ujetá skandinávská pohádková komedie pro děti o prdění podle knížky, kterou napsal oblíbený detektivkář Jo Nesbø. Povýšit fekální humor na hlavní téma filmu ostatně nemohl nikdo jiný než skandinávci, tak nějak to vyprdlo z jejich kultury. Filmařsky rutinní profesionální práce, takže kromě "skandálního" farty příběhu nic překvapivého. Ovšem v našich školách se teď po české premiéře bude asi mnohem víc prdět. Chudáci kantoři....

plakát

Živí mrtví: Počátek konce (2015) (seriál) 

Rozvleklé rodinné psychologické drama naroubované na moment počátku zombie-apokalypsy s poměrně zábavným posledním dílem. Máte-li rádi horrory, těch prvních pět klidně přeskočte - o nic nepřijdete. Nesympatické postavy se chovají jako vymaštění idioti, adolescentního feťáka trápí celé 3 díly absťák, obě maminky přebujelé famílie jsou na ránu o dětičkách nemluvě. Rejžování na popularitě divácky úspěšného seriálu. Jedním slovem nuda.

plakát

Dominion (2014) (seriál) 

Ačkoliv je něco takového vysoce nepravděpodobné, na základě celkem mizerného filmu ( http://www.csfd.cz/film/240688-legie/ ) vznikl výborný seriál. Což ovšem nevědí místní obecní blázni, kteří ho odstřelili hned po průměrném pilotu. :-P Po vlažné úvodní sérii dostal v té druhé (podobně jako The 100) neuvěřitelné grády. Z celkem nanicovatého začátku se vyklubalo postapokalyptické akční drama prakticky bez hluchých míst - fantasy sága plná emocí a dějových zvratů, která jede v poměrně rychlém tempu a nešetří intrikami ani krví. Milé překvapení - většinou člověk očekává kvalitku a místo toho dostane průser, v tomhle případě je to přesně naopak.

plakát

The Whispers (2015) (seriál) 

Nic naplat, doba se změnila - je rok 2015 a dokonce ani emzáci strýčka Spielberga už zdaleka nejsou ti milí megahubení tvorové z Blízkých setkání, natož ňuňánci, co se jim z jejich stesku po domově strašně chce "foooooun hoooooum". Místo toho je tu mrazivě tajemná invazivní entita Drill, která z dětí dělá zabijáky a její úmysly jsou zjevně na hony vzdálené filozofii sluníčkových pravdoláskařů. Děkujeme, strýčku, není to špatný seriál. Snad jen toho kvílivého countrybarda, co skulí v závěru dvou dílů, jste si ty a tvá nová partička mohli odpustit.

plakát

Mr. Robot (2015) (seriál) 

Rozvleklá snobská feťácká sračka. Hodiny keců o ničem. Disonantní bláboly sjetých adolescentů - možná dobře zahrané, ovšem nejsem si jistý, jestli tu vůbec někdo něco hrál. Ukázka hlubokomyslné úvahy hlavního hrdiny: "Mé podvědomí chtělo, abych pochyboval o tom, v co druzí díky mě věří." Český překlad: "Jelito kopyto kliky bé ábr písí dominé" aneb "tolik hoven pohromadě aby pohledal". Hurá do anarchistické kurvokracie. Vysoce přeceněné depresivní hovno.

plakát

Osmý smysl (2015) (seriál) odpad!

Pokud nejste rozháraná xenofilní lesbická žena v přechodu, tuhle sračku opravdu vynechte v zájmu zachování vašeho duševního zdraví. Nebo si aspoň tu krásu dávejte po minimálních dávkách a mějte po ruce dostatek pytlíků na blití. A místní krasoprdi šílí.... Přitom je Sense8 celkem hloupá, povrchní a hlavně ukrutně přeceněná strakamakatá multi-kulti zmatlanina všeho. A zmatlá dohromady opravdu úplně všechno - holocaust s hopsavou bollywoodskou spartakiádou, sociální drama s diskoškou, LGBT vztahovku s mexickými filmovými průjmy, van Dammovy karate-tanečky s epidemií AIDS v Nairobi, reklamu na drogy s telenovelou, příšerné karaoke s vážně míněnou mystikou, ohňostroj s lesbickým sexem a drambáčem. Najdete tu snad všechno, co je momentálně považováno za "trendy a kůůůůůůl", chybí snad jen vaření. Vlastně nechybí - disputace o žrádle se tu čas od času taky vedou. Takřka vlezdoprdelně a bezskrupulózně je použité cokoliv, na co by mohl ctěný divák zabrat, ovšem ve výsledné nevábné směsi, která si nezadá s opilcovou ranní šavlí. Neustále se řeší strašlivá dramata typu nemohla jsem manželovi na pohřeb, museli jsme dát sestru do sirotčince, chtěl jsem být hoden tvé lásky, ale zklamal jsem tě... Bláááá bláááá bláááááá. Pokud jsou v Sense8 aspoň náznaky nějakých slibných nápadů, jsou vzápětí nemilosrdně zadupány do země nějakou hroznou blábolivou apoteózou. Spolupráce Tykwera a Wachowských, která se osvědčila v Atlasu mraků, tentokrát totálně selhala. Bohužel se neznásobil jejich pozitivní autorský potenciál, pouze jejich oblíbené pózy. A vyšla z toho navoněná pestrobarevná mrtvola. Stejně jako skoro všechny dosavadní produkty Netflixu vyniká i Sense8 až obsesivní užvaněností, asi proto, aby bylo každému divákovi jasné, že to, co se mu nabízí, je "velké umění". Ale není - je to jen pseudointelektuálská HRA na velké umění. Všechno je strašně křečovitě multikulturní a multigenderové (jako u Heroes, ale mnohem hůř) a postavy a charaktery jsou většinou oprudentní a chovají se nelogicky. Odbarvená můra, neustále nosící na šišce strašlivá tyrkysová sluchátka (asi aby i v restauraci nebo v autobuse všichni poznali, že je "dýdžej") hrající Dash Berlina (autoři soundtracku se ani nenamáhali zjistit, že se jedná o remix od Jorna van Deynhovena a místo něj vnucují mnohem horší originál, který ovšem v seriálu vůbec nezazní), lesbická transka Michael nyní Nomi (njn, Wachowská přichází s autobiografickými prdky....), hodný a sympatický kasař s velkým pérem, potomek ruských imigrantů žijící v Berlíně, kterého (světe div se!) šikanoval fotr... A celý tenhle guláš (nebo spíš dort od pejska a kočičky) je servírován pomocí obrazů, nápadně připomínajících takové ty módní krajinkové časosběrné smyčky z youtube. Všechno se tváří hrozně moudře, globalizovaně a realisticky, ale výsledkem je naopak pocit vyumělkovanosti a naprosté nepravděpodobnosti, místy až nechtěně komické. Prostí lidé hovoří jako by od rána do večera nedělali nic jiného, než jen leželi v moudrých knihách světových filozofů a občas to proložili kvantovou teorií v praxi či psychologií pro pokročilé. Vzácné akční scény jsou věrohodné zhruba stejně jako pohádka o Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. Hudební složka se opírá o osvědčené provářky - už zase se klepe na nebeskou bránu, už zase ječí Linda Perry z 4Non Blondes "wazááááp, waz gouin óóóóón, enáj héééjéééjéééjééééj....." atd. atd. Klady??? Jednou za dvě hodiny "vtip rozsekávač", mírně odtabuizovaný sex (holé zadky, ňadra ba dokonce i celý pyj se na Netflixu smí, v americké TV nikoliv - natož celý porod v detailním záběru jako z instruktážního filmu pro hodiny biologie) a koneckonců vlastně i ten Dash Berlin v remixu v prvním dílu. Kde dneska kromě internetu uslyšíte trance? V seriálu ani ve filmu určitě ne. Sci-fi? Zapomeňte. Veledílo? Ani náhodou. Spíš veleomyl místy až epických rozměrů. Scéna s porody, hřbitovy a slzami s doprovodem klasické hudby patří mezi nejzbytečnější a nejsnobštější potraty, jaké jsem kdy v seriálu viděl. Rádobyfektní, nabubřelé, prázdné a dloooooouhé jako týden před výplatou. Zlatá Jupiter v ascendentu, ta si aspoň ve svojí akční jednoduchosti na nic nehrála. Sense8 je přeceněný, přemrštěný ambiciózně se tvářící velkoprůser - rozvleklý pseudofilozofický blábol přímo k ukousání nudný, který pár vtipných momentů opravdu nezachrání. Pro mě největší seriálové zklamání sezóny.

plakát

Killjoys: Vesmírní lovci (2015) (seriál) 

Spíš než od SyFy bych takovouhle taškařici čekal od CW nebo MTV - specialistů na seriály pro adolescenty. Jako většina podobných téměř dětských (dětinských?) "sci-fi" se tváří jako story z velmi vzdálené budoucnosti, ve které lidstvo obývá každou druhou sluneční soustavu v galaxii a vydat se na sousední planetu je věc tak samozřejmá jako každodenní pravidelná stolice. (No i když... :-) ) Přitom na vás během děje místo adekvátní scénické muziky prakticky neustále ječí mládežnická rádiová popina 2015, po které ve vzdálené budoucnosti už nepochybně neštěkne ani pes. Tak tak snesitelná módní přehlídka s Barbie-Kenovským castingem a Nickem Slaughterem v jedné z hlavních rolí. Celkem zklamání.

plakát

Žraločí tornádo 3 (2015) (TV film) 

Tak nám z toho, zdá se, vznikla taková pěkná tradice, že se jednou za rok hezky sejde Ferrante s Levinem, Zieringem a dalšíma vtipálkama a pořádně se odvážou. A doufám, že jim ještě pár sezón nedojdou naprosto megaúchylný nápady, který nepopíšu, ptže nechci spojlérovat. Epické finále s dopadem uzenáče, prošvihnutým porodem a plukovníkem na měsící trumflo úplně všechno, co kdy bylo i nebylo vycucáno z palce - poslední čtvrthodina mi málem urvala bránici. A to jsem byl, prosím, handicapován tím, že jsem byl donucen shlédnout českou verzi, ve které 5 postav dabuje Hájek a dalších 10 Maxián, což by naprosto deklasovalo úplně cokoliv. A ty obrázky v hlavě, co po tomhle šíleným twisteru zůstanou... Od akcí s nepochybně aspoň 20ti karátovou zlatou motorovou pilou až po žraloka odevzdaně se flincajícího v oblouku horské dráhy přímo šňůra perel! :-D Mmch žasnu, že některým z vás dokonce začíná docházet, že to celý je vlastně sranda - já věděl, že to nakonec někomu i dojde.

plakát

Ztracená archa (2015) (seriál) 

Názorný důkaz toho, že dokonce i tak ošidná věc, jako multi-kulti zmatlanina s LGBT prvky se dá udělat dobře a napínavě. Wachowští i s Tykwerem by se měli od Tima Kringa učit, jinak by nikdy nemohli vypustit do světa svojí strašlivou ultrastrakatou šavli jménem Sense8. Pravda, xenofilní nadrženci (platí pro obě 3 pohlaví) si tenhle seriál asi moc neužijí, leč krajinkáři a cestovatelé ano - ať už norských. chorvatských nebo mocně převažujících izraelských exteriérů. Mmch výtečnému castingu včele s povědomě působícím, ale zatím ne úplně provařeným Isaacsem a dokonalou Anne Heche opravdu není co vytknout. Solidní dobře obsazený napínák.