Klajnik

vesměs prázdno a to něco málo, co film skýtá je příliš nezajímavé

Celá linka s požírači osvícených dětí byla trapná tak jako se zdálu už z traileru. Kostými záporáků jsou trapný (film bez stylu se vždy odráží na tom, co nosí postavy). Jednotlivý scény se sotva dotýkají kvalitativního průměru a to jen v momentech, kdy se nejvíc evokují Kubricka. Po většinu času je to ryzí podprůměr, který neurazí - respektivě uráží tím, jak nikdo nevyložil ani ždibec snahy o vytvoření něčeho solidního. Dialogy v sobě nemají ani ždibec spisovatelského šmrncu, takže podprůměrný příběh se posouvá dopředu naprosto unylými konverzacemi postav, jejichž břidký osobnostní rozpor/životní rozpoložení je poutavé asi jako chcaní. S hororem to nemá nic společnýho. Aby tomu bylo jinak, tak by to chtělo lepší scénář, který by diváka více zainteresoval do dění, takže by na něj film mohl doléhat. Dále by to muselo stát na atmosféričnosti, kteoru vytváří jednak vizuál a druhak herectví. zde však herci nemají co hrát. Zbytečnej film. Lidi opět hodnotí 2x lépe než je hodno, kvůli tomu, že film neurazí a klasicky kvůli nostalgii.

Užíval jsem si znepokojivou Shyamalanovskou atmosféru, ostrý obraz a luxusní interiér domu i scény přípravy mistrných pokrmů. Postupem času jsem však měl tušení, že jednotlivé prvky děje se nepodaří smysluplně propojit a dojít tak k dramatické katarzi v závěru. Poslední epizodou to celé jenom vyšumělo do prázdna, což přirozeně zamrzí. Servant ve mně zanechal jen pocit neúplnosti, nenaplněného potenciálu, naleštěného nic a tím pádem i mírného zklamání, jelikož seriál ztroskotal na nezvládnutém scénáři. Ač jsem viděl jen první sérii, i ta by měla fungovat jako celek. Takhle není chuť pokračovat.

Trapnej infantilní a nucenej humor mi ještě trochu srazil domnění o tomto zbytečnym filmu, kterej mi nedal vůbec nic - což by nevadilo, kdyby to bylo hravé, což neni. Lidi mluví o bourání divákovo očekávání. Mně přišlo, že 50% bylo předvídatelných a druhých 50% nezajímavých, takže mi přirozeně nezáleželo na tom, jak se to celé vyvrbí. Nenapomáhá ani ta předimenzovanost. Když detektiv Craig přirovnával tento případ k donutu s dírou uprostřed uvnitř donutu s dírou uprostřed uvnitř don...blablabla a diváci si smáli, tak jsem si přišel jako Ignácius J. Reilly uprostřed spolčení hlupců s dírou uprostřed uvnitř spolčení hlup... - vtipný co? Pak se není čemu divit, že takovym lidem to přijde jako scénáristická hříčka, jenž nabourává očekávání diváků, baví i rozesmívá a kterou si všichni herci užívaj. Nevim co ta práce na osmých Star Wars udělala s Johnsonem, ale rád bych, aby dělal filmy Looperovké úrovně. Já bych to radši vážnější, tvrdší a zlejší, což by bylo atmosférištější pokud by by si film více vyhrál se členy zbohatlické zdegenerované rodiny. Na takovém konceptu by šlo odvyprávět film o něčem. Namísto toho jsem se díval na film o ničem, na předimenzovanou nudu ověnčenou několika trapnými prupovídkami jako třeba : “Viděl jsi její instagram? Je to influencerka” což zbytku kina přišlo vtipný a mě byl větším podmětem k zamyšlení průměrný divák, který je schopen si námarně užít film, jenž hraje na známou notu (Agatha Christie), vypadá slušně (starobylé sídlo), vidí tam známé tváře a občas uslyší ftip. Bída.

Dirt jsou odvážnější film než Bohemian Rhapsody, kteří šli moc na ruku (biografickej marvel) a není to tak scénáristicky protivné jako Rocketman, jenž mi Eltona spíš zhnusil. Příběh Mötley Crüe je tou několikrat řečenou pohádkou, což nevadí - příběhy o vzestupu a pádu takové bývají, ale tím že se zde nedrží zpátky si film drží jistou úrověň entertainmentu. je osvěžující vidět Ozzyho šňupat z chodníku lajnu mravenců nebo vidět nadranýho Machine Gun Kellyho "dekorovat" hotelovej pokoj. Čtyři hvězdy by to dostalo, kdyby tam tý omáčky bylo víc. Pět hvězdy by to dostalo, kdyby to ještě k tý omáčce dokázalo precizně vyzdvihnout velikost Mötley Crüe a vnořilo se to do větší hloubky psychologických stránken členů kapeli.

Původně jsem si říkal, že mě nezajímá dialogový film dvou křesťanských hlavounů rešící budoucnost jejich církve, ale nakonec jsem věnoval svou pozornost schopných tvůrcům a hercům, kvůli kterym by ten film přeci nemusel být takovou bnabubřelou směšnou pyžmem páchnoucí a pozlacenou fraškou. Náboženství zavrhuji, ale zde se říší hlavně pokora a snaha najít cestu, kterou by měla v dnešní době směřovat římskokatolická církev, jenž je zanesena několika závažnými problémy. Holt ono to prostě nefunguje tak, že zpověď očistí pedofila od jeho perverze... Herecké duo je dobré, ale film není odpudivý hlavně kvůli scénáři. Vím, že mcCarten umí postavám vtisknout lidskost, takže diváka pobaví, že i zaprděnej papež si dokáže zavtipkovat. Dialogy umí být taktně vtipné, lehké i poměrně těžké, když se řeší vyšší úděl. Tvůrci uspěli, ačkoliv není důvod chtít tohle vidět znova. Obrazově to působivé není (bohužel je tam těch hravých střihý a záběrů strašně málo), ale o jistých kvalitách svědčí i to, že film uspěl v očích diváků nejateističtějších zemích v Evropě. Zde lid nevěří v Boha, ale ve vlastní pravdu a já mohu jen těžko říct, co je horší. ___EDIT: Nakonec snižuji hodnocení na 2/5, protože film ty dva dementy vykresluje lépe, než by si zasloužili. Ať jdou všechny církve do píši a ta katolická obzvlášť.

Dve nesympatické party. Fotbalisti a punkáči, kteří jsou prezentováni tak, že fuckují všechny okolo ale i sebe navzájem. Pak jich 5 naběhne asi do 30 lidí, jeden fotbalista jednoho z nich zajede přejede a roztrhne pod kolama auta a u soudu ho propustí, protože se snažil bránit svoje lidi (aby ne, když tam ty punkáči naběhli s bojovym řetězem a tyčema) a protože punkáči měli na bundách psáno "destroy everything" což jeden z nich u soudu objasní jako "postoj" a že nečeká, že to nějakej právník pochopí. Myšlenka filmu je ta, že punkáči jsou taky lidi a neměli by být odsouzeni jenom za to, že jsou jiný. Lidi to jsou, ale jde o to jaký - film je vykreslil jako bandu debilů, kteří do velký míry můžou samy za smrt svého kamaráda. Chci tím říct: Co si mysleli, když ozbrojení naběhli mezi fotbalisty na kalbě? V takovymhle případě záleží na mnoha detailech a já si nejsem jistej věrohodností tohohle filmu. Chyby jsou an obou stranách a takhle to může dopadnout, když se vyhrotí dvě bandy primitivů. Nechoval jsem sympatie k žádný postavě. V tom film selhal. Potenciál byl větší, ale scénář stojí za hovno. Dialogy jsou břidké jako louže a film je až hanebně plochej. Vizuálně to šlape. Kamera a barevná paleta jsou atraktivní, ale scéna na parkovišti chtěla lepší choreografii tý rvačky. Určité vyhrocené scény nemají takovej dopad, jako by mít mohli. Jako celek však tenhle film selhal.

to vypadá tak nechutně

Lighthouse je běžně označuje za folklórní horor, ale já ho považuji za velmi humorný film. Pattinson v nějakém rozhovoru sdělil stejný dojem a dodal, že lidé moc nechápali, co mu na tom přijde tak komického. Dle mého je to ale docela zřejmé. Film totiž vypráví o dvou strážcích majáku (příběh volně vychází z tzv. Smalls Lighthouse Tragedy), kteří spolu kvůli bouři uvíznou na kusu skály uprostřed moře a navzájem se snesou jenom tehdy, když se ožerou jak dobytci. To, izolace i tvrdá dřina je však čím dál tím víc sune vstříc rozkladu vlastní příčetnosti a divák se tak může bavit nad prostupujícím šílenstvím a alkoholovým deliriem těchto dvou zvláštních figurek. Zní to samo o sobě absurdně, no ne? Tvůrci se však nesnažili dělat komedii tak, jako je tomu v mnoha disneyovských filmech, kde divák přesně ví, kdy mu je servírován vtípek, ačkoliv mu ani nemusí připadat vtipný. Zde ten humor vychází mnohem organičtěji z postav, z jejich životní situace (která je stejně tak hrozná jako směšná), což na mě funguje podstatně lépe než v případě, kdy jsou postavy spíše věšáky na infantilní vtípky. Důvodem, proč dynamika mezi postavami tak dobře šlape tkví ve vybroušených dialozích scénáře. Nejde však pouze o to, co si postavy navzájem říkaj, ale i to, jakým způsobem to říkaj. Eggers si totiž nastudoval mainský přízvuk dané doby, který již není k slyšení a herci si ho museli osvojit. To činí dialogy foneticky zvláštní, poutavé, ač jsou i svým obsahem tak okázale teatrální. Jistě to celé byla výzva, avšak herecké projevy Dafoea a Pattinsona jsou bezchybné a výsledek za všechno to úsilí jistě stojí. Důvod, proč se Lighthouse stal mým velmi oblíbeným filmem tkví ve vyváženém skloubení rozměru zábavnostního i uměleckého. Film totiž ponechává meze interpretaci a umožňuje v sobě divákovi intelektuálně prodlévat. Ačkoliv divák základní kontury dění snadno pobere (vina, izolace, šílenství), tak si nemusí být zcela jist, co se to tam vlastně odehrálo a co si z toho má vzít. Přesto je pravděpodobné, že se u toho bude díky postavám náramně bavit (narozdíl třeba od takové 2001). To sice nemusí být patrno hned z počátku, jelikož prvních 30 minut je poněkud volnějších, ale s tím jak se rozkládá příčetnost obou protagonistů, je to čím dál divácky vděčnější. Na druhou stranu musím přiznat, že mě si to zaháčkovalo opravdu rychle, což je dáno zkrátka tím, že je to výjimečné a originální umělecké dílo. Někteří diváci mohou být skeptiční vůči B&W filmu ve čtvercovém formátu, ale ti ještě nepochopili, že dobrý film není dán barvou a širokoúhlým formátem. Zde možno napravit. Eggers takto samozřejmě nezvolil jen tak z nějaké manýry. Tyto volby mají estetický význam. Film je sice tak precizní, jak jen současnost umožňuje, ale přitom působí jako by byl vyříznut ze sto let staré minulosti - byl ostatně točen na objektivy ze 30. a 40. let 20. století i se využívaly custom filtry, které napodobovaly ortochromatický materiál z počátku 20. století, který byl citlivý na ultrafialové záření, modré a zelené světlo, ale ne červené. opravdu působí jakoby. No a čtvercový formát podporuje dojem z izolace a stísněnosti. Styl (formální stránka) tedy podporuje vyprávění (obsah) a tak je tomu správně. Atmosférický je Lighthouse neskutečně a proto se jedná o jeden z nejpodmanivějších filmů, co jsem kdy viděl.

Asa Butterfield je očividně panic a Ncuti Gatwa zaslouží utopit v moči za to, co předvádí. Protagonista je totiž panic a jeho nejlepší kámoš je teplej afektovanej negr, co chodí v oranžovym fitu. Nevtipnej humus z produkce netflixu, kterej nesnesu.